Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 2

V minulém díle: * Nestačil to ani doříct a brána byla otevřena a už jsme vyjeli z poza zdí Můru...Tohle dám, musím se zlepšit a dostat blíže k Heichou!*

Za půlhodiny cesty nebyli, zázrakem, vidět žádní Titáni. To nejspíše protože jsmeještě nevstoupili do linie. Jenom co mě překvapilo tak, byla příroda a zvířatavšude kolem, i když tu jsou Titáni. Oči mi běhaly sem tam a ohlíželi se popřírodě v tom Heichou oznámil, vyzývavým hlasem „Vstupujeme do linie,buďte pozorní" Všichni souhlasili, kdo by ne, když hlas Heichou je takpronikavý až zasáhne každou lidskou duši. Po chvíli, co to Heichou oznámil seobjevili první Titáni a Heichou hned zavolal „Honem, rozdělit se! Zabertestanoviska!" Jednotka se rozjela do formy, která připomínala písmeno Y. Titánisi náš okamžitě všimli a seskupili se jako by čekali ne bohatou obživu„Jednotko, jdeme!" Heichou vyskočil z koně a vystřelil provazy, aby sepřipevnil k jednomu z Titánů. Jelikož na rovině byla těžce použitelná3D MG tak nic jiného nezbilo. Jednotka poslušně následovala Heichou a byla mupodporou. Všichni byli úžasní, spolupracovali, ani jeden se nenechali veštychu. Jenomže, byla jedna věc, která mě znepokojovala...Jak to, že se provazy Heichoutěžce vysouvají? To je neobvyklé... V tom se stala nemilá věc,provazy Heichou se úplně zasekly a on padl přímo do rukou Titána „Ku*va!"Heichou se nemohl hnout, byl celý ve stisku Titána. Jednotka bohužel bylavyřízená, po boji s tolika Titáni se není ani čemu divit. Titán, který mělv rukách Heichou si ho pomalu dával k ústům a hodlal ho sežrat. Ihnedve mně hrklo a bez váhání jsem se přeměnil v Titána... Gomen Heichou, toto nemohusledovat... Říkalo si mé podvědomí. Rozběhl jsem se a chytl Titána kolemkrku, kterým jsem mu zlomil. Po té pustil Heichou...Nikdo nebude sahat na méhomilovaného Heichou! A už vůbec ne se ho pokoušet zabít!... Z mýchúst se ozval hlasitý křik, který přilákal čtyři Titáni o rozměrech osmnáct advacet metrů. To bylo znamení, že je můj čas... Formace B!... Stoupl jsemdo pozice bojové, ve které jsem bojoval na společném tréninku proti Annie...Pojďtevy zmrdi, zabiji vás!... Zkoušel jsem různé bojové pohyby jako přitréninku. Oplatilo se to, po desíti minutách zbyl jeden dvaceti metrový Titán.S ním to šlo těžce, nejen protože jsem byl unavený ale i protože on bylsilnější jak ti tři dohromady. Ten Titán ukazoval náznaky inteligence, šel mipo krku tak mi to bylo hned jasné...Stačí jen mírné zaváhání nebo nepozornost aje po mě, do háje! Snad sledujete v bezpečí, Heichou... . Najednouse mi na chvilku zčernalo před očima, nic jsem neviděl a necítil a to bylo zlé.Titánu to došlo brzy a zakousl se mi přímo do krku, což mě dokázalo probratnatolik, abych byl schopen využít možnosti a zabít ho. Povedlo se a chvilku nato se mé tělo Titána rozpadlo, můj limit byl dosažen. Únavou z tohověčného ovládání obřího těla mi nezbyla ani kapka lidské síly „Erene! Jednotko,okamžitě ho chytněte!" Zavolal Heichou a mé padající tělo z Titáníschránky chytli. Heichou tam také jen tak nestál a běžel ku mě, kde mě jednotkachytla a v bezpečí položila na travnatou zem. Bolela mě hlava ničím jsemnehnul. „Dejte Erena na vůz a jedeme zpět, uspěli jsme!" Jednotka uposlechlavšechny rozkazy Heichou. Po hodině a půl jsem se probral v normálnímpokoji, bylo tam dřevěné prosklené okno, přes které svítilo krásně slunce avedle mě seděl na dřevěné židli Heichou „Dobré ráno" Popřál mi, což jeneobvyklé a sám jsem se tomu divil „D-dobré" Ani jsem si nestačil sednout aHeichou mě pnul v náruči a zašeptal „Už tak neriskuj, příště nechejbojovat i jednotku" Nestačil mě udivovat, toto není jeho styl, obvykle by mivrazil. „Jenomže, já vám chtěl ukázat, že mohu bojovat a ovládat tělo Titána.Chci se dostat k vám blíže, protože jste mým vzorem a také vás miluji!"Neuvědomoval jsem si, že má vnitřní slova o vyznání vyšla na povrch ale na mýchústech byl nalepen Heichou s červenými tvářemi...