Nejsou jen dobří nebo jen zlí lidé, svět je plný lidí, kteří jsou dobří, ale jsou pokoušeni mnohdy i nuceni dělat zlé věci.
člověk je mnohdy tak zaslepený nenávistí, že přehlíží i pouhé detaily kolem sebe, jeho podvědomí se chová mnohdy sobecky a...
"ahoj" pozdravím Draca a políbím ho na tvář "ahoj,promiň musím jít" odpoví a chce mě obejít "kam ?" zeptám se nechápavě "mám nějakou práci,tak později" řekne a zmizí, ublíženě se za ním dívám dokud mi nezmizí za roh. "nech ho být,je to idiot"ozve se Harryho hlas za mými zády.
po dvou týdnech...
"ahoj" pozdravím Draca,když jdu na oběd "ahoj, já" nestačí to doříct,jelikož se na něj nasupeně otočím,dva týdny se mi vyhýbá "budu hádat,máš práci tak zase později ?" uchechtnu se "jdi se vycpat Malfoyi !" zvýším hlas, uhodím ho do ramene a naštvaně oddupu pryč, už to nevydržím a začnou mi téct slzy po tvářích, chybí mi,ale je to idiot. "Hermi,děje se něco?" uslyším ho za sebou "dej mi pokoj Draco, už jsem unavená z neustálých hádek a pitomých problémů,nebaví mě to" řeknu unaveně a otočím se na něj "co jsem ti udělala? vyhýbáš se mi? kam sakra pořád chodíš?" zeptám se a opřu se o zeď "nesmím ti to říct, mrzí mě to" odpoví smutně "dobře,takhle to nemá cenu Draco" řeknu a zavrtím hlavou, sundám si zásnubní prsten a podám mu ho "bude lepší když to všechno necháme být" na konci věty se mi zlomí hlas a já co nejrychleji odejdu, vydám se k jezeru,kde se posadím na zem,je mi fuk že je zima,jsem zničená,určitě v tom stejně byla nějaká jiná dívka. zakloním hlavu a opřu si ji o kmen stromu "proč já? proč pořád já ?" zeptám se tiše a slzy se mi koulejí po tvářích. "no tak,je to Malfoy" ozve se vedle mě a já se kouknu po Harrym,který už sedí po mé levici "no právě, je to můj Draco, nikdy tohle nedělal"zašeptám a vzlyknu, Harry si mě přitáhne do objetí "co se to s ním děje ?" zašeptám "no tak,najde se lepší" řekne a já zavrtím hlavou "byli jsme zasnoubeni,miluji ho Harry, nechci aby to takhle dopadlo" vzlyknu a Harry mě hladí po vlasech přičemž mě políbí na čelo "bude to dobrý,on to takhle nenechá, je to Malfoy. Vždycky musí mít to co chce a o tebe doopravdy stojí" řekne a já se musím pousmát,je to skvělej nejlepší kamarád. Vlastně je jako můj bratr.
Z Dracova pohledu...
Jen co odešla,rozhodoval jsem se jestli za ní běžet nebo ne,při pohledu na ten prsten mi bylo jasné,že za ní poběžím ať chci nebo ne,nekontrolovatelně,nenapravitelně a bláznivě ji miluju. Rozběhnu se za ní ven,celej udýchanej se zastavím a rozhlížím se kde je, uvidím ji sedět u jezera,opírá se o strom, v Potterově náruči. Už chápu proč to udělala, je s Potterem,já toho brejlatýho ňoumu zabiju. uhodím pěstí do stromu a vydám se zpět do hradu, nikdy jsem nebyl tak naštvanej. "uhni sakra" křiknu když mi v cestě stojí nějaká holka,bez ohledů jí prostě odstrčím a projdu,mám dost těchhle nafoukaných malých parchantů,mířím do komnaty nejvyšší potřeby, poslední dobou tam trávím dost času. Nakonec si to ale rozmyslím a posadím se k oknu za závěs,chodba je prázdná,takže mě nebude nikdo rušit,všichni jsou touhle dobou dávno na obědě. dívám se z okna a mám dokonalý výhled na ní a toho idiota s jizvou. nechápu co na něm všichni vidí, že je vyvolený pche,taková blbost.
