Irreplaceable (TW CZ FF) ✔

2. - Kouzlo anglické literatury

Skončila Hogwarts Diary.. a můžu se konečně věnovat i tomuto příběhu :) 

-- -- -- 

 Anglická literatura. Ty hodiny jsem měl hodně rád. Nejen, že mi šly, ale navíc mě i bavila látka. Už jen ten název.. anglická literatura. Samozřejmě, že bychom se měli učit o amerických spisovatelích, ale bohužel americká literatura není obsažena tolika génii. Ano máme velikány jako byl Fitzgerald nebo Hamingway, London, Twain, ale to už jsme probírali rok před tím. Teď.. Anglie.

„Pane Stilinski." zavolal si mě po hodině učitel. Vzhlédl jsem.. stejně tak jako pár posledních co ještě byli ve třídě. Bohužel mezi nimi byla i Hayden. Ironicky se na mě podívala. Stylem, že určitě mám malér.. a určitě mi ho přeje! Bylo to od ní typický. Ale nic neřekla.. prostě jen odešla si po svých. Divil jsem se tomu. Došel jsem pomalu k učiteli. Zvědavě jsem se na něj podíval. „Pane Stilinski. Potřebuju abyste doučil jednoho žáka." neobcházel to. Byl to jeden z těch učitelů, kteří šli rovnou na věc. Žádní zdržování. „Jeho výsledky z tohoto předmětu jsou víc než.. neuspokojivé." viděl jsem jak se na posledním slově zadrhnul. Koukl na mě a podal mi lísteček. „Tak co vy na to Stilinski? Já vám věřím. Jinak bych si vás nevybral." koutky se mu zvedly nahoru. „Dneska po škole tam skočte." dodal než i on popadl svoje knihy a aktovku a zmizel ze třídy. Stál jsem tam jak solný sloup. Koukl jsem na lísteček.. jméno mě zaskočilo. Derek Hale. A jeho adresa. Vážně půjdu domu k Derekovi? Tak nevím jestli tohle mám za trest nebo za odměnu.

...

Došel jsem nervózně k domu kde měl Derek bydlet. Víc jsem si přitiskl učebnice na hrudník. Nikdy jsem nikoho nedoučoval. Ale všechno je jednou poprvé. Rozhlédl jsem se. Netušil jsem vůbec o co se jedná.. nebo jak to dopadne, ale i tak.. z nějakého důvodu jsem musel Dereka vidět znovu. Zaťukal jsem na jeho dveře. Napočítal jsem asi do deseti, ale nikdo neotevřel. Zopakoval jsem to znovu. Tentokrát silněji. Jedna, dva.. tři.. čtyři.. pět.. neřekl jsem ani šest, protože se dveře otevřeli.. nebo spíš. Derek je otevřel. V ruce držel telefon.

„No jasný. Neboj. Dám ti o tom vědět. Uvidíme se příští týden. Čau." ukončil hovor a koukl na mě. „Ahoj. Ty budeš..?" zamračil se trochu. Nepamatoval si mě. Jak by mohl.

„Stiles." představil jsem se mu jednoduše.

„No jasně. Stiles. Pamatuju si tě z chodby." pousmál se na mě. On se na mě vážně pousmál. Tohle mi možná přišlo trochu neuvěřitelný. „A co, že tu vlastně děláš?"

„Pan.. profesor na anglickou literaturu říkal, že.. že tě mám doučovat z toho předmětu." vykoktal jsem nakonec ze sebe souvislou větu jak jsem doufal. Ale moc jsem tomu nevěřil, že to dávalo smysl. Derekovi se znovu zvedly koutky.

„To bude super." kývl a ustoupil od dveří, aby mě pustil. Vešel jsem dál, zul se a koukl na něj. „Dáš si něco k pití? K jídlu?" dodal otázku.

„Ne. Ne díky." zavrtěl jsem hlavou. Koutky se mi nepatrně zvedly nahoru. Choval se ke mně mile. Ohleduplně. Což jsem nechápal. Já nebyl oblíbenej. Nikdy jsem mezi oblíbence nepatřil. Ale on ano.

„Tak dobře.." řekl po chvíli kdy se na mě koukal jenom. Ukázal nahoru na schody. „Nahoru a rovně.. můj pokoj je úplně nahoru." chvíli opět čekal, ale já jsem nešel. Tohle mi bylo blbý! A hodně. Rozešel se v tom případě první nahoru. Následoval jsem ho. Bylo to míň trapnější než kdybych po tomhle domě chodil sám. „Ty se v anglický literatuře nějak extra vyznáš?" otočil se na mě, když jsme šli chodbou nahoru. Prohlížel jsem si to tady, ale po jeho otázce jsem zpozorněl a kouknul na Dereka.