Per aspera ad astra (Dramione) DOKONČENO

Druhý Úkol

"Nuže – všichni naši šampióni jsou hotovi vykonat svůj druhý úkol a pustí se do něj, jakmile zapískám. Mají přesně hodinu na to, aby získali zpět to, o co přišli. Takže počítám do tří – raz… dva… tři!“
Hvizd píšťalky ostře prořízl nehybný, studený vzduch a tribuny propukly v jásavý potlesk a křik. Koukla jsem se na Draca, který už skákal do vody, ihned jsem udělala přesně totéž.
Jezero bylo studené,kůže mě pálela, jako bych vstoupila do ohně. Použila jsem bublinové kouzlo a střemhlav zamířila dolů, k temnému dnu jezera.
Ticho mě tlačilo do uší, snažila jsem se zahlédnout Draca, ale nikde jsem ho neviděla. Viděla jsem sotva na tři metry kolem sebe, a jak jsem plavala tmavým jezerem dál,vynořovaly se ze tmy předemnou bez ustání nové a nové výjevy: porosty rozvlněných i spletených černých řas a rozlehlé bažinaté plochy posázené kameny, jež se matně blyštěly. Plavala jsem hloub a hloub, k samému středu jezera, s očima dokořán,ve snaze dohlédnout do šera, kde už voda přestávala být průzračná.
Kolem mě se míhaly drobné různě barevné rybičky. Nikde ani stopa po ostatních šampiónech a bohudík, ani po obří sépii, začínala jsem se bát o Draca a Harryho, kteří jsou stejně jako já, někde v téhle temné a chladné vodě.
Myšlenkami jsem byla u Draca a Harryho,když se předemnou najednou prostíraly světle zelené vodní rostliny asi metr vysoké, bez mrknutí jsem stále zírala před sebe, abych v tomto přítmí zachytila každý stín, pomalu jsem se začala oddávat strachu, když v tom mě nečekaně chňaplo něco za kotník. Vyjekla jsem a prudce se otočila a spatřila jsem ďasovce – malého rohatého vodního raracha, který si mě vyčíhl z podrostu, dlouhými prsty mě pevně držel za nohu a cenil špičaté zuby – rychle jsem zašmátrala po své hůlce, kterou jsem měla v hábitu,  ale dřív než jsem ji stačila popadnout, vyletěli z chaluh další čtyři ďasovci a pokoušeli se mě stáhnout ke dnu. „Relashio!“ vyřkla jsem formulku, má hůlka proti nim vyslala cosi jako proud vařící vody: tam, kde je zasáhl, jim totiž na zelené kůži naskákaly zlostné červené skvrny. Využila jsem jejich nepozornosti a rychle plavala pryč, přes rameno jsem ještě vyslala další proudy horké vody. Co chvíli mi, ale i tak nějaký ďasovec vždy znovu chňapl po noze a já po něm vší silou kopla nebo poslala formulku. Jeho druhové mi ještě pohrozili pěstmi a pak zahučeli zpátky do podrostu. Malinko jsem zpomalila. Schovala si hůlku do hábitu, rozhlédla se a znovu se zaposlouchala, všude však panovalo ticho. Znovu jsem zrychlila tempo,avšak z opatrnosti jsem teď plavala o trochu výš nad vodním podrostem, abych se vyhla dalším ďasovcům, kteří by tam mohli číhat.
Měl pocit, že plavu už věky, mé tělo bylo unavené, avšak stále jsem tu byla jen já a ledová voda, která už vlastně ani tak ledová nebyla. Zamyslela jsem se jestli vůbec plavu správným směrem, když v tom ke mě konečně dolehl útržek jezerního zpěvu, který se mi neodbytně vracel na mysl:

