Call Me Ella (ft. Niall Horan) cz translate

Chapter 4 - Eighteen

Chapter 4 - Eighteen

"Měla bys jít," trval Charlie a  já jen protočila očima, a kousla si do svého sendviče.

Když jsem mu řekla o mém setkaní s klukama z boy bandu a to jak sem zlomila Jennino srdce - smál se tři hodiny, opravdu, nelžu-, změnili jsme téma.

Je mi stále sedmnáct, důvod proč Rhonda stále řídí můj život. Nemůžu si vzít peníze na univerzitu dokud mi nebude osmnáct, ikdyž jsem dokončila střední. Každopádně, za pár dnů mi bude osmnáct. Hurá! Nikdy v životě jsem se netěšila více na své narozeniny než teď.

Pamatuju si, že když jsem byla dítě, mé narozeniny byly úžasné. Mamka a taťka mě probudili mou oblíbenou snídaní a potom jsme šli do parku a měli místo oběda piknik. Hráli jsme si a smáli se a prostě si užívali dne. To je jedna z věcí, které miluju nejvíc na tom, že mám narozeniny během léta.

Potom co mamka zemřela, otec a já jsme trávili  den společně, ale také jsme šli na její hrob. Byl to náš způsob, jak ji mít na oslavě a vždy jsme brali slunečnice, její oblíbené. A taky moje oblíbené. Od té doby co otec začal s podnikem, byla tradice mít na své narozenin bál. Pozvali jsme lidi z jiných míst, příbuzné, přátelé, každého! Jen kvůli zábavě. Byl to jeden den v roce, kdy jsem mohla jít do postele později.

Ta tradice je pořád, ale kvůli jiným... okolnostem. Ano, je to noc mých narozenin, ale už to není kvůli mým narozeninám. Stejně si nemyslím, že Rhonda ví, že mám narozeniny. Zůstávám vzhůru celou noc... uklízím bordel, který tu zůstal po celebritách. Ani nejsem pozvaná do tanečního sálu, kde si všichni užívají legraci.

Opravdu mi to nevadí, není to jako bych chtěla slavit narozeniny se všemi lidmi, které Rhonda zbožňuje. Abych byla upřímná, jen chci být co nejdále od nich jak jen to půjde. Každopádně, můj drahý přítel Charles St. James myslí jinak. Uvízlo mu v hlavě, že letos se té párty musím zúčastnit.

"Ne," odpověděla jsem po dvacáté osmé. "Budu mít moc práce s uklízením podlah a vyhýbáním se celebritám.

"No tak, Ello! Jsou to tvé osmnácté narozeniny. Zasloužíš si je užít," trval na svém a já jsem pro ho praštit.

Sedíme na plotu, který vede ke stájím, kde jsou všechny koně. V retreat centru máme spoustu koní, aby celebrity na nich mohli jezdit nebo hrát polo. Plot není vysoký, ale strčením do Charlieho by mi přineslo uspokojení

"Rhonda mě zabije," řeknu mu.

"Pokud ji nezabiješ první, tím, že tam budeš a překvapíš ji," Olivie přikývne a já si povzdechnu.

Olivie tu pracuje od začátku. Je masérka, pravděpodobně nejlepší v centru. A také je jedna z mých nejbližších přátel, díky ní je tohle místo snesitelné. Vždy mě hlídá, jako starší sestra. Ona je nejblíž, k tomu být mím sourozencem. Ona a Charlie jsou má rodina. Ale pořád mi říká, abych poslala Rhondu někam, odešla a na vše zapoměla. Pokud bych odešla, odešla by se mnou. Ale já opravdu chci studovat medicínu a na to potřebuju peníze. Nemůžu prostě Rhondu poslat ke všem čertům a zapomenout na to.

Olivii je dvacet sedm, vzhlížím k ní. Je úžasná, má dobré tělo, samozřejmě dělá spustu cvičení; má světlou pleť a hnědé vlasy a oči má také hnědé. Její nos je prostě rozkošný, taky bych si přála takový. Ale Olivie není jen hezká, je úžasná. Je silná a vtipná a duchaplná. Nemá moc štěstí v lásce, pravda. Měla pár kluků, ale nikdy to neskončilo dobře, tolikrát sem ji viděla plakat. Ale ona je silná, postaví se a dostane se přes to, dokonce se vrátí ještě silnější.

"Liv, já tam nepůjdu. Je to tak daný. Mám spoustu práce a ty víš, že nemám ráda celebrity," řekla jsem ji a ona je na řadě protočit očima. Charlie a Olivie se proti mně spikli, vím to. "Plus Rhonda mě tam nemůže vidět nebo zařídí, abych nedostala peníze na univerzitu a to si nemůžu dovolit.

"Ale ona to nemusí vědět!" Každý rok Rhonda vymyslí jiné téma. Minulý rok bylo téma Haiwaiské, předminulý rok byla Řecká mythologie. "Takže?" Zeptala jsem se, protože jsem nevěděla co tím myslí. Rhonda tam bude a nemyslím si, že maska skryje mou identitu. Můj život může znít jako zatracená pohádka, ale tohle je realita a lidé tu nejsou tak nevšímavý.

"Takže," začala. "Ujistím se, že tě nikdo nepozná. Tvoje maska bude úžasná a můžeš si vzít paruku. Budeš ta záhadná dívka."

"A nemusíš tam strávit celou noc, pokud nechceš," Charlie přikývl a já jsem se na něj šokovaně podívala. Pokrčil rameny.

"Co? Čekáš ode mě, že o půlnoci  uteču v mém dýňovém kočáře?" Řekla jsem sarkasticky,
Podívala jsem se jinam a ukousla si do sandwiche, Charlie přikývl, "Nemusí to být zrovna dýňe. Může to být meloun?"

Vybuchla jsem smíchy na představě, že utíkám z bálu a jedu v melounovém voze. Charlie by mohl být můj šofér.

Ale tohle je můj poslední rok, co jsem tady. Tohle je čas, kdy mi bude osmnáct, kdy dostanu svoji 'svobodu.' Pořád tu musím dokončit práci, tohle léto. Nicméně, je to moje volba. Nemusím slavit celou noc, ale můžu se zúčastnit, jen abych uctila památku svých rodičů. Tohle by se jim líbilo.

"Fajn," souhlasila jsem a Charlie se zakuckal jeho sendvičem.

"Myslel jsem si, že tě budeme muset více přesvědčovat," řekl, jeho oči byly plné slz a jeho obličej byl celý červený