Irreplaceable (TW CZ FF) ✔

11. - Esej

Otálela jsem dost dlouho. Pojďme na to! :)

-- -- -- 

Neutíkalo to jak bych chtěl. Po tom polibku jsem cítil jak mě pálí tváře ještě dlouho co jsem si na to vzpomněl. Vždy jsem jenom sklopil pohled a nic neříkal. Nedělal. Jenom se snažil dýchat, aby to všechno prostě odpadlo. Ta horkost, zrychlený dech, bušící srdce. Nikdy se mi to nepodařilo tak jak bych chtěl. Ale něco se stalo.. něco co jsem nečekal. Díky Derekovi jsem zapomněl na ten den, kdy mě.. ani říct se mi to nechce. Je to hnusný a pořád to bolí. Ale Derek to prostě.. jako mávnutím kouzelného proutku vymazal.

...

„A to byl ten důvod proč sestry Anna a Emily zemřely. Charlotte byla sama se svým otce po jejich smrti. V Londýně se seznámila s několika známými lidmi a do rodného města se pak už nevrátila. Nebo maximálně na pár týdnů." usmál se profesor na všechny. Poslouchal jsem ho tak nějak napůl. Tušil jsem, že se baví o sestrách Bronteových, ale co o nich.. neměl jsem páru. Všichni se začali po zvonku zvedat kromě mě.. zamyšleně jsem koukal na ty nepopsaný papíry na desce stolu. „Pane Stilinski?" pohled jsem zvedl. Učitel stál před mou lavicí. Nikde nikdo nebyl. Začal jsem si balit rychle věci.

„Omlouvám se. Nějak jsem se zamyslel." zamumlal jsem. Profesor zavrtěl hlavou.

„Nic se přeci nestalo pane Stilinski." jeho úsměv byl vřelý. „Přemýšlel jste o New Yorku?"

„A-ano.. vlastně ano."
„A?"

„Možná bych to zkusil. Akorát koukal jsem na přihlášku. Chtějí esej na jedno zadané téma, které tam mají vypsáno. Hodně už jich je proškrtaných jak si lidé vybírají."

„Jaké téma zaujalo vás?" zeptal se mě zvědavě mi přišlo.

„Ehm.. no.. jedno z posledních volných témat je třeba George Martin nebo Fitzgerald." profesor nad mojí odpovědí kývl trochu hlavou.

„Mě osobně by se Martin líbil. Jeho Hry o trůny mám velice rád. Pomohl bych vám s nějakými detaily." usmál se.

„Vážně?" překvapeně jsem zamrkal.

„Ano." zvedl se a došel ke stolu něco tam psal. „Mimochodem.. panu Haleovi.. jsem doporučil Newyorskou univerzitu také.. uvažuje o ní." ani nezvedl hlavu od stolu. Ale já měl tváře červené a pálivé jak chilli papričky. Ani jsem nepromluvil. „Akorát on si už téma vybral.. takže jsem s tím trochu ve skluzu." natáhl ke mně menší papírek. „Zde moje emailová adresa. Piště kdykoliv." kývl trochu hlavou. „Budu rád, když mi to vytisknete a přinese v deskách, abych se na to podíval pořádně. Nějaké otázky?"

„Ano.. co si Derek vybral za téma? Jakého spisovatele?"

„Edgar Rice Burroughs."

„Autor.. Tarzana?" zatvářil jsem se trochu nechápavě. Profesor kývl hlavou. „Tak děkuji. Dám vám vědět." zvedl jsem nad hlavu tu adresu s emailem než jsem odešel na další hodinu biologie.

...

Takže Derek by šel na stejnou školu jako já. To ale.. znamenalo, že bych se s ním viděl častěji a víc než tady. Zpanikařil jsem. Jak se to stalo a kdy, že jsem chtěl Dereka vidět. Jelikož konec roku byl u konce.. každý si balil svojí skříňku, aby si jí vyklidili. Většinou nikdo nedostal tu samou skříňku další rok. A jiní odcházeli. Nováčci přicházeli. Byl jsem rád, že konečně z týhle školy utrpení vypadnu. Někdo mi poklepal na rameno. Pomalu jsem se otočil. Derek. Jak jinak. Tak nějak jsem ho čekal. Nějaká intuice nebo co.

