Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 20 Nová doba

V minulém díle *„Já vím ale nesmíš zameškat práci, když si ji zameškal už dva týdny a taky, potřebuju abys mi z práce donesl nějaké papíry abych pomalu mohl taky pracovat, alespoň na papírek když nemohu chodit na akce" to poslední říkal trošku s otráveným hlasem „Neboj Levi, za měsíc se vrátíš znovu na akci"*

Už to je týden co jsem opět nastoupil do práce a Heichou...Teda Levi začal pracovat z domova. Nějak se mi moc nakupili případy, docela dost jsem musel konzultovat s Levim ale nakonec jsme je vyřešili.

Jako každé ráno jsem se chystal do práce, když v tom mi zazvonil telefon, který probudil Leviho ze spánku „Omlouvám se, je to kapitán Erwin" odešel jsem do vedlejšího pokoje a vzal to „Ano, u telefonu Jaeger" představil jsem se „Dobrý den, potřebuju aby si se podíval na jeden případ, je to složitější tak nevadí když si na pomoc třeba vezmeš Petru Raul nebo Olua, mají přeci jen stejné zkušenosti jako Levi Rivaille. Mimo to, jak se daří Levimu, je mu už lépe?" Zeptal se na Leviho stav „Ano je mu už lépe a neustále se chce vrátit do práce" Odpověděl jsem „Dobře, tak snad za chvilku bude natolik v pořádku, že se do té práce vrátí. Vyřiď mu za mě pozdrav. Jo a Erene, jak přijdeš do práce tak se zastav u mě v kanceláři, předám ti papíry k tomu případu a ještě tobě a Levimu něco dám" Odsouhlasil jsem a položil to. Dal jsem si telefon do kapsy a vrátil se do ložnice „Co chtěl Erwin?" zeptal se Levi „No, nějaký speciální případ mi dal a mám si na to klidně vzít na pomoc Petru nebo Olua. Potom mám vyřídit pozdrav a jak dojdu do práce tak mám nám oběma něco vