My sweet Fox prince

13. Kapitola

Hola héééééééj koblížci a sušenkyyyyyy. Jsem tu s třináctkou! Je to SasuNaru flufííííkkk. Ale něco jsem zapomněla, co jsem do kapitoly chtěla napsat a nemohu si vybavit co a navíc s ní nejsem spokojená. Dejte mi prosím vědět, jak se vám tato epka zdála. Děkuji.

Hlasité cvrlikání ptáků probudilo Naruta z klidného spánku. Zamračil se, zachumlal do peřiny, a snažil se zase usnout. Bylo mu teplo. Příjemné teplo. Na rtech se mu usadil malý úsměv. Ten mu ale ze rtů rychle zmizel, když u svého ucha zaslechl tiché uchechtnutí. Zprudka otevřel oči, aby se setkal s černýma pobavenýma očima havraního prince, který ležel vedle něj v posteli, a se zájmem a pobavením jej pozoroval.

,,Sasuke?" oslovil jej pomalu. Probral se natolik, aby si vybavil situaci, která je přivedla do současného stavu, a zčervenal.

,,Rád bych řekl dobré ráno, ale vzhledem k tomu, že jsme spali asi tři hodiny a je odpoledne ti řeku dobré odpoledne miláčku." Sasuke se s pobavením sklonil a políbil mladšího na líčko. Zaražený Naruto na něj třeštil oči. Miláčku. Řekl mu miláčku!

,,Tři hodiny? To není moc. Ale vypadáš lépe." Liščí princ se rozhodl nekomentovat zdrobnělinu, kterou byl nazván a pozorně si prohlédl Sasukeho tvář. A opravdu musel uznat, že vypadal lépe. Fialové kruhy, co měl pod očima, se ztratily, jeho tváře nabraly trochu barvy a havraní oči, ve kterých se ztrácel, vykazovaly slabou jiskru, která tam před hodinami nebyla.

,,Vypadám líp jenom díky tobě Naruto. Děkuji." Sasuke měl na tváři výraz vděku. A svá slova myslel vážně. Byl svému lišáčkovi vděčný za spánek, který mu tolik chyběl. Ale doma se prostě vyspat nemohl. Ne, když v paláci byl takový chaos. Jako poděkování se sklonil a vtiskl Narutovi na rty rychlý polibek. Tedy aspoň to tak měl v plánu. Nakonec skončili v několikaminutové sladké líbačce a kdyby se Naruto neodtrhl, Sasuke by pokračoval mnohem dál. Nespokojen s přerušenou chvílí Sasuke zamručel, ale znova se položil na ruku a sledoval, co blonďáček udělá. Ten se na něj chvíli díval a pak vyskočil z postele.

,,Když jsme vzhůru, pojď! Ukážu ti Kuramu!" Sasuke Naruta následoval po menší úpravě vlasů a šatů ven za palác. Naruto jej vedl lesem, jehož stromy opadaly a větve byly pokryty vrstvou čerstvého sněhu. Ačkoli venku nemrzlo natolik, aby se třásli zimou, dlouhé pláště a kabáty byly potřeba. Právě kráčeli po vyšlapané cestičce, když Naruto znova promluvil.

,,Proč jsi mi nenapsal v dopise, že tvůj otec zemřel? Přijel bych aspoň jako útěcha."

,,Nechtěl jsem tě stresovat. Koneckonců jsem si tě vybral jako svého manžela první den, co jsme se potkali. Muselo to pro tebe být divné." Sasuke se podrbal za krkem. Naruto se na něj usmál a zatočil doprava.

,,Popravdě jsem si myslel, že si ze mě děláš srandu. V minulosti jsem měl pár nabídek se sňatku, ale buď šlo o korunu, peníze, válku nebo o to si se mnou užít. Nikdo se na mě nedíval tak, jako ty a to jsme byli spolu jenom pár hodin." Černovlasý princ povytáhl obočí.

,,A jak jsem se na tebe díval?" s úšklebkem Naruta pozlobil a štípl ho do boku. Ten vypískl a s červenými tvářemi se na něj podíval.

,,Díváš se na mě, jako bych byl jediné světlo ve tmě. Jako kapka vody v poušti a...."

,,.....Jako bych viděl jádro krásy?" blonďáček kývl. Aniž si to uvědomili, postupně se k sobě přibližovali, až byli od sebe jenom malý kousek. Prasknutí spadlé větve je vytrhlo z transu, a když se ohlédli, spatřili lišku. Naruto hned věděl, o koho jde. Vzal Sasukeho za ruku a v tichosti jej vedl za malým tvorem, který je vedl přes zasněženou louku ke svému útočišti a domovu. K malé jeskyňce, kde se svým druhem a mláďaty přebýval.

,,Kuramo!" zvolal Naruto, pustil Sasukeho ruku a klekl si do sněhu. Sasuke se zaujetím pozoroval, jak se z jeskyně vyřítilo malé chlupaté klubíčko a skočilo Narutovi do náruče. Ten se rozesmál a tvorečka si přitiskl na hruď, přičemž jej nepřestával hladit po srsti.

,,Seznamte se. Sasuke, tohle je Kurama. Kuramo, tohle je Sasuke, můj budoucí manžel." Seznámil je Naruto radostně a Sasuke si lišku prohlédl. Srst měl tmavší barvy s bílými tlapkami a bříškem . Ouška měl světlá s bílým proužkem u špiček a na čumáčku mu srst směrem k černému čumáčku tmavla. Tvor si Sasukeho všiml. Ztuhl, pak zavětřil vzduch a nakonec Sasukeho propálil takovým pohledem, že by se za něj nestyděl ani Fugaku. Byl to hrdý pohled. Jakoby mu Kurama říkal ,,Ubliž mému kamarádovi a roztrhám tě." Kdyby nevěřil, že to liška skutečně dokáže, smál by se. Táhlé zakrákání jej vytrhlo z pohledového souboje s malým lišáčkem. Oba princové zvedli hlavu, aby viděli černou siluetu havrana, který se pomalu v kruzích snášel, až přistál Sasukemu na rameni. Stáhl křídla, zobákem si očistil pár zrn prachu a pak se pohledem zaměřil na lišku v Narutově náruči. Zvířata si chvíli hleděla do očí a pak kontakt přerušila. Vypadalo to, že si porozuměli.

,,Tak to vypadá, že je představovat nemusíme."

,,To ne. Už to udělali."Naruto naposled pohladil Kuramu po hlavičce a pustil jej na zem. Zvíře se otřepalo a zamířilo zpátky do jeskyně.

,,Měli bychom se vrátit. Začíná se stmívat a teplota klesá." Sasuke se otřepal. Chladný vzduch se mu dostával pomalu pod oblečení a na holé kůži studil. Naruto kývl a ruku v ruce se vydali zpět. Černý havran se mezitím znova vznesl.

,,Líbil se ti Kurama?"zeptal se v polovině cesty Naruto. Sasuke chvíli zapřemýšlel. Vzpomínka na ten hrdý pohled se mu vybavila před očima. Usmál se.

,,Myslím, že si budeme rozumět."