My sweet Fox prince

9. Kapitola

Dobrý večer koblížci a sušenky! Tadá dneska double update! Druhou v pořadí kulatou kapču dostanete později, páč ji ještě nemám zkontrolovanou. Jenom závažnou otázečku. Chcete, abych přidávala dvě kapitoly v rozmezí asi dva týdny, nebo po jedné kapitole, což bude v kratším čase? Prosím napište mi do komentářů děkuji :-) like a ENJOY

Jen, co se za bratry zaklaply dveře, král si povzdychl a složil hlavu do dlaní. Takhle si konverzaci se mladším synem vůbec nepředstavoval. Copak je jeho synům předurčeno být ve spojení s rodinou uzumaki? Mikoto na tom nebyla lépe. Trápilo ji, že se její poklady neshodly na takové jednoduché věci, jako je Sasukeho výběr partnera. Ale jako královna neřekla nic, jenom tiše pozorovala.

,,Bratře. Myslím, že jsi na něj nebyl dostatečně tvrdý." Místností se ozval drsný hlas Madary, který na krále upíral svůj zrak. Fugaku zvedl hlavu a pohled mu vrátil.

,,A co navrhuješ Madaro?"

,,Zarazit tuhle frašku a prostě ho oženit!" Madara rozhodil rukama. Mikoto vstala ze židle a probodla ho vražedným pohledem.

,,Můj syn má plné právo si vybrat, koho si vezme! Něco takového já neschválím!"

,,Posaď se drahá." Fugaku vstal ze svého křesla a začal přecházet sem a tam po místnosti.

,,Madaro, drahý bratře. Domluvený sňatek padl na Itachiho a nemohli jsme ovlivnit to, že prvorozené dítě rodiny Uzumaki bude chlapec. Ale Sasukeho tomu vystavovat nechci. Navíc má pravdu v tom, co mi řekl. Já sám si vzal svou královnu, aniž bych se doprošoval našich rodičů! Sasuke je po mně v tomto směru. Vezme si ho a nebude se doprošovat."

,,Změkl jsi Fugaku! Jako otec i jako král!" nato se Madara otočil na patě a z místnosti odešel.

,,Nic si z toho nedělej drahý." Mikoto znova vstala a po boku svého manžela také opustila místnost.

,,Já vím. Vždycky byl takový." Fugaku jí věnoval úsměv a vstoupil do velké síně, aby zkontroloval hosty a popřál jim dobrou noc. Jaké pro něj bylo překvapení, když zjistil, že hudba už nehraje a jeho synové vyprovázejí s přáním dobré noci poslední hosty.

,,Budou z nich skvělí panovníci." Konstatoval tiše. Na to mu královna nemohla dát jinak, než za pravdu.

,,To ano. Budou"

----------------------------------------------------------------------------------------------

Madara se hnal temnými chodbami sídla. Zuřil. Přímo soptil. Co mohl taky od Fugaka čekat.

Změkl a to hodně. Jako otec i jako král. A to se muselo hodně rychle napravit. On sám nikdy neměl problém s tím, že králem bude jeho bratr, i když byl mladší. Nikdy mu to nezazlíval. Jako malí byli jako dvojčata. Co provedl jeden, provedl i druhý a to se bohužel týkalo i průšvihů. Jako například když zapálili jejich matce zahradu Lilií, protože jim jejich vůně neskutečně smrděla. Byli jako malé děti hodně dlouho. A když nastal čas výběru dědice. Madara byl pro svého bratra rád. Podpořil ho. Stal se jeho pravou rukou. Věděl o všem, co se kde šustlo. Změn si začal všímat po narození Itachiho. Všímal si hlavně drobných změn, ale i velkých. A jedna zásadní byla, že Fugaku už nepanoval přísnou rukou. A to se mu nelíbilo. Lidé města tak mají větší šanci na protesty, zvýšené kriminality a bůhví co ještě. Začal si říkat, jaké by to bylo, kdyby vládl on. A tyhle myšlenky se ho držely. Samozřejmě věděl, kterému z bratrů dá Fugaku korunu a kterého pošle vládnout do liščího království. Ale to se nestane, zbaví se dvou much jednou ranou, získá vládu nad královstvím a jako bonus dostane království, kde se podle legendy skrývá velká bílá liška. Pod jeho vládou bude všechno perfektní a nikdo na vzdor a protest ani nepomyslí.

Došel na konec dlouhé chodby a rozrazil staré kovové dveře. Zde se nacházela malá laboratoř. Přešel ke stolu, kde ležela stará a zaprášená kniha. Otevřel ji a začal v ní listovat. Kniha obsahovala prastará kouzla, která se v dávných dobách hodně používala, ale později si kouzla začala vybírat svou daň a tak se kniha zapečetila a zakopala hluboko do země u té největší sopky. Madara nebyl hlupák. Knihu našel, po dlouhé době odpečetil a teď měl přístup ke všem kouzlům. A hledal konkrétně jedno. Kouzlo, které ho zbaví blonďatého mladšího Uzumakiho.

,,Tady je." Na tváři mu hrál vítězný úsměv, když mu zrak padl na zašedlou stránku. Projel text napsaný starým písmem a rozesmál se na plné kolo. Je to tak jednoduché! Příprava mu zabere dva měsíce, ale do té doby bude mít všechno připraveno.

,,Jenom se těš. Uvidíme, jak budeš statečný, když budeš němý a k nepoznání!"