Per aspera ad astra (Dramione) DOKONČENO

Nemá Na To

Celý týden trávím sama, všichni se mi vyhýbaj, nejspíše si myslí že je budu mučit kletbou cruciatus nebo tak něco. Sedím na lavici a sleduji ohnivý pohár do kterého se vhazují jména zájemců, věkovou hranici právě překračuje Draco, hodí své jméno do poháru a koukne přitom na mě "už ses přihlásila smrtijedko?" zeptá se Blaise "nemá na to" uchechtne se malfoy, povytáhnu obočí na kus pergamenu napíši své jméno "tak sleduj" odpovim přeslazeně a své jméno do poháru hodím, za pár hodin se budou losovat šampioni.

---
Dojdu do velké síně a usadím se k nebelvírskému stolu, kde na mě všichni nenávistně zíraj "a poslední Kruvalský šampión je Victor Krum" mluví Brumbál, všichni šampióni prošli dveřmi u učitelského stolu. Ignoruji Brumbálova slova dokud nezačne odříkávat jména Bradavických šampionů, tolik si přeju aby mě pohár vybral,  já vyhrála a dokázala mu, že na to mám. "Prvním Bradavickým šampiónem, je Harry potter! " vykřikne "cože? Já se nehlásil" vyjekne Harry, ale jde ke dveřím "jako další je... "odmlčí se a potom vykřikne "Draco Malfoy" Draco projde dveřmi hned za Harrym "Cedric Diggory" napjatě čekám a doufám "Hermiona Grangerová" vykřikne mé jméno a já s úsměvem vyskočím a odejdu za ostatními. Když projdu dveřmi objevím se v tmavé místnosti, kde už stojí 11 dalších šampiónů.  "Letos to nebudou jen tři kola, jelikož vás je tolik, první úkol rozhodne o tom kdo bude soutěžit až do konce, ten kdo nezvládne nebo bude na posledích místech vypadává, do druhého kola smí jen 6 soutěžících, tudíž vás šest v prvním kole vypadne, první úkol bude zahájen za dva dny" vysvětlí Brumbál. 
-----
"Vážně jsou tvoji rodiče smrtijedi?" zeptá se Seamus, když sedím ve společence "ne nejsou a nech ji být" zjeví se Harry "vlastně, je to pravda, moji biologičtí rodiče jsou smrtijedi" řeknu a Harry na mě vykulí oči "myslíš to vážně?" zašeptá Harry a s Ronem se posadí ke mě, Seamus odejde a já přikývnu "vlastně ano, poprvé jsem se s mamkou setkala, když jsem nastoupila do Bradavic, trochu se na mě zlobila, že jsem v nebelvíru, ale potom řekla, že je to tak lepší, protože si všichni mysleli, že jsem Hermiona Grangerová a jsem z mudlovské rodiny, ve zmijozelu by mě všichni hledali, bylo by to nebezpečné, kdyby někdo věděl kdo pravdu jsem,  tak mamka pochopila, že nebelvír je správně, od té doby jsem s nimi trávila všechen čas kdy jsem byla mimo bradavice, nestydím se za to kdo jsou moji rodiče, jen jsem plnila rozkazy" řeknu jim pravdu, všichni co byli ve společence na mě zírali, pochopitelně všechno slyšeli, ale mě to bylo jedno.  Zvedla jsem se z křesla "jmenuješ se vůbec Hermiona Grangerová? " zeptá se Levandule "ne" odpovím prostě a vydám se do pokoje.Po patnácti minutách se   na okenním parapetě usadí sova, přijdu k oknu, které otevřu a přečtu si dopis, je od brumbála, žádá mě abych přišla do jeho pracovny.  Tak jsem hned šla, u chrliče jsem si však vzpomněla, že neznám heslo "čokoládové žabky, Grangerová" ozve se za mnou hlas profesorky McGonagallové "děkuji paní profesorko" poděkuji a vydám se po schodech nahoru do ředitelovi pracovny, zaklepu na dveře a brumbál mě vyzve dál "slečno Grangerová, krásný večer, že? " zeptá se a koukne z okna "chtěl jste se mnou mluvit pane profesore?" zeptám se "ano, posaďte se prosím" udělám co řekl "dnes dopoledne jsem tu měl menší návštěvu, slečna Brownová se slečnou Patilovou mě požádali jestli by jste se nemohla přestěhovat do jiného pokoje, neudělám to však bez vašeho souhlasu" ani trochu mě to nepřekvapí "jistě, ale obávám se, že nikdo z naší koleje nestojí o to, abych s nimi sdílela pokoj pane profesore" vyřknu to, co je nad slunce jasné. "Pokud by vám nevadilo být se slečnou Vaneovou a slečnou Robinsovou, tak vím jistě, že jim to vadit nebude" namítl Brumbál "to mi opravdu vadit nebude pane profesore" pousměji se.