Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 17 Nová doba

V minulém díle *Asi po hodině cesty jsme vystoupili ze sanitky a Heichou okamžitě odváželi na vyšetření a pak na následné ošetření. Zatím jsem seděl v čekárně se složenýma rukama a doufal že bude v pořádku. Pak po úmorných dvoch hodinách vyšel doktor, co mě dneska operoval a vážně se na mě koukl „Tak jak je na tom?!"*

Hleděl jsem na doktora jak vyšinutý, zároveň se mi klepali ruce... Neumím si představit že bych o Heichou měl znovu dojít... „No, má četné pohmožděniny, museli jsme spravit i zlomené žebro, které propíchlo plíci ale snad se nám podařilo zahnat nejhorší, více uvidíme během 48 hodin. Víc vám říct nemohu pane Jaeger." Když to řekl tak jsem se mírně pousmál ale úsměv se pak ztratil... To znamená že je na tom Heichou zle... Sedl jsem si zpět na židli a sklopil hlavu, zatnul pěsti a snažil se potlačit slzy, které se mi hrnuli do očí.... Sakra, proč Vás nikdy nezachráním včas?!... Vyčítal jsem si to a hodně. Za chvilku došla sestra „Pane Jaeger, doktor vám teď může ošetřit ty popáleniny co máte na rukách a obličeji" Když to řekla tak až pak jsem si uvědomil že nějaké mám, bylo to asi po tom výbuchu co se stal. Zvedl jsem se a odešel do ošetřovny, tam mi to doktor obvázal a něčím namazal „Ještě si prosím vyhrňte tričko jestli nemáte i popálený hrudník" vyhrnul jsem si ho a bylo na mém hrudníku ještě víc popálenin „Dobře, toto jsem nečekal" řekl doktor upřímně, sám jsem se divil z čeho to je... Asi se má titání síla nesla až sem... Zauvažoval jsem. Doktor to obvázal a já se oblékl zase zpět „Tak a za týden dojděte na převaz" kývl jsem a pak se zeptal „Budu se moct jít na Hei...teda Leviho podívat?" Doufal jsem že jo „Ano ale jen na chvilku, není ještě v takovém stavu aby zvládal návštěvy" Odkývl jsem a odešel za Heichou na pokoj, musel jsem si obléct i plášť. Heichou byl na ARU. Sedl jsem si k němu na židli co tam byla a koukal se na jeho zesláblý pohled...Co vám všechno ti dva provedli... Stekly mi slzy, které jsem už dlouho držet nemohl. Položil jsem hlavu na kraj postele. Netrvalo dlouho a usnul jsem. Nad ránem se mi zdál hrozný sen a to, že Heichou, Mikasa s Arminem, zabili přímo před mojima očima. Probral jsem se ale ne prudce. Koukl jsem na Heichou a měl stejný unavený pohled jako včera, ne-li unavenější. Vydechl jsem a pak jsem si všiml cuknutí Heichou ruky „Heichou?" Vyslovil jsem a z Heichou úst se ozval jen bolestný stén, který začal doprovázet hlasité a rychlé pípání přístroje. Zavolal jsem okamžitě sestru. Doletěla snad okamžitě „Sestro co se děje?!" Vyhrknul jsem na ni „Nevíme ale prosím odejděte, potřebujeme tu mít prostor na práci" zavolala i doktora. Odešel jsem před ARO a sedl si tam na židli. Zanedlouho jsem viděl jak Heichou rychle odváží „Co se děje?!" vyhrknul jsem i na doktora „Zdá se že se stav pana Rivailleho zhoršil, musí opět na sál, budeme ho reoperovat, nebojte, pokusíme se odvést tu nejlepší práci" Doktor se mnou dokončil rozhovor a skoro během odešel na sál. Sesypal jsem se. Musel jsem si sednout... Heichou... Vydechl jsem a z mojich očí se vyvalili další slzy. Vstal jsem a odešel čekat před sál. Tam jsem si sedl a v hlavě se mi začali vybavovat vzpomínky s Heichou. Byl jsem natolik myšlenkami jinde, že jsem si nevšiml, že sem dorazili Petra, Oluo, Gunther a Eld „Erene!" zavolala Petra hlasitěji a až pak jsem se probral „Jak to vypadá s Heichou?" když se zeptala, nevěděl jsem jak odpovědět „Znovu je na sále, zhoršil se mu stav" pak mi hlava opět padla... V mysli se mi honilo hromadu myšlenek... Co když Heichou nepřežije?... Od slz jsem měl téměř rudé celé bělmo a oči mi ani další slzy nedávali „Bude v pořádku" řekl Oluo sebejistě „Jak známe Leviho, tak toto by ho neskolilo, takže se neboj Erene" Snažil se mě povzbudit „Oluo má pravdu, Heichou není zas tak slabý aby se nevyhrabal i z těch nejhorších věcí, však to sám snad znáš ještě z dob za Můrami" Zvedl jsem hlavu k těm čtyřem „Myslíte?" zeptal jsem se jich „Ano" usmála se Petra na mě „Dobře, budu tomu věřit" Kývl jsem a pak se Eld ozval „Erene, ohledně toho robotického titána, až před chvilkou nám došlo proč si zakřičel abychom se stáhnuli, nechtěl si aby se to opakovalo to co v roce 850, že?" Kývl jsem na souhlas „Ano, neuměl jsem si představit že by se to opakovalo znovu a ještě ke všemu když se tam objevil ten žlutý záblesk, jsem si v tu chvilku myslel že se tam doopravdy objevil titán, i když tady je to v celku blbost" Odvedli mě od myšlenek „Erene, co se dělo po naši smrti?" zeptala se Petra „Událo se toho v celku hodně, Mikasa s Arminem byli zavřeni, že ublížili Heichou a děli se další věci ale hlavní bylo, že byli vyhubeni všichni titáni, řekl bych vám víc ale během boje jsem byl zabit titánama a Heichou také..." To poslední jsem řekl s klesajícím se hlasem. Má nálada se zrazu vrátila zpět tam kde byla „Chápu, no nic musíme zpět na stanici, pokud se něco bude dít tak zavolej, číslo na nás máš" řekli a odešli. Já jsem tam seděl a čekal až bude po všem...Toto je horší než rány od titánů... Po úmorných třech hodinách vyšel doktor, vyčerpaný. Vstal jsem a šel k němu „Jak to dopadlo, jak je na tom Levi?" hrnul jsme na něj.