Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 19 Nová doba

V minulém díle *Ona toho nenechá! „Asi vím kam má namířeno" Najednou se ozvalo klepání a dovnitř vešla Mikasa s namířenou pistolí na Heichou „Erene uhni!"*

Stál jsem hned před Heichou „Mikaso, nepřeháníš to trošku? Nestačí ti že budeš odsouzena za ublížení na zdraví ale i za pokus o vraždu?" snažil jsem se s ní vyjednávat, tak jak nás učili na střední. Mikase se klepala ruka, nevím čeho všeho je schopná, jen proto aby mě Heichou nechal i když mi nic zlého nikdy neudělal „Vždyť Heichou mi nic zlého nikdy neudělal!" Zvýšil jsem trochu hlas... Klid Jaeger... .Říkal jsem si v mysli „Neudělal? Vážně? A co to riskování v době titánů ha?!! Jak tě neustále kopal a ještě to riskování na té předminulé akci?!" Křičela na celou JIP. Do pokoje vletěla sestra „Co se to tu děje?!" Mikasa se na ni otočila i se zbraní v ruce „Zmizte!!" Zaječela. Překvapovalo mě to že si vůbec vzpomněla....V tom případě tu jsou skoro všichni co ví o minulosti.... . Otočil jsem se na Heichou, měl sklopenou hlavu „Má pravdu, nezasloužím si tě Erene, za to jak furt pro mě riskuješ a si neustále zraněný" Přiblížil jsem se k Heichou „TOTO už nikdy neříkejte!" zvedl jsem hlas „Si myslíte že bych vás mohl jen tak pustit?!" Heichou mě od sebe odstrčil a silně. Svalil jsem se na druhou postel „Střílej!" zaječel na ni Heichou „Počkej!" Zakřičel jsem na Mikasu. Vstal jsem a hned si stoupl před Heichou v tu samou chvilku když Mikasa vystřelila. Chvilku jsem nevěděl, jestli to trefilo mě nebo Heichou. Heichou měl zavřené oči a odkloněnou hlavu. Chtěl jsem udělat krok ale projela mnou elektřina a z úst se mi vyvalila krev...Zasáhlo to mě, jsem rád... Mikasa se roztřásla, pustila zbraň a padla na kolena. Do pokoje vtrhla policie a Mikasu strhli a přimáčkly k zemi. Heichou otevřel oči a koukl se na mě „ERENE!" Zaječel, držel jsem se u hrudníku, z kterého se mi začalo odpařovat. Titání regenerace začala pracovat „Proč si mě zase bránil?!" Zakřičel. Otočil jsem se k němu s vážným pohledem „Protože jsem vás nemohl nechat zranit jen skrze to že jste byl teď v afektu" Musel jsem si sednout na stoličku, přes pusu jsem dýchal. Zakašlal jsem a rovnou vykašlal trochu krve „Promiň Erene za zpoždění" Ozvala se Petra, co držela Mikasu u země. Oluo ji nasadil pouta „Už teď od ni bude klid, ji dáme do cely se speciálními případy" Vstali zároveň s ní a odvedli ji z tama pryč. Do pokoje vletěly sestry a jedna se začala starat o Heichou a jedna o mě „Stáhněte si tričko pane Jaeger" Když jsem si ho stáhl, sestra zůstala hodně v šoku. Koukl jsem se co na mém hrudníku viděla. Kukla se mi sama vytláčela z hrudníku „Toto jsem ještě za celou svou praxi neviděla" řekla sestra udiveně když mi kukla vypadala z hrudníku. Setřel jsem si krev z brady a otočil se k Heichou „Tak vypadá to že jste v pořádku tak mi jdeme k ostatním pacientům, kdyby se něco dělo tak na nás zazvoňte" odešli obě dvě a Heichou měl stále sklopenou hlavu „Jste v pořádku Heichou?" Zeptal jsem se ho a on mi neodpovídal „Byl bych kdybys tak neriskoval znovu, co kdyby se ti titání regenerace nezapla?" S tímto mě Heichou vždycky dovedl naštvat. Zvedl jsem se a přiblížil k němu „A vy nezapomínejte, že už nejsem tak neschopný v titání síle jak v minulosti" Chytl jsem ho za bradu a zvedl mu hlavu a jeho pohled k sobě „Ale i tak, nemusíš mě vždycky tolik chránit" Vydechl jsem „Budu vás chránit jen tehdy kdy to bude potřeba" Objal jsem ho, Heichou mlčel „Erene?" šeptl mi do hrudníku „Mohl bys mi tykat a oslovovat jménem jak tehdy, když jsme se vzali?" Překvapil mě touto otázkou „Pokud je to vaše přání tak, rád vám budu tykat" Všiml jsem si trošku rudé barvy na Heichou tváři „Dobře, teď mě pusť jinak mě udusíš" Pustil jsem ho „Promiň Levi, nechal jsem se trošku unést" Bylo mi zvláštní ho oslovovat jménem a hlavně mu tykat ale tuším, že si časem zase zvyknu. Chytl jsem Leviho za bradu a políbil ho dlouhým polibkem.

-Asi po dvou týdnech-

Leviho pustili z nemocnice a už se odehrál i soud. Armin byl odsouzen na 30 let a Mikasa dostala výjimečný trest „Erene? Nachystáš snídani?" Zeptal se „Ano nachystám, co by jste...teda... sis dal?" I když to byli dva týdny od doby co mi povolil mu tykat tak jsem se stále přeříkával „To co ty, ale měl by sis pohnout, za chvilku máš být v práci" I přes to, že mi v nemocnici řekli ať se o Heichou starám alespoň týden, nejen, že jsem si ho vzal k sobě do bytu ale nutí mě abych chodil do práce „Víš ale že se o tebe mám starat" opřel jsem se o linku a koukl na Heichou „Já vím ale nesmíš zameškat práci, když si ji zameškal už dva týdny a taky, potřebuju abys mi z práce donesl nějaké papíry abych pomalu mohl taky pracovat, alespoň na papírek když nemohu chodit na akce" to poslední říkal trošku s otráveným hlasem „Neboj Levi, za měsíc se vrátíš znovu na akci"