Per aspera ad astra (Dramione) DOKONČENO

Třetí Úkol

Od druhého úkolu už je to týden a nás dnes čeká další úkol "Co myslíš, že to bude?" Zeptám se Draca, když míříme ruku v ruce k zapovězenému lesu, kde nás čeká třetí úkol.  Jelikož je už osm hodin a je před vánoci, tak je venku tma jako v pytli. "Netuším" odpoví, ale to už jsme na místě konání, před zapovězeným lesem.  Rozhlédnu se kolem sebe, před lesem jsou tribuny, na kterých už sedí studenti, kolem postávají profesoři a každý z šampionů až na Kruma se tváří nervózně.  Brumbál začal vysvětlovat průběh hry a já napjatě poslouchala, úkolem bylo projít lesem a najít kouzelného tvora, který nás má dovést k jezeru, kde musíme skočit do vody a najít klíč, potom se zpět na zvířeti vrátit na start, kdo nezvládne úkol, vyšle vzhůru rudé světlo. "Kdyby cokoliv, vyšleš kouzlo perrikulus, jasný?" ozve se Draco a uchopí mojí bradu mezi palec a ukazováček "neboj" zasměju se a on mě políbí, Brumbál zahájí úkol a všichni se vydají do lesa, jdu před Dracem, který pečlivě sleduje každý můj pohyb.  Po chvilce se mu nenápadně ztratím a vydám se svou vlastní cestou, pokud chci vyhrát (a to opravdu chci)  tak bych měla vyhrát spravedlivě.  "Lumos" zašeptám a hůlka se mi rozsvítí.  Vydám se po pěšince a cestou se mi hábit několikrát po sobě zahákne o keříky. V tomto příšeří působí les ještě strašidelněji než kdykoli jindy, chvíli co chvíli zakopávám o kořeny stromů a spadané větve.  Přemýšlím jaký účel má tento úkol a bedlivě sleduji okolí.  Proč zrovna zapovězený les? Jsou tu obří akromantule, vlkodlaci a mnoho dalších nebezpečných tvorů.  Kolem mě se mihne stín a mě se téměř okamžitě zmocní strach.  Rozhlédnu se kolem sebe, v pravé ruce pevně sevřu svou hůlku a značně přidám do kroku, když v tom se kolem mě znovu mihne stín, musím už být dost hluboko v lese.  Tma tu je hustší, nedivím se, jen sem tam les ozařují měsíční paprsky, což je logické vzhledem k tomu,že koruny tmavých stromů jsou zde hustší. Uslyším tiché pleskání křídel, vzhlédnu a spatřím malou vílu, plavé vlasy jí ve větru vlají a tyrkysová křidélka podobná motýlím dokonale kostrastují s černým závěsem tmy. Víla vznášející se asi deset centimetrů nademnou,se kouzelně usmívá a  hubeňoučkou ručičkou ukazuje kamsi mezi stromy, nejspíše mi chce udat směr kterým se mám vydat. Přímo předemnou se objeví vysoká silueta s horní polovinou lidského těla a dolní polovinou koně, má černé kudrnaté vlasy a nevypadá zrovna přátelsky "co zde pohledáváš?" zeptá se ledově klidným hlasem "omlouvám se, jen plním úkol turnaje tří kouzelníků" vysvětlím a on chápavě přikývne "jdi kolem toho dubu a potom stále rovně" řekne a zmizí, zůstane po něm jen zvuk dusajících kopyt.  Divné shledání, jdu tedy podle jeho instrukcí, projdu tedy kolem mohutného dubu a vydám se rovně, začne mi být chladno, přitáhnu si hábit více k tělu a zrychlým, kolem mě se znovu mihne černý stín až si nakonec staneme tváří v tvář, vyděsím se, ve tmě není skoro vidět, přede mnou se vznáší stvoření v černé kápi, ze které mu jdiu vidět jen dvě popelavé 'ruce' plné strupů, vychází z něj chlad.  Pevně stisknu hůlku a najednou začnu cítit smutná a velice slabá, jako bych už nikdy neměla být šťastná, zavřu oči a v tom se mi vybaví Dracův obličej, vzpomenu si na den, kdy mě poprvé políbil a hned otevřu oči "expecto patronum! " vykřiknu zaklínadlo a z konce mé hůlky vyletí stříbrná mlha, která se hned začne formovat do zvířecí podoby, překvapí mě, když se objeví stříbřitý kůň,mým patronem je vydra, vždycky byla.