„Hej.. slyšel jsem, že jdeš na univerzitu v New Yorku." pomalu jsem kývnul. Měl pravdu. Chystal jsem se tam. A on taky. Jak.. nečekané. „To je hustý. Jedeš se podívat na koleje příští týden?"

„Jak podívat?"

„Odeslal jsi už esej?" zakroucení hlavou. „Má to být do zítra víš to jo?" zamračil se.. nad mým nechápavým výrazem určitě.

„Co? Takové datum tam nebylo. Vždyť.. na to mám.. ještě.. týden." zavrtěl jsem hlavou znovu. Panika. Znovu.

„Stilinski hej klid." jeho ruce skončili na mých ramenou. „Máš nějaké vypracované eseje?"

„Mám.. na.. na Shakespeara a Rowlingovou. Ale oni.. oni chtějí amerického autora." vzhlédl jsem k němu. Byl větší jak já. Až teď jsem si toho všiml. Jak mi tohle mohlo uniknout, když mě líbal?!

„Rowlingová je super Stilesi. Tu znají všichni a uznají ti jí i v New Yorku. Tu znají po celým světe. Jejího Pottera čtou snad všichni. Já taky mimochodem. Kolik to má stránek?"

„Asi.. padesát." Derek nad mojí odpovědí trochu kývl.

„To je dobrý. Tak nějak chtějí. Koukni na to.. nebo.. koukneme na to spolu?" navrhnul. Překvapil mě tím úplně. Překvapeně jsem zamrkal. Kývl jsem hlavou jakousi prkenou odpovědí. „Tak jo.. co kdybys za dvě hodiny přišel ke mně?" usmál se. Přátelsky. Nebylo v tom nic co by znamenalo něco jinýho.. a nebo jo a já to jenom nedokázal poznat? Na chvíli přitiskl rty na moje.. a pak odběhl. Překvapeně jsem tam stál a koukal na něj. Co to bylo? Věděl jsem, že na tu školu se chci dostat už jen kvůli Dereku Haleovi.

...

Otec o tom co jsem se chystal udělat věděl. Věděl o tý škole. A že tu přihlášku jsem poslal. Zkontrolovali jsme jí spolu. Nějak jsem nechtěl po tý puse jít k Derekovi. Přeposlal jsem jí učiteli. Že nestíhám Martina napsat a proto pošlu tuhle již vypracovanou. Odpověď přišla do hodiny. Kladná. Esej byla v zápěstí poslána na email děkana univerzity. Teď už mi nezbývalo než jen čekat.

Co jsem se dočetl na stránkách školy.. někteří měli dělat ještě nějaké pohovory, když se jim práce moc nelíbila. Čekal jsem, že půjdu i na ten pohovor, ale odpověď přišla za pár dní. V podstatě po třech dnech ve stejnou dobu. Přijat! Usmíval jsem se pro sebe. Byla to pro mě skvělá novina. Nejspíš se mi dařilo po tom co jsem si prožíval před pár měsíci.

Derekovi jsem se neozval proč jsem nepřišel. Těch posledních pár dní co bylo.. jsem do školy už nechodil, takže jsem ho nepotkával. Ani on mě. Číslo jsem na něj měl jenom já měl jsem dojem. On na mě ne. Nevím proč jsem se tak bál toho setkání dalšího. Ale když jsem si balil na koleje.. věděl jsem, že ho tam potkám, protože jestli měl chodit na stejnou školu jako já! Určitě ho tam potkám. Možná jsem se na to taky těšil.

-- -- --

Doufám, že nejste zklamaní! :) 

Za každý komentář budu hrozně ráda. Nakopne mě to k další kapitole! Tak se snažte. 

Uvidíme se u další. Zatím!