Nejsou jen dobří nebo jen zlí lidé, svět je plný lidí, kteří jsou dobří, ale jsou pokoušeni mnohdy i nuceni dělat zlé věci.
člověk je mnohdy tak zaslepený nenávistí, že přehlíží i pouhé detaily kolem sebe, jeho podvědomí se chová mnohdy sobecky a...
"Harry! Jsi v pořádku?"zeptám se a okamžitě ho obejmu "já ano a ty?"zeptá se a pevně mě objímá "Ced?" zeptám se ustaraně "je v pohodě" odpoví Harry a koukne na Draca "jak jsi na tom ty?" zeptá se ho "je mi fajn"usměje se, Freddie s Georgem,Lenka,Ron, Romilda i Padma s Katie se hned začnou vyptávat jak nám je a jestli jsme v pořádku. Harry se posadí zpět vedle Lenky a já se usadím Dracovi na klín,ten si mě majetnicky přitáhne blíž a do místnosti vejdou Cedric s Ginny,Ginny mě hned obejme,je uplakaná ,ale přesto se na mě usměje "co se stalo?" zeptám se jemně a pohladím ji po rameni "bála jsem se o vás,Victor byl očarovaný kletbou imperius a právě jsme se rozešly" zavzlyká "jste v pořádku?" zeptá se a já přikývnu "moc mě to mrzí Ginny" hladím ji po zádech a ona se po chvilce uklidní,sedne si k Fredovi a Georgeovi,kteří ji hned obejmou, Draco si mě posadí na klín a přitulí se ke mě,jemně ho začnu hladit po vlasech a on si položí hlavu na můj hrudník,přičemž začne usínat,nikdo z nás nemá náladu mluvit,prostě jsme jen zabrali pomalu celou Nebelvírskou společenskou místnost,stačilo nám, že jsme všichni spolu a tak jsme i usnuli. Díky Brumbálovi,který nám povolil aby jsme zůstali v naší společenské místnosti,nemuseli jsme být každý na své vlastní koleji,stačilo jen abychom šli na nějakou kolej....
----------------------------- O týden později...
"Ne,že si to rozbalíte dřív,až o vánoce jasný?!" řeknu,když předávám každému dárek. "Jdi do háje,všichni si to rozbalíme teď,dokud jsme spolu" zasměje se nedočkavý Ron a všichni začnou souhlasit,protočím nad nimi oči a stejně jako oni začnu rozbalovat svou hromádku. "Páni Hermiono! Děkuji" ozve se od Harryho,který si prohlíží soupravu pro údržbu košťat "není zač" zasměji se,Ron horlivě trhá papíry,Fred s Georgem si prohlíží každý dárek,Ginny si u toho vesele prozpěvuje a Draco je duchem úplně jinde,stojí u okna a dívá se ven "co se děje?" zeptám se ho a opatrně ho pohladím po rameni,s odpovědí si dává na čas,ale nakonec přeci jen zašeptá "bojím se o tebe"obejmu ho zezadu,jelikož pohled stále upírá na mizící Bradavice za oknem. "Budu v pořádku,budu s mamkou" nad tím pomyšlením se usměji "budeš mi psát jak se máš,že ano?" zašeptá smutně "jistě" odpovím a políbím ho na krk, také se pousměje a otočí se ke mě, aby si mě k sobě mohl přivinout. "Miluji tě Riddleová" pošeptá mi do ucha "taky tě miluji Malfoyi" odpovím mu stejně potichu a uchechtnu se. Společně se vydáme zpět do kupé a užíváme si poslední společné chvíle před prázdninami.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Draco se najednou usměje a podá mi dárkovou tašku, s poděkováním do ní kouknu a vyjeknu nadšením,všichni se na mě otočí a já oči upírám na malého černého tvorečka "u merlina Draco!" vyjeknu znovu a po tvářích mi steče pár slz. Opatrně hrábnu do taštičky a vytáhnu černé štěňátko Německé Dogy,kolem krku má obří červenou mašličku "líbí se ti?" zeptá se Draco s úsměvem "hrozně moc" přikývnu "je to ona nebo on?"zeptám se ho "on" odpoví mi a já si začnu se štěňátkem hrát, pejsek si kýchne a velikým čumáčkem začne čenichat "bude to Snuffle" zasměji se a s poděkováním políbím Draca. "Užijte si prázdniny" řeknu a naposledy své kamarády obejmu, rozloučím se a ruku v ruce s Dracem se vydám úplně dozadu,kde čeká mamka s Narcissou a Luciusem. "Co to je?"zeptá se mamka,když uvidí mé dvě přepravky "Křivonožka a Snuffle" odpovím a usměji se na Draca "Aha,no tak pojď,otec čeká" pobídne mě mamka,kouknu na Draca,který mě pevně obejme a dá mi rychlou pusu, pousměji se a s rozloučením nás mamka přemístí. "Athrio,mohu si s tebou promluvit?" zeptá se hlas mého otce jen co přijdu ze svého pokoje. "Samozřejmě" odpovím a otec se usměje "jelikož jsi má dcera a matka je smrtijedkou už dlouhá léta,nyní je tedy řada na tobě, zítra proběhne tvé zasvěcení, uděláme oslavu,kde tě uvedeme do společnosti a setkáš se se všemi mými schopnými lidmi" každé jeho slovo je zřetelné ,avšak mu nerozumím "zasvěcení?" "ano mé dítě, přidáš se k nám a budeš bojovat po našem boku" vysvětlí,zůstanu na něj šokovaně zírat a pohled upřu na mamku. Že tohle má být můj domov? Ne,teď už ne,nechci patřit mezi smrtijedy a už vůbec nechci aby byl tenhle muž můj otec.
