Nečekej žádný přeslazený příběh s motýlky a holubicemi, které kolem hrdinů proletují, když leží v trávě a kolem nich jsou fialové květiny.
Realita je docela jiná.
Ale jako v každém jiném vesmíru.. musí po tornádu následovat sluníčko. Je to tak nast...
Tahle kapitola měla být vydaná před týdnem! Ale situace se změnila a já jí nedopsala. A hrozně mě to mrzí, protože k tomu měla být ta atmosféra Nového roku, Silvestru, alkoholu a chlebíčků. Tak vám chci popřát alespoň dodatečně hezký Nový rok 2017! :)
A děkuji za 1K! Hrozně mě to potěšilo! :3
Bavte se!
-- -- --
O ROK POZDĚJI
Tahle škola byla prostě skvělá. Naprosto báječná. Jen mi něco nešlo do hlavy. Derek tu nebyl. Nechápal jsem kde je ani co se s ním stalo. Myslel jsem, že budeme na stejným oboru a stejný ročníku. Ale on tu vážně nebyl.
Dnes měly být oslavy nového roku. Silvestr. Každý byl někde a pil. Byl jsem na pokoji sám. Obvykle jsem tam měl další dva spolubydlící, ale ne na Silvestra! Oba byli se svými kamarády, kteří také měli alkohol. Podle nich tu byla nuda a to nebylo pro ně. Bylo slyšet z dalších pokojů hlasité výskání a pískání jak chodili další a další kamarádi do těch pokojů. Kromě mě. Vždycky jsem byl uzavřenější typ. S příchodem na vysokou ještě víc. S nikým jsem se tu moc za celý rok nebavil. A když už se se mnou někdo bavit chtěl.. nějaká moje nemístná poznámka ho zase odradila.
Kniha, kterou jsem četl nebyla zrovna nejnovější, ale mě se pořád líbila. Měli jsme na téma ruské knihy padesátých let minulého století. Vybral jsem si Nabokova, který napsal Lolitu. Jeden z mých oblíbených filmů. Je tam plno známých i neznámých herců, ale to mi nevadilo. Naopak jsem byl tak nějak rád, že o něm vím jenom já. Měl jsem pocit, že Lolita bylo moje malé tajemství, které jsem nikomu nechtěl jenom tak prozradit.
Nejspíš jsem usnul, když se o dveře ozval hlasitější rána.. a pak zvuk tříštícího se skla. Ucítil jsem snad rum.. nebo vodku. Netušil jsem. Alkohol pro mě nic neznamenal. Od tý doby.. toho okamžiku jsem se mu raději vyhýbal. Jedna sklenička a.. děkuji další nechci. A pak zaťukání! To už jsem skoro až naštvaně dal knihu stránkami dolu, abych se koukl kdo to je. Přede mnou stál kluk. Možná o rok mladší jak já. Měl hezké špinavě blond vlasy, které byli skoro až hnědé. Upravené hlavě. Na obličeji spousta pih.. hlavně na nose. Byl drobný, ale vysoký.
„Zatraceně.. moc se omlouvám. Netušil jsem, že tu někdo je. Jenom jsme dělali kraviny." omlouval se hned mile. Po ponožkami jsem cítil tekutinu, která mi dál tekla do nohou. Koukl jsem dolu a udělal krok od tý louže, která se vpíjela do koberce. Zítra tam jistě bude flek a rumový odér bude cítit ještě všude dalších několik dní.
„Ne. Myslím, že je to v pohodě. Hezký nový rok." kývl jsem s menším úsměvem a chtěl zavřít dveře.
„Mikeu.. pojď sem." ten hlas jsem znal. Udělal jsem krok dopředu.. tím jsem i šlápl do tý tekutiny. Bude mi smrdět celý pokoj z toho, i když je budu mít zavřený v igelitce než pojedu domu a než se vyperou. Přede mnou se objevil kluk. Měl strniště na tváři, ale ten nos a ty oči jsem znal. Pootevřel jsem rty. Derek. Překvapeně na mě koukal. A já na něj. Mike.. jak jsem pochopil.. k němu došel. Usmíval se na Dereka. Očividně ho chtěl obejmout, ale Derek se nenechal. Zmateně jsem na něj koukal.. než jsem zmizel ve svém pokoji s hlasitějším bouchnutím dveří. „Stil--"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
