My sweet Fox prince

3. Kapitola

Dobrý večer koblížci mojííííí. Tak tu už máme třetí kapču liščího prince! Možná to do vánoc nebo nového roku dopíšu. Bylo by to fajn, mám spoustu dalších projektů. Kdybyste jenom věděli kolik let jsem psala Pod křídly světla... co si pamatuju od osmé třídy asi? A teď mám skoro 21, no nezabili byste mě? :-DDD Miluju vaše komentáře. Moc mě těší. Udělala jsem nový cover pro prince, snad se vám bude líbit, když tak mi písněte do komentářů. Jinak enjoy, like a comment. Love you :-)

Slunce pomalu zapadalo. Do havraního království se pomalu sjížděli hosté večerního bálu. Sasuke, už připraven a oblečen, sledoval skrz okno přijíždějící kočáry. Vyhlížel bílý kočár s oranžovým vzorem a liščí vlajkou. Když se po obědě střetl na chodbě s Itachim všiml si, jak je nervózní. Pravděpodobně se nemohl dočkat, až bude mít Deidaru zpátky u sebe, což mu Sasuke po obědě s rýpnutím nezapomněl připomenout. Nato málem sletěl ze schodů zpátky do jídelní síně, když ho Itachi praštil do hrudníku a s vyprsknutým ,,Jen počkej, až budeš mít manželku ty!" se otočil a zavřel se v pokoji. Pro sebe se usmál nad tou vzpomínkou. Itachi dokázal být dětinský, ale Deidara ho o sto procent převýšil. Jeho hranice dětinství neznala mezí. Vtom mu za oknem přistál havran. Dvakrát zobákem klepl na okenní rám a Sasuke ho pustil dovnitř.

,,Co tu děláš, Kuro? Je pozdě na to, abys lítal po venku." Pokáral svého opeřeného přítele a přistoupil k bidýlku v rohu pokoje. Pták roztáhl černá lesknoucí se křídla s bílým pruhem a hlasitě zakrákal. Třikrát. To znamenalo, že se blíží někdo, koho Kuro neměl rád, viděl osobu jít směrem Sasukeho pokoj a přiletěl svého pána varovat. Nevypadal na to, ale tento havran byl neuvěřitelně chytrý. Sasuke ho dostal, když byl malý a tak spolu vyrůstali a vytvořili mezi sebou silné pouto.

Sasuke se zamračil. Někdo sem jde. Někdo, koho Kuro nemá rád. Pták složil svá křidla a za odměnu dostal malý pamlsek. Ve chvíli, kdy se chtěl Sasuke přesunout zpět k oknu, se ozvalo hlasité zaklepání. Sasuke ztuhl a pomalu se otočil ke dveřím.

,,Vstupte!" svolil a dveře se otevřely. V nich nestál nikdo jiný, než sám Uchiha Madara, bratr krále a strýc bratrů Uchihových. Sasuke pozvedl obočí.

,,Čemu vděčím za tvou návštěvu strýčku?" zeptal se opatrně. Madara byl mohutný, svalnatý muž ve svých nejlepších letech. Nedělalo by mu problém svému synovci ublížit.

,,Přišel jsem povzbudit svého oblíbeného synovce. Dneska máš bál a vybereš si ženu na celý život. A taky zkontrolovat, že jsi připraven." Pohled mu padl na bidýlko s havranem. Pohled mu mírně potemněl.

,,Sasuke, kolikrát jsem ti říkal, že toho ptáka nechci v sídle vidět!" zahřměl, až oba pán i pták nadskočili. Kuro zamával křídly a rozkrákal se. Přitom propaloval svým pohledem muže před sebou.

,,Je tu jenom pár minut, přišel mě navštívit. Hned ho pustím ven." Sasuke otevřel okno a pták vyletěl ven. Madara se mračil jako čert. Toho ptáka se musí brzy zbavit. Bůhví co se mu honí v té jeho malé hlavičce! Sasuke okno zavřel, přitom okem zahlédl kočár liščího království a tak okno opět otevřel. To znamenalo, že prošvihl moment, kdy si mohl prohlédnout blonďatou princeznu ala Deidarův bratr! Podrážděně si odfrkl.

,,Myslím, že je čas jít dolů. Bál za chvíli začne." Sasuke přikývl a rozešel se ke dveřím. Nestihl jimi projít a jeho strýc měl ruku kolem jeho ramen s tak pevným stiskem, že by se za něj nestyděla ani gorila. Sasuke ztuhl toho večera podruhé a čekal. Madara se pousmál, natočil hlavu a do ucha mu zamručel.

,,Na tvém místě vybírám pečlivě. Abys toho pak nelitoval, synovče. Tvé rozhodnutí by mohlo mít fatální následky." S tím Sasukeho pustil a do zad mu dal takovou ránu, že se ze dveří vypotácel. Přesně proto svého strýce neměl moc rád! Nikdy je nešetřil, ani při jejich výcviku! Sasuke si povzdychl a koukl z okna. Venku byla černočerná tma. To znamenalo, že jde opět pozdě. Zaklel a dal se do běhu. Seběhl schody a hnal se dlouhou chodbou tak zběsile, že si nevšiml osoby vycházející z pozarohu a v plné rychlosti do ní vrazil. Oba se natáhli na zem jak dlouzí, tak širocí.

,,Moc se omlouvám, není vám nic!?" Sasuke se zvedl do kleku a nabídl ruku, která byla o chvíli později přijata.

,,Nic se nestalo, taky jsem nedával pozor, kam jdu. Také se omlouvám." Vzdálený zvuk hudby proťal smích tak krásný, že si Sasuke myslel, že se přeslechl. Zaostřil očima a střetl se s očima blonďatého chlapce. V tu chvíli se zastavil svět. A Sasuke věděl, že našel svou princeznu. Byl tak okouzlen modří těch očí, že zapomněl na slova, která mu Madara řekl ve dveřích. Protože kdyby se jich držel, nemusela se druhá polovina slov vyplnit.