My sweet Fox prince

10. Kapitola

A druhá kapča jak jsem slíbila, je to taková smutná kulatina páč Naruto Sasukeho opouští hehe.:-) Enjoy, like and comment, Love you 

EDIT: WTF WATTPADE!? TUHLE JSEM SEM DALA ASI PŘED HODINOU, ZABTE MĚ! TAKOVEJ TROLLING!

Sasuke se vydal zpátky do síně. Rozhovor s otcem ho zamrzel. Opravdu si myslel, že ho pochopí. Vždyť on udělal něco horšího! Ani se prarodičů nezeptal, jestli si matku může vzít a vzal si ji! V duchu otce proklel. Ale vlastně mu řekl, že si to rozmyslí. Z přemýšlení ho vyrušily kroky, které se ozývaly hned vedle něj, a když se ohlédl, spatřil Itachiho, který se vydal hned za ním.

,,Sleduješ mě?" zamračil se mladší a přidal do kroku. Itachi pozvedl obočí.

,,Proč bych tě měl sledovat? Jdu s tebou, abychom se mohli co nejdřív vrátit do svých pokojů. Mám večer nějakou práci."

,,Práci zvanou Deidara?" ušklíbl se Sasuke. Itachi mu vlepil pohlavek.

,,Kušuj bráško! Taky to poznáš, až budeš s Narutem ženatý! Prostě mu neodoláš! Už teď jsi z něj hotovej!" na to mu musel Sasuke dát za pravdu. Byl ze svého prince úplně naměkko. Popravdě se už nemohl dočkat svatby. Došli do velké síně, kde už nehrála hudba a hosté pomalu odcházeli. Bratři hosty vyprovodili a popřáli jim krásný spánek. Jako poslední šla rodina Uzumaki. Deidara skočil Itachimu do náruče, něco mu pošeptal a hned na to se rozutekl směrem princova ložnice.

,,Co vám Dei-nii řekl, že se tak červenáte Itachi-san?" naklonil hlavu na stranu Naruto a Sasuke se rozesmál. Jasně si všiml bratrovy marné snahy zakrýt napnuté kalhoty. Itachi po něm šlehl pohled, který říkal SEŠ MRTVEJ!, a otočil se k Narutovi.

,,Jenom nemravný žertík princi. Omluvte mne, už půjdu. Minato-san, Kushina-san, přeji vám krásnou noc." a s úklonou se rychlým krokem rozešel stejným směrem, jako Deidara. Sasuke se za Itachim chvíli díval, v hlavě si přehrával, jak si z něj bude zítra utahovat, protože moc dobře věděl, čemu se do dvaceti minut budou manželé věnovat. Pak se otočil k Narutovi, uchopil jej za ruku a políbil její hřbet.

,,Já vám také přeji krásnou noc." Minato se ušklíbl a se svou královnou odešli jako první. Narutovy tváře byly červené, jako rajčátka. Ale odměnil Sasukeho gesto polibkem na tvář a s přáním dobré noci se odebral za svými rodiči. Sasuke zůstal stát ve dveřích, poté zkontroloval stav velké síně a sám se odebral do své ložnice.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Ráno Sasukeho zastihlo v totálním chaosu. Do pokoje vrazily tři služebné, každá s oblečením v ruce a hnaly ho z postele. Než mu došlo, že opět zaspal, byl umytý a oblečený. A když se konečně pořádně probral, svitlo mu. Dneska hosté odjíždějí! A to znamená, že jeho liščí princ taky! Rychleji, než střela, vystřelil z pokoje a hnal se do jídelny, kde zastihl pouze Mikoto, která pomalu dojídala svou snídani.

,,Pozdě, jako vždy synu." Prohlásila s úsměvem a Sasuke se s omluvou posadil. Vzal si toust, namazal marmeládou a začal v rychlosti jíst.

,,Kde máme hosty?" zeptal se namátkově. Královna se usmála.

,,Už dávno odjeli. Víš ty vůbec, kolik je hodin? A někteří hosté mají hodně dlouhou cestu domů." Odmlčela se. Ale když uviděla, jak Sasuke posmutněl, slitovala se nad ním.

,,Ale jistý princ trval na tom, že neodjede, dokud mu nepřijdeš dát sbohem."

,,OPRAVDU!?" mladší Uchiha vyskočil ze židle, toust zapomenut.

,,Ano, čekají venku. Tak běž." Pobídla ho Mikoto a pak s úsměvem sledovala, jak její mladší syn utíká pryč. Sama si vybavila podobnou scénu se svým manželem a s úsměvem zakroutila hlavou nad tou podobou.

Sasuke se hnal dlouhou chodbou ke vchodovým dveřím, které rozrazil. Matka nelhala. Již plně naložený kočár čekal, až se členové královské rodiny nalodí. Čekali na něj. Fugaku na synův příchod nereagoval. Potřásl si rukou s Minatem a popřál královskému páru šťastnou cestu. Manželé mu poděkovali a nastoupili do kočáru. Sasuke se jako velká voda přihnal ke svému princi. Vypadal dokonale. Dlouhé vlasy měl v drdolu a pár pramenů mu stékalo podél obličeje. Oblečen byl v bílé robě. Moc mu to slušelo.

,,Už jsem se začínal bát, že budu muset odjet bez rozloučení. " Narutovy oči zářily ve svitu slunce .

,,To bych nikdy nedovolil." Sasuke se mu chvíli díval do očí, pak ho vzal za bradu a na rty mu vtiskl polibek. Věděl, že by neměl, ale na nějakou etiketu zvysoka kašlal. Nevěděl, kdy jej znova uvidí. Narutovy tváře se opět zbarvily. Tentokrát do růžova a odtáhl se od něj.

,,Sbohem Sasuke." A s tím Naruto nasedl do kočáru, který se rozjel směrem liščí království. Šokovaný Sasuke se nezmohl ani na zamávání. SASUKE! Žádné –san! Nemohl tomu uvěřit. Možná, kdyby se v tuto chvíli podíval do svého nitra, zahlédl by malé zrnko lásky, zaseté ve svém srdci. A zároveň by si všiml vražedných očí, jež pozorovaly vzdalující se kočár ze stínů hradu.