Irreplaceable (TW CZ FF) ✔

14. - Dlouho

Koukal jsem na Dereka jako kdybych ho viděl úplně poprvé. On tam prostě jenom stál aniž by pak něco řekl dál.

„Dereku." vydechl jsem jeho jméno a dal hlavu na chvíli dolu.

„ Mieczyslawe.. je mi to hrozně líto."

„Než začneš.. neříkej mi tím jménem na M. Nemám to.. nemám to rád." zavrtím hlavou a pomalu jí zvednu. Jeho pohled je.. trochu jiný. Nechápavý. Nedivím se mu. Nikdo tohle nemůže chápat. Ale jenom já znám ten důvod proč jméno Mieczyslaw nemám rád! I on zavrtí hlavou.

„To neřeš. Hledal jsem tě."

„Jo? A jak dlouho?"

„Celý semestr." uzná nakonec.

„Jenom jeden semestr?" kouknu na něj a trochu se zamračí. „Já tě postrádal celý rok." uznám nakonec a zavrtím hlavou znovu. Tentokrát nechápavě i já. „Trochu jsem.. tě potřeboval." zamumlám jenom s pokrčením ramen. Derek si povzdechne.

„Miec.. Stilesi." opraví se. „Nevěděl jsem kde jsi." povzdechne si slyšitelně. Kouknu na něj znovu. Ublíženě.

„Dereku.. to je.. nejspíš už jedno." začnu před ním zavírat dveře, ale on je rukou zastaví. Vzhlédnu k němu.

„Ne. To teda není jedno." viditelně zvýšil hlas. Čehož se celkem leknu.

„Ne Dereku prosím tě. Mě to jedno už je." pokrčím rameny. „Potřeboval jsem tě.. před tím.. a ty jsi tu nebyl. Co z toho mám prostě?!" slyšitelně si povzdechnu. „Sbohem." řeknu jenom tlumeně a pomalu zavřu dveře. Ani se neozve Derek. Nic neřekne. Opřu se o dveře a hlavu zakloním trochu dozadu takže se dotýká také dveří. On mě hrozně moc zklamal. Tak hrozně moc jak jen člověk mohl zklamat někoho. Záleželo mi na něm. A ono prostě.. nechtěl mě. Chtěl jenom.. co vlastně? Ne znásilněného kluka, který má co dělat, aby sám přežil všechno co se mu stalo. A já toho měl dost! Už jsem nikdy žádný vztah nechtěl.

...

„A z toho plyne, že.. Shakespeara vlastně nikdo v jeho době nechápal. Že chtěl psát o romantických textech, ale dopadlo to nakonec opačně." učitel se rozhlédl po třídě. Nekoukal jsem na něj, ale někam před sebe. On mě znal a to bylo jedině dobře. Vycházel jsem s ním. Proto mě nechával být. Testy jsem měl za áčko plus a docházku stoprocentní. Trochu nepozornosti jsem si mohl dovolit. Což se nedalo říct o ostatních. Mysleli si, že když to dělám já. Oni můžou taky. A přitom měli horší průměr nebo celkově všechno než já. A to jim škodilo. „Díky za pozornost všem přítomným i nepřítomným. Uvidíme se u další přednášky." usměje se na všechny co to jde než se začnou všichni balit. Jsem mezi prvníma kdo odchází ze třídy. A nevnímám nikoho kdo na mě kouká nebo jestli mě někdo volá.. což mám pocit, že ano. Nic. Jenom odcházím, abych se nemusel nikomu už koukat do očí.

-- -- --

Nic neříkejte! Já vím! Dlouhá doba a tohle má být náhrada? Vlastně ano. Protože jako náhradu vám chci dát ještě jednu kapitolu + epilog k tomu ;) 

Doufám, že nejste zklamaní z toho jak je to krátké a že jsem vám to nevynahradila, ale třeba.. se budou líbit dvě poslední části! 

Tak zatím páá.. Vee!