My sweet Fox prince

17. Kapitola

Z neznámého důvodu měl Sasuke klidný spánek. Očekával noční můry nebo pravidelné probuzení, ale spal klidně. Probudil se s prvními paprsky slunce, které ho začaly šimrat na tváři skrz okno. Nespokojeně nakrčil nos a chtěl se přetočit na druhý bok. Ale pohyb u jeho boku pod peřinou jej rychle probudil. Posadil se a pohledem zaletěl k bidýlku, kde spal Kuro. Havran byl stále v říši snů a tak mohl vyloučit možnost, že by se k němu v noci přitulil. Nevypadal na to, ale havran toho byl schopný. Pomalu tedy odtáhl peřinu od zvedající se kuličky a zalapal po dechu. Vedle něj spala liška, kterou včera večer našel před ložnicí. Nevěděl, jak to se zraněnou tlapkou udělal, ale ten malý tvoreček se dokázal v noci vyškrábat na vysokou postel a vklouznout pod peřinu, kde se přitulil k Sasukemu, jedinému zdroji tepla, jak si uvědomil po zjištění, že krb vyhasl pravděpodobně uprostřed noci. Musel se usmát při pohledu na malou huňatou kuličku, černé tlapky stočené pod tělo. Liška ale nezůstala spát dlouho. Krátce po odloučení od zdroje tepla se k ní dostal chlad. Tělíčko se otřáslo zimou, rozvinulo se z klubíčka a následně se otevřely ospalé oči. Tvoreček se chvíli zmateně rozhlížel po okolí a nakonec zvedl hlavu, kde se pohledem střetl s černýma pobavenýma očima Sasukeho. Ten byl uchvácen barvou liščiných očí. Blankytně modré. Jeho oblíbená barva. Avšak oči lišky mu připomněly strašnou skutečnost nepřítomnosti jeho snoubence.

,,Naruto.." hlesl sklesle a liška se postavila. Naklonila hlavičku, jakoby se snažila pochopit, proč je princ zničehonic tak smutný. Udělala krok vpřed a s bolestným zakňučením se čumáčkem dotkla Sasukeho ruky. Ten se pousmál a začal lišku hladit po hlavičce. Jako odměnu dostal tiché předení. Povzdychl si. Věděl, že musí zůstat klidný. Panika a zbrklost mu nepomůže a ani jeho blonďatému snoubenci. Přesto se jeho srdce svíralo úzkostí. Ztratil bratra pár dní předtím, než zmizel Naruto a rány byly stále čerstvé. Přesto si vyčistil hlavu od neklidných myšlenek a přinutil se k pohybu. Vstal a převlékl se do své stříbrné zbroje prokládané černí. Hvízdl na Kura, který se právě probral. Havran zakrákal a vznesl se do vzduchu, párkrát obletěl ložnici a nakonec přistál svému příteli na rameni. Sasuke ho pohladil po zobáku a dal mu pamlsek. Po menší zastávce v koupelně se vrátil do ložnice, kde na něj čekala liška. Sedl si na postel a položil na ni pár věcí.

,,Podíváme se ti na tu packu. Co říkáš?" vzal černou tlapku do ruky a začal na ní pracovat. Tvoreček trpělivě seděl a za dobu ošetření ze sebe vydal jenom jeden bolestný zvuk, a to když se Sasuke dotýkal zraněného místa.

,,Hotovo!" odnesl věci zpátky do koupelny, pak vzal lišku pod bříškem, a protože byla malá, položil si ji na druhé rameno. Liška začala příst a přitulila se mu ke krku. Nevěřícně zavrtěl hlavou a opustil ložnici. Jeho cílem byla rychlá snídaně, kterou do pár minut vykonal. Co ho udivilo, byla nepřítomnost jeho strýce, a tak se ho po snídani pro tři vydal hledat. Našel ho v otcově pracovně. Stál u rodinného obrazu a díval se na něj.

,,Strýčku." Madara sebou cukl při zvuku synovcova hlasu a otočil se na něj. Kývl mu na pozdrav.

,,Co potřebuješ? Vše jsem dal připravit, o nic se nemusíš starat."

,,Jak to vypadá s pátráním po Narutovi? Našli ho?" Madara se zamračil, následně povytáhl obočí a pak se usmál.

,,Ještě ne, ale hledají. Musíš být trpělivý. Proč se nejdeš projít? Pomůže ti to se uklidnit."