překvapením zamrkám, mozkomora můj patron odhodí a já se rozhlédnu, opravdu jsem ho vyčarovala já.  S úsměvem se vydám dál lesem a v duchu děkuji Harrymu, že mě patronovo zaklínadlo naučil.  V dálce uvidím šest nelidských siluet a tak si honem pospíším, když v tom se kolem mě objeví několik menších siluet, kterých stále přibývá "lumos maxima" osvítím si prostor kolem sebe a zjistím, že ony siluety jsou odporné akromantule "arania exumai!" křiknu a mé kouzlo odhodí velikou akromantuli, která na mě upírá všechny své odporné oči.  "Arania exumai!" křičím a vysílám kletby na odporné chlupaté a až příliž přerostlé pavouky, vždy když mě kouzlo jednoho z nich zasáhne, znažím se kolem nich projít "arania exumai" ozve se trojhlasně, jeden z hlasů patřil mě, ale v tom rozruchu jsem nepoznala kdo byli ti dva další, rychle se ohlédnu a spatřím Cedrica a Harryho, všichni tři začneme vrhat kletby proti akromantulím, až se nakonec dají na úprk.  Se Cedem a Harrym dojdeme k oněm šesti siluetám a já už konečně poznám co je to za tvory, dva hypogryfové, dva thestrálové a dva abraxasští pegasové, vždy se mi strašně moc líbili thestrálové, jsou tak neobyčejní.  "proč jsou jen čtyři? Jak se přepraví ti zbylí dva šampioni?" zeptá se Ced "je jich šest" řeknu a vydám se k thestrálovi na kterého si vylezu "ach tak, thestrálové" poznamená Ced a vydá se k hypogryfovi, na svém thestrálovi zamířím k jezeru, jsme tam téměř okamžitě a já se vrhám pro klíč, jen co skočím do ledové vody,začne mě štípat celé tělo, musím se vynořit abych do plic nabrala novou dávku kyslíku, znovu se potopím,  zašmátrám v hábitu a vytáhnu svou  hůlku "accio klíč!" vykřiknu a do ruky mi přiletí zlatý klíč, vylezu z vody a to už do vody skáče Harry, Ced akorát slézá ze svého hypogryfa.  Rychle doběhnu ke svému thestrálovi, pohodlně se na něj usadím, chytím se ho za temně černou hřívu a on sám se rozletí zpět před les.Celou cestu si náramně užívám,ledový vítr mi bičuje tváře, mokré vlasy mi vlají a já celá mrznu, ale přesto, je to nádhera, když se můj thestrál snese na zem, zklame mě to, moc se mi líbilo jen tak svištět větrem, cítila jsem se volná, daleko od všech, od matky, od spolužáků, kteří mě hluboce nenávidí a od profesorů, kteří se na mě dívají skrz prsty.  Jen co slezu ze svého thestrála, na tribunách propukne hlasité skandování všech nebelvírských.  Kouknu na thestrála a musím ho pohladit "vedl sis skvěle" zašeptám k němu a naposledy ho pohladím po kostnaté lebce, hlavou se mi otře o rameno a za mnou se ozve ředitelův hlas "jsou to krásná stvoření že?" otočím se a s úsměvem přikývnu

------------
"tak pojďme na bodování!" ozve se Brumbál, Draco se na mě usměje a proplete si se mnou prsty. "Slečna Delacour, dorazila jako poslední, s větším překročením časového limitu, porota jí tedy uděluje 17 bodů" řekne a všichni z Krásnohůlek začnou tleskat "pan Cedric Diggory dnes dorazil předposlední kvůli nečekaným potížím, dostává tedy 20 bodů" všichni mrzimorští začnou tleskat "Pan Draco malfoy byl dnes zpět jako čtvrtý, potota mu uděluje 25 bodů" zmijozelští spolu se mnou, Freddiem,  Georgem a Snapem začnou tleskat "pan Victor Krum dorazil jako třetí a proto obdrží 28 bodů" kruvalší začnou tlskat spolu s Karkarovem, který se tváří jakoby Victor vyhrál celý turnaj.  "Pan Harry Potter dorazil druhý a proto obdrží 35 bodů" teď už tleská McGonagallová, Moody, Hagrid, Brumbál a skoro celé bradavice "a jako první v rekordním čase dorazila slečna Grangerová, porota jí udělila 48 bodů" zatleská Brumbál a spolu s ním i ti ostatní co tleskali Harrymu.