Irreplaceable (TW CZ FF) ✔

10. - Bušící srdce

 Doma to bylo všechno normální a já byl opravdu rád, že je konečně víkend. Sobota. Konečně si můžu přispat. Možná by ale bylo lepší kdybych vůbec s tý posteli nebyl.. a třeba se vážně učil. Nebo seděl ve třídě a přemýšlel o tom jak Ben chce sbalit Dereka.. ale spánek byl pro mě vždycky trochu bolestivý.. zvlášť po tom co se mi zdálo.. od té události.

...

„Pane Browne. Co nám povíte o současných spisovatelích Anglie?" profesor koukal na Bena poněkud zle. Zdálo se mi, že ho zkouší. Aby se přesvědčil, že blbec se prostě nezmění. Ben na něj koukal taky.. ale jako na blázna. „Říká vám něco jméno Rowlingová?" navrhnul jedno z nejslavnějších jmen.

„No jasně.." ozval se Ben najednou. Asi si myslel, že to skončí, když tohle řekne.

„A co mi o ní řeknete pane Browne?" pobídl ho netrpělivě.

„Tak.. je to spisovatelka. A žije v Anglii?"

„To je vše? Výborně. Tak jsme spolu skončili pane Browne. Píšu vám mínus a nemusíte na mé hodiny už chodit." sedl si za katedru a něco si napsal do poznámek v menším deníčku. „Pane Stiliniski.. Rowlingová?" nezvedl ani oči od zápisníčku.

„Nejslavnější britská spisovatelka, která se narodila v západní Anglii. Série o chlapci Harry Potter jí napadl napadla náhodou ve vlaku, když čekala na spoj. Spousta nakladatelstvích jí odmítlo, že prý to nebude mít úspěch a neujme se to." nadechl jsem se.

„Od jakého nakladatelstvím tedy Potter vzešel?" to už na mě koukal.

„Bloomsbury." ani jsem nezaváhal, když jsem odpovídal. Učitel se otočil na Bena.

„Takhle by to mělo vypadat." řekl mu klidně a znovu si něco zapsal do svého notýsku. Ben na mě šlehl zlostný pohled, který jsem ovšem neviděl. A já byl rád, protože zazvonil zvonek. Sedět ve třídě kde po vás všichni čuměli, protože vám ještě nezmizeli modřiny na obličeji.. nebylo nic příjemného. „Uvidíme se příští hodinu vážení. A naučte se na zkoušku." upozornil je o trochu hlasitěji než bylo možná potřeba. Byl rozčilený. Vypadnul jsem co nejdřív jsem mohl. Na mojí straně skříňky bylo skoro prázdno. Většina už byla pryč. Poslední hodina ostatních je prostě.. lepší než, aby se tam mačkalo dalších deset lidí kolem vás.

„Dneska jsi zabodoval." natočil jsem hlavu. Za mnou k mému překvapení stál Derek. Kývl jsem trochu.

„Díky." bylo to jediné na co jsem se zmohl. Derek mě pomalu chytnul za rameno a otočil k sobě. Zády jsem se opřel o skříňku za mnou. Tu svojí jsem měl otevřenou. Nikdo mě neviděl. A skoro ani jeho.

„Od čeho máš tohle?" jeho ruka přejela po té tváři. Zavrtěl jsem hlavou a trochu s ní cukl do strany. Cuklo mi v ní bolestí. „Stilesi?"

„To je jedno. Nech to plavat." dál jsem na něj nekoukal.

„Kdo ti to udělal?" jeho tón byl drsný a přísný. Pomalu jsem na něj koukl.

„Nesmím to říct."

„Proč ne? Je to někdo ze školy?" nad jeho slovy jsem pomalu kývl. Kdyby na to došel sám.. možná bych se nemusel cítit tak blbě, že jsem to vykecal. „Z naší třídy?" další přikývnutí z mé strany. Viděl jsem jeho zamyšlený výraz. Nebo možná naštvaný. „Ben." pohled mi padl dolu. Nebo možná na dveře skříňky. „Neměl to dělat. O co se pokoušel?" neodpověděl jsem. „Stilesi.. neulehčuješ mi to. Proč to udělal?"

„Nemůžu ti to říct. Budeš si myslet, že si vymýšlím."

„Budu ti věřit. Neboj."

„On.. on je do tebe.." zadrhnul jsem se.

„Dereku?" další hlas. Věděl jsem komu patří moc dobře.

„..zamilovaný." zašeptal jsem. I když Derek zvednul hlavu k tomu hlasu.. očividně mě slyšel, protože jeho prsty sklouzly po těch mých.

„Bene." bylo jediné co řekl.

„Co tu ještě děláš?"

„Tak si.. povídám? Nemůžu?"

„Ale jasně, že jo. Čekal jsem na tebe." znovu mu odpověděl. Nechtěl jsem, abych vypadal jak šmírák. Jejich rozhovor mě nějak moc nezajímal.

„Jo. Jasně." řekl jenom. Bylo to to poslední co řekl. Zatahal mě za ruku, abych vylezl z té skříňky. Uviděl jsem jak Benovi ztuhlo celé tělo překvapením. Ale očividně s tímhle nic moc neudělal. Hlavu jsem raději otočil do jiného směru, abych se nemusel koukat zrovna na Benův nepřátelský obličej. Derek ho chvíli sledoval než svůj pohled zaměřil na mě. Beze slova mě pozoroval.. a beze slova mi chytnul bradu.. koukl jsem na něj. Dech se mi zrychlil. Měl jsem pocit, že mi vadí kdokoliv kdo na mě bude sahat, ale s Derek to bylo jiné. Bylo to.. nové a hezké. A já každou chvíli chtěl, aby se mě dotýkal jenom on. A pak se ke mně sklonil. Jeho rty se dotkly mých. Byly měkké a hebké. Hřály mě. Ruku mi dal na bok.. nevnímal jsem nic. Nikdo kolem mě nebyl. Pro tuhle chvíli existoval jednom jeden vesmír.. jedna bublina. A tu tvořil Derek a já. Nikdo jiný. Ne víc lidí.. ani míň lidí. Cítil jsem jak se jeho hrudník zvedá. Můj na tom nebyl o moc líp. Neslyšel jsem nic.. i když pocit, že Ben mluví byl silnější.. neposlouchal jsem ho. Cítil jsem jeho svaly na hrudníku. Ale neopovážil jsem se dotknout jeho rukou.. jenom jsem stál na místě a nechával se unášet tímhle neznámým pocitem. A pak se odtáhl..

„Hale?!" zakoktal se Ben. Ten po něm koukl. Překvapeně. Nebo se mi to aspoň zdálo, že ho jeho společnost překvapila.

„Ty jsi tady. Co jsi potřeboval?" věděl to co chtěl. Bavili se spolu před chvíli. Stiskl jsem rty k sobě. Chtělo se mi po dlouhý době smát. Tak moc se mi chtělo smát.

„Ty se směješ kurva čemu Stilinski?" ohradil se proti mně.. hlavou jsem cukl do boku, abych na něj neviděl a on na mě ne. Derek na něj koukl. Nejspíš to muselo být něco, protože Ben trochu couvl. Možná jsem tušil, že bude trochu zle, když se tohle stalo. Když mě políbil a před Benem. Tušil jsem, že to nenechá Ben jenom tak. Otočil se a odešel prostě pryč. A já se dál usmíval.. 

-- -- --

Pocity, názory, dojmy z nové kapitoly? :D 

Budu ráda za jakoukoliv odezvu! :)

Zatím! :)