My sweet Fox prince

1. Kapitola

 Tak jo koblížci moji kdo jste se na to těšili JE TO TUUUUUU. První epka liščího prince! Hodně se mi líbí, jak jsem vystihla vztah bratrů uchihových . nicméně postavy budou asi OC za to se omlouvám, ale já se nikdy moc nedržela jejich povah. ENJOY, LIKE A KOMENTUJTE KOBLÍŽCI, JSEM ZVĚDAVÁ NA VÁŠ NÁZOR!! A MILUJU VÁS ZA TO :-DD berte ji i jako poděkování za téměř 80 subs, miluju vás, nikdy bych nečekala toik lidí. Moc vám děkuju.

Bylo ráno. Paprsky slunce pomalu zalévaly hornatou krajinu. Přelily se přes vrcholky hor a jako vlna zalily pomalu k životu se probouzející město, v jehož středu stál mohutný hrad. Pod hřejivými paprsky prosvitl k životu a pomalu probouzel obyvatelstvo. Netrvalo dlouho a město i hrad vířili lidé, služebnictvo i samotná královská rodina. Tedy až na jednoho člena. Nezbedné sluneční záření proniklo skrz tmavé závěsy a polily tvář spícího chlapce. Ten se ve spánku zamračil, přetočil se na druhý bok a spal dál. Ale další spánek mu dopřán nebyl. Dveře do jeho pokoje se rozletěly a dovnitř se jako pancéřový tank přivalila starší osoba.

,,No tak Sasuke! Vstávej ty lenochu!" dotyčná osoba se přihnala k závěsům a nemilosrdně je roztáhla, čímž dovnitř pustila veškeré sluneční světlo. Chlapec nespokojeně zavrčel něco jako ,, jdi do háje" a přes hlavu si přetáhl peřinu. Druhé osobě se to však moc nelíbilo a tak se po hlavě vrhnula do postele, čímž svého bratra uvěznila pod peřinou a odřízla jej od vzduchu. Zmiňovaný bratr sebou začal házet, a když ho druhý se smíchem konečně pustil, začal na něj prskat nadávky všech věkových kategorií.

,,Doprdele Itachi! To mě chceš zabít?! Vážíš víc než gorila!" vztekal se Sasuke. Na to ho Itachi cvrnkl do čela.

,,Nemůžu jinak bráško, když tebe je tak těžké probudit. Doufám, že jsi nezapomněl, co je dneska za den a kdyby tě to zajímalo, máš zpoždění asi deset minut na snídani." Na to se Itachi zvedl a co nejrychleji se z pokoje svého bratra pakoval. Sasuke po něm hodil polštář, ale bez úspěchu. Skončil u dveří na zemi.

,,Blbec." Zavrčel si pod vousy a vyhrabal se z postele. Samozřejmě že nezapomněl, co je za den. Trochu se zkulturnil a o pár minut později už chvátal do velké síně, kde seděla jeho rodina.

,,To je dost, že se tu taky ukážeš." Brblala Mikoto, královna a matka obou bratrů. Její manžel po svém synovi šlehl zamračeným pohledem, ale nic neřekl a dál se věnoval svému talíři.

,,Omlouvám se mami, víš jak nerad vstávám v tuto hodinu." Pokorně se omluvil Sasuke a usedl ke stolu.

,,Máš co dělat synu, přípravy jsou v plném proudu a k večeru se začnou hrnout hosté a ostatní královské rodiny. Do té doby musíš být nachystán. Je to tvůj bál, tak se koukej trochu snažit." Fugaku si svého mladšího syna změřil pohledem, kterým jasně říkal, co si o Sasukeho ponocování a vstávání pozdě myslí. Na to nemohl Sasuke nic říct. Sklonil hlavu ke svému jídlu a mlčel, tedy do doby, než si všiml, že jeden člen rodiny chybí. Zmateně koukl po Itachim.

,,Kde máš manžela?" zeptal se a Itachi po něm loupl očima.

,,Deidara včera večer odjel ke své rodině. Přijede dneska společně s nimi. Říkal něco o tom, jak dlouho se neviděl se svým bratrem a že mu chce pomoct s přípravami." Na to Sasuke kývl hlavou. Itachi byl ženatý už dva roky s nejstarším synem rodiny Uzumaki. Byl to dohodnutý sňatek, který podpořil mír mezi oběma rodinami. Naštěstí si oba padli do oka a vše proběhlo bez problémů. Teď žijí ve šťastném manželství.

Možná až moc šťastném pomyslel si Sasuke a tvář zkřivil nad vzpomínkou hlasitých vzdychů a bouchání do zdi. Zavrtěl hlavou, dojedl poslední sousto a vstal.

,,Děkuji za snídani a teď, když mě omluvíte, půjdu se přichystat na večerní bál." po obdržení souhlasu k odchodu se Sasuke otočil a zamířil do svého pokoje. Dnes má sedmnácté narozeniny. Jako tomu bylo u Itachiho I Sasuke bude mít bál, kde si musí vybrat svou budoucí nevěstu. Vlastně Itachi měl jenom oslavu vzhledem k tomu, že byl od dětství zasnouben s Deidarou. Sasuke musel uznat, že je to krasavec. Docela byl zvědavý na mladšího bratra Naruta. Jestli to bude stejná princezna, možná si i zalaškuje. Vstoupil do pokoje a zastavil u okna s výhledem na město. Už se nemohl dočkat jejich setkání.