°°°°po dvou dnech°°°°
"tak se měj" uslyším Potterův hlas v umývárně,vztek mě stále nepřešel a tak tam nasupeně nakráčím "oh,to jsi jen ty" pronese a otočí se ke mě zády,myje si ruce a já tam jen tak naštvaně stojím "děje se něco?" zeptá se a otočí se čelem ke mě "ne vůbec ne" řeknu a ironie v mém hlase doslova přetéká "viděl jsem tě s Hermionou Pottere" pronesu skrz zaťaté zuby "no a ?" zeptá se a to mě naštve ještě víc,to mu není blbý to přiznat ? kretén, popadne mě nekontrolovatelný záchvěv vzteku,vytáhnu hůlku "mdloby na tebe!" křikne Potter,ale já uhnu "expelliarmus!" odzbrojím ho "a co uděláš teď Pottere ?" zeptám se a usměju se "petrificus totalus" vyberu si vhodné kouzlo a dojdu k němu, vrazím mu jedinou ránu pěstí a Potter skončí na zemi, nakloním se nad ním a dupnu mu na nos "drž se dál od Grangerové!" řeknu naštvaně a odejdu. Jestli jí to řekne,tak na mě nejspíš nepromluví,ale to mě nezajímá, Grangerová je moje a hotovo.
z Hermiona pohledu..
"proboha Harry co se ti stalo ?" zeptám se vyděšeně,když přijde s krvavým nosem k večeři "řekněme,že ho tvůj žárlivej přítel dobře nakopal" odpoví dvojčata se smíchem,přičemž si na to ještě plácnou "to není vůbec vtipný vy dva! nechte toho!" okřiknu je "jsi v pořádku Harry ?" zeptám se ho a kapesníkem mu krev otřu "bylo mi i líp" zasměje se a posadí se ke stolu, Pohledem vyhledám Draca, sedí u zmijozelského stolu a vražedně na mě civí. Když mu ten stejný pohled oplácím, na jeho tváři se objeví jeden z jeho extrémně naštvaných výrazů, zvedne se a odejde, já se ihned vydám za ním "můj ty Merline,jsou vážně jak manželé" pronese Ron "no,řekněme že už ne" odpoví Harry "asi se rozvedli" řekne a ukáže na svůj práznej prsteníček, ignoruji je a jdu za Dracem "můžeš mi sakra vysvětlit co to mělo znamenat ?" vyjeknu a stoupnu si před něj "co to mělo znamenat ?" zopakuje a zamračí se "no já ti nevím,byli jsme zasnoubeni a ty se se mnou odsnoubíš kvůli Potterovi ?" i když je to vážná situace tak se rozesměju "odsnoubíš ? takové slovo neexistuje" odpovím se smíchem,on se ale tváří pořád naštvaně a tak také zvážním "nebylo to kvůli Harrymu ale kvůli tobě ty odbarvenej idiote !" křiknu a on překvapením zamrká "kvůli mě ?" zeptá se a zírá na mě "ano, opustil jsi mě v temnotě Draco, vzal jsi s sebou všechno světlo !" vyjeknu a z očí mi ukápne pár slz,které ihned setřu "potřebovala jsem tě a ty's tu pro mě nebyl, vyhýbal ses mi a nechtěl jsi vysvětlit proč, víš jak mi bylo ? dva týdny Draco, dva týdny jsem se snažila promluvit si s tebou" dořeknu a vzlyknu "trápíš mě chápeš to?" řeknu a kouknu mu do očí,z jeho výrazu lze poznat že zadržuje slzy "ale i přes to všechno tě miluji" zašeptám a skloním hlavu. "taky tě miluji a omlouvám se" zašeptá a políbí mě,jen co to udělá,všechen vztek, strach i bolest vymizí. Náhle se však odtáhne "tohle jsi neřekla" řekne a zamračí se "co myslíš ?" zeptám se nechápavě "ty's mi řekla cituji 'odbarvenej idiote' ?" zeptá se a tváří se smrtelně vážně " jo,přesně tak jsem ti řekla" odpovím a dřív než stačí něco říct mu skočím do řeči "jo a o tom Harryho nosu si promluvíme" řeknu a varovně na něj ukážu "provokoval" pokrčí rameny a já se zasměju "lžeš Malfoyi" teď už se směje i on "možná" protáhne a já ho uhodím do ramena.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