„Máš hodinu, jen krátký čas,
abys ztracené získal zpátky zas…“

Tempo jsem ještě více zrychlila a zanedlouho už jsem viděla, jak se z kalné vody předemnou vynořil veliký útes. Byli na něm vyobrazeni jezerní lidé: měli v rukou oštěpy a pronásledovali něco, co vypadalo jako obří sépie. Proplula jsem kolem útesu a dál mířil za jezerním zpěvem, přičemž jsem přemýšlela nad tím co se mi ztratilo. Z temnoty, která tu panovala se vynořilo městečko plné kamenných obydlí,  porostlých černými řasami. Tu a tam se dalo v temných oknech zahlédnout tváře,  tváře, jež se ani v nejmenším nepodobaly jezerním lidem v mých představách. Jezerní lidé měli našedlou pleť a dlouhé, temně zelené rozcuchané vlasy. Oči měli žluté, stejně jako polámané zuby, a kolem krku jim visely šňůry plné oblázků. Potměšile si mě prohlíželi, když jsem plavala kolem, a jeden či dva dokonce opustili svoji jeskyni, aby si mě mohli lépe prohlédnout. Mohutnými stříbrnými rybími ocasy přitom bičovali vodu a v rukou svírali oštěpy.
Zrychlila jsem a opatrně se rozhlédla, stále jsem nikde nespatřila Harryho ani Draca,spěšně jsem proplavala mezi jedním domem a potom jsem to uviděla, uprostřed městečka zpíval sbor, jenž měl přivolat šampióny, a za ním se tyčila jakási socha,  obrovitý příslušník jezerního národa, vytesaný z balvanu. K ocasu sochy bylo pevně připoutáno šest lidí.
Ginny byla uvázaná mezi Freddem a Cho Changovou, čtvrtým zajatcem byl George,vedle něj Ron a další byla dívenka, které nemohlo být víc než osm let. Podle záplavy stříbřitých vlasů jsem si domyslela, že to nejspíš bude sestra Fleur Delacourové. Všichni  vypadali, že jsou pohrouženi do hlubokého spánku, hlavy jim padaly na ramena a z úst jim ustavičně proudily úzké pramínky bublinek.
Rychle jsem k nim doplavala. Provazy z chaluh, jimiž byli připoutáni k soše byli slizké a pevné. Pochopila jsem téměř okamžitě koho z téhle šestky musím vysvobodit,vzhlédla jsem nahoru a spatřila Cedrika, jak plave směrem ke mě. Obrovská bublina, kterou měl kolem hlavy, způsobila, že jeho obličej vypadal podivně rozšířený strachem a vypětím, nejspíše jsem tak vypadala také. "Zabloudil jsem!“ vysvětlil mi nehlasně a tvářil se zděšeně. "Harry a Krum tu musí být každou chvíli!“ "a Draco?" neptala jsem se dozrušeně "neviděl jsem ho" pokrčil rameny, dívala jsem se, jak Cedric vytáhl z kapsy nůž, přeřezal Cho pouta, přitáhl si ji k sobě, nůž mi podal a zamířil s ní vzhůru, kde zmizel.
Přeřezala jsem provaz, který věznil George, popadla jsem ho za ruku a vyplavala vzhůru. Lapala jsem po dechu s největší námahou, ale také tma se už rozjasňovala a nad sebou jsem zahlédla denní světlo, mé tělo už sláblo a bublinové kouzlo vyprchalo,  voda mi vnikala ústy do plic, začínala se mi točit hlava "ascendio!" Vyřkla jsem onu kouzelnou formuli, díky kterě jsem konečně vystrčila hlavu nad hladinu.  Nádherný, chladný a čistý vzduch mě štípal do mokré tváře.  Koukla jsem se po Georgeovi, jestli je v pořádku a on kupodivu byl "to je ale mokro co? Přitom mělo být polojasno, nechápu kde se stala chyba" rozhodí rukama a já se zasměju "poplav prosim tebe" odpovim prostě a za chvilku už oba sedíme zabaleni v ručnících a sledujeme hladinu, najednou se vynoří blonďatá a zrzavá hlava a já se usměju, zvládnul to, jen co doplaval, doplácal se ke mě a já ho zabalila do svého ručníku "byl jsi úžasnej" políbila jsem ho a vyčarovala malý modrý plamínek, který hřál skoro jako krb ve společence.  Fred už seděl také zabalený v ručníku vedle George a já s Dracem jsme si sedli hned k nim.  Hned ja jsme si sedli, vynořil se Victor s Ginny.  "Lásko, máš ve vlasech potápníka"poznamená Draco a opatrně mi ho z vlasů sundá "děkuju" zašeptám a políbim ho.  V tom uslyšim hlasitý jásot z tribun, otočím se a uvidím Harryho, Rona a Fleuřinu sestru. 

---

„Dámy a pánové, dospěli jsme k následujícímu rozhodnutí. Murcus, náčelnice jezerního národa, nám zevrubně vylíčila, jak vše probíhalo dole na dně, a proto jsme se rozhodli udělit každému šampiónovi odpovídající podíl z padesáti bodů, a to následovně…
Slečna Fleur Delacourová sice prokázala, že bublinové kouzlo ovládá mistrně, když však už byla téměř u cíle, zaútočili na ni ďasovci, a tudíž se jí nepodařilo její zajatkyni zachránit. Dáváme jí sedmnáct bodů.“
Z tribun se ozval potlesk.
„Nezassloužila jsem ssi ani jeden,“ řekla Fleur chraplavě a zakroutila svou blonďatou hlavou. "Pan Cedric Diggory, jenž také použil bublinové kouzlo, se vrátil se svou zajatkyni jako první, ale povolený limit jedné hodiny o minutu překročil.“ Všichni z Mrzimoru na tribunách nadšeně zajásali "Dáváme mu tudíž čtyřicet sedm bodů.“
"Slečna Hermiona Grangerová použila bezchybně bublinové kouzlo, se svým zajatcem se vrátila druhá a proto získává čtyřicet pět bodů"
„Pan Viktor Krum použil neúplnou formu přeměňování, která mu nicméně přinesla úspěch, a se svou zajatkyní se vrátil jako druhý. Dáváme mu čtyřicet bodů.“
Karkarov se div neutleskal a tvářil se povýšeně.
"Pan Draco Malfoy u kterého se způsobili komplikace, použil rovněž bublinové kouzlo, se svým zajatcem se vrátil čtvrtý a jelikož si neobyčejně rychle poradil s hejnem ďasovců, zaslouží si čtyřicet bodů"
„Pan Harry Potter použil velice úspěšně žaberník,“ pokračoval Brumbál. „Vrátil se jako poslední a značně překročil povolenou hranici jedné hodiny. Náčelnice jezerních lidí nám ovšem sdělila, že se tak dlouho zdržel jen proto, že chtěl dostat do bezpečí všechny zajatce, ne jenom toho svého.“ naštvaně jsem se na něj podívala "Většina porotců se domnívá, že tím projevil mravní sílu a zaslouží si nejvyšší známku. Nicméně… pan Potter dostává čtyřicet pět bodů.“ dořekl a všechny si nás prohlédl.