Per aspera ad astra (Dramione) DOKONČENO

zasvěcení

"Jsi připravena?" ve dveřích mého pokoje se zjeví mamka "ne" zašeptám a upírám svůj pohled do zrcadla,šaty,které mám na sobě jsou krásné,boty i náhrdelník také,všechno je krásně připravené, jen já sem prostě nepatřím,nemůžu být smrtijedka,po těch letech s Harrym prostě nemůžu,nemůžu mu bodnout kudlu do zad a už vůbec si neumím představit,že bych se měla podílet na něčí smrti. Mamka zavře dveře a dojde až ke mě "copak ?" zeptá se "je špatné,že nechci být smrtijedka ? nechci ubližovat lidem mami,už vůbec nechci ublížit Harrymu,je to přítel,vždycky byl" odpovím jí s chvějícím se hlasem a slzama v očích ,upřeně se na ní podívám a doufám v záchranu "já tě chápu,ale je to na příkaz otce,s tím nic nenaděláme ani jedna" pokrčí rameny a obejme mě,objetí ji neoplácím a jemně jí od sebe odstrčím,udělám krok dozadu a hřbetem ruky si jemně setřu slzy. "měla bych jít" řeknu ledovým hlasem a ani se na ni nepodívám,vím že kdyby chtěla, nic z toho se nestane,ale ona prostě nechce,nechce mi pomoc. Dojdu na chodbu,kde už mě čeká Yaxley, hluboce se mi pokloní a ihned spustí "pojďte se mnou slečno,dovedu vás tam" usměje se a já se s bradou vzhůru vydám za ním. Dovede mě do suterénu,projdeme dlouhou halou a vydáme se po schodech dolů,náhle se však zastavíme a on se rozhlédne,stojíme před černými dveřmi,netuším proč je neotevře a tak ho zeptám "co se děje Yaxley?" "omlouvám se slečno,jen vteřinku počkejte" odpoví a zamumlá něco nesrozumitelného,jen nad ním zavrátím oči,když v tom se dveře otevřou a já uvidím velikou místnost plnou lidí v černých hábitech, instinktivně vejdu, mé kroky jsou sebejisté,záda rovné a pro jistotu,abych vypadala ještě více jistě dám bradu nahoru. Každý ze smrtijedů se mi uklonil tak jako Yaxley. Zastavila jsem se u jakéhosi oltáře a hned na to se zjevil i můj otec, postavil se předemě a já instinktivně poklekla,on mě však chytil za ruce "povstaň mé dítě" jeho hlas prořízl hrobové ticho a já ho okamžitě uposlechla "Athrio Aurelio Riddleová" osloví mě pravým jménem a na chvilku se odmlčí "přísaháš,že budeš věrná smrtijedka ?"

"přísahám"odpovím a po tváři mi steče nenápadná slzička

"přísaháš že vždy uposlechneš mé příkazy ?"

"tak přísahám"

"přísaháš,že nikdy nezradíš ?"

"tak přísahám"

"přísaháš že budeš vždy bojovat po mém boku ?

"přísahám"

"přísaháš,že budeš schopna za mě položit svůj život ?"

"přísahám"

"vždy mi budeš sloužit a nikdy neopustíš?"

mé srdce vynechalo úder,mám chuť zařvat ne!,ale nakonec se zhluboka nadechnu a odpovím"přísahám" sbohem svobodo,sbohem čestný živote,už si nezasloužím patřit mezi Nebelvírské,vím to.

Ledová ruka mého otce mě uchopila za levé zápěstí a s úsměvem mi vyhrnula rukáv,upřeně jsem sledovala jeho druhou ruku,ve které dřímal hůlku,její špičkou se dotknul mé kůže na zápěstí a pomocí nějakého kouzla mi vypálil znamení zla. "děkuji"zašeptám a ukloním se. Poté se přesuneme nahoru,do salónku ze kterého je nyní sál,matka mě začne postupně představovat "tohle jsou Alecta a její bratr Amycus Carrowovi" oba se mi ukloní,prohodím s nimi pár slov a popojdeme o kousek dál "Antonín Dolohov" řekne matka a on se ukloní "moc rád vás poznávám slečno" pousměji se "já vás také" takto obejdeme celý sál "myslím že Luciuse a Narcissu znáš,že?" usměje se matka a Lucius i Narcissa se ukloní "nedělejte to prosím" poprosím je,Narcissa se usměje a Lucius má neutrální výraz "mohu se zeptat jestli je tu i Draco?" pohledem skáču z Luciuse na Narcissu "jistě že, hledá tě" usměje se Lucius a jeho úsměv působí upřímně "mnohokrát děkuji" pousměju se a chci se vydat hledat Draca,ale moje matka mě zastaví "ještě jsme neskončili" chytí mě prudce za bolavé zápěstí až syknu bolestí, prudce se otočím a skoro vrazím do otce "moc se omlouvám" omluvím se mu a on se usměje "neviděl jsi někde Draca?" zeptám se ho a jeho úsměv se ještě víc rozšíří "no ano,právě tě hledal,naposledy byl u občerstvení" se širokým úsměvem mu poděkuji "jsem moc rád,že je to zrovna mladý Malfoy" zašeptá mi otec a já se usměji "Athrio ! to je absolutně nezdvořilé,první se seznámíš a potom si půjdeš" zamračí se matka "nech ji Astorio,jen ať jde"řekne táta a usměje se na mě "děkuji otče" poděkuji a zamířím pryč, po cestě potkám Gregoryho Goyla "neviděl jsi Draca ?"zeptám se ho "tady jsi"ozve se za mnou,otočím se a uvidím tu mojí blonďatou palici, nestihnu ho ani pozdravit a už mě objímá "tak moc jsi mi chyběla"zašeptá a tiskne si mě pevně k sobě,s úsměvem na tváři se od něj pomaličku odtáhnu,abych ho mohla políbit "taky's mi chyběl"usměje se a pohladí mě po tváři "hodně jsem přemýšlel a rozhodl jsem se že si s tebou chci promluvit" řekne a spolu vyjdeme na terasu "je nám sedmnáct,je mi úplně fuk,jestli mě tvá matka s otcem zabijí" odmlčí se a prohrábne si vlasy "tak Athrio Aurelio Riddle alias Hermiono Jane Grangerová"řekne a já se zasměji,klekne si a já si ho zkoumavě prohlížím "vezmeš si mě ? prosím"upře na mě ty jeho nebesky modré oči a z kapsy jeho společenského hábitu vytáhne maličkou krabičku,ohromeně zírám na prsten,který se v krabičce schovával,stříbrný kroužek s velikým bílým diamantem,určitě to je diamant,Draco by mi jiný prsten nekoupil. "ano"zašeptám a skočím mu kolem krku,slzy štěstí se mi řinou po tvářích a já se usmívám,políbím ho a nechám ho aby mi prsten nasadil. Já vím,jsme na to ještě mladí,ale já ho miluji,přišla jsem o svůj starý život a nechci riskovat,že bych přišla i  o něj. Láska,kterou k němu chovám je neobyčejně silná, tak čistá a upřímná. je pro mě vším. S úsměvem na tvářích se vydáme zpět do sálu ,abychom tuto novinku oznámili našim rodičům.