,,Dobře." Sasuke se na strýce chvíli díval a pak zamířil ven do zahrady. Divil se, že se liška chová tak klidně, ale ve chvíli, kdy vstoupil do pracovny, zvíře se zaježilo a vytáhlo své malé drápky, které mu zatínalo do ramene. Veškeré napětí ho opustilo ve chvíli, kdy pracovnu zase opustil. Zvláštní zvíře. Zamířil do zasněžené zahrady a jeho kroky ho zavedly k altánku, kde zmizel Naruto. S nešťastným pohledem se díval na rudé kapky krve v bílém sněhu. Přemýšlel, jak je možné, že byl napaden v místě, steré je přísně střeženo. Kéž by si mohl promluvit s matkou. Ale ta byla zavřená ve své ložnici a truchlila. Nechtěl ji rušit. Když se chtěl otočit a odejít, něco upoutalo jeho pozornost. Obešel altánek a našel ve sněhu stopy. Vedly od altánku k dalekému lesu. A vypadaly, jako stopy predátora. Oči se mu rozšířily šokem. Byl Naruto napaden zvířetem a odnesen v zubech do lesa? Na nic nečekal a rozběhl se do stájí pro svého koně, černého, jako noc a s dlouhou srstí okolo kopyt. Majestátní zvíře nesedlal, jenom ho vyvedl ze stáje, skočil na něj a pobídl ho ke klusu. Havran na jeho rameni se vznesl do vzduchu a následoval ho. Lišáček zaťal drápky do ramene, aby nespadl a nevydal ani hlásku. Sasuke následoval hluboké stopy do lesa. V tu chvíli byl rád, že je zima a je dostatek sněhu. Pokud má pravdu, tak si pro svého snoubence dojede. Nevěděl, jak dlouho se hnal lesem. Tato část se táhla daleko. Hlasité zakrákání nad hlavou ho přinutilo zvednout hlavu. Kuro jej před něčím varoval. Mohlo to být to zvíře? Pobídl koně k rychlejšímu tempu a po chvíli dojel k malé louce končící kamenitým srázem. Ale co ho přinutilo zatáhnout za otěže a koně zastavit, byl velký hnědý medvěd, který stál přímo naproti němu. Zvíře temně zavrčelo a postavilo se na zadní. Vydalo vrčivý řev a Sasukemu se nabídl pohled na zakrvácené zuby. Popadl ho vztek. Našel ho. Viníka Narutovy nepřítomnosti. S křikem vytáhl meč z pochvy a pobídl koně vpřed. Ale medvěd udělal to samé a tak se obě strany řítily proti sobě. Těsně před sebou Sasukeho kůň klopýtl a se zařehtáním se skácel k zemi. Sasuke přeletěl hlavu zvířete a dopadl na záda přímo pod nohy medvěda. Zvíře se zastavilo, postavilo na zadní a napřáhlo tlapu k úderu. Sasuke se překulil a hmátl po meči, který mu během pádu vypadl z ruky. Právě včas, aby ho zarazil medvědovi do krku. Zvíře mělo tlamu otevřenou a připravenou kousnout jenom pár centimetrů od jeho obličeje. Zvíře zachrčelo a na tvář prince dopadlo pár kapek krve. Následně na něj tělo medvěda spadlo. Mrtvé a bez života. S námahou ze sebe tělo shodil a posadil se, těžce oddychujíc. Zahlédl lišáčka, který stál na těle jeho koně a s vykulenýma očima jej pozoroval. Ztěžka se zvedl na nohy a přešel ke svému koni, aby zjistil, že zvíře nezakoplo, jak si původně myslel. Z jeho krku trčel černý šíp. Sasuke ho nepoznával. Vtom se lišáček naježil, otočil se k lesu a začal vrčet. Sasuke neváhal. Zvedl svůj meč a postavil se do obranné pozice. Praskavý zvuk za ním upoutal jeho pozornost a když se otočil, nic nenašel. A pak ucítil bolest v levé noze. Se zaúpěním se skácel k zemi a sevřel krvácející lýtko, ze kterého trčel další šíp. Nedal si pozor.

,,Myslel jsem, že bude medvěd stačit, ale vypadá to, že tě budu muset oddělat sám. Jaká škoda. Jsi můj oblíbený." Ozval se jemu známý hlas a z lesa vyšla postava zahalená v černém. Kvůli kapuci mu nebylo vidět do obličeje.

,,T-ten hlas."

,,Ano, hádáš správně synovče." Osoba se rozesmála a jedním pohybem ruky si kapuci sundala.

,,To není možné. Strýčku?!" Madara se ušklíbl.

,,Ano Sasuke, jsem to já."

Poznámka autorky

Ahojkyyyyy, je 11:59 tak jsem to stihla no... tahle kapitola mě tak moc nebavila! Psala jsem ji 3 dny fujkyyyyyy. No ale snad to bude jenom lepší. Kapitol bude definitivně dvacet. dvacítka bude epilog, takže 18 a 19 budou poslední příběhové a dám vám je jako double update yayyyy!!! To bude odemne vše. Jako vždy sušenky a koblížci like, comment and enjoyyyyyyy :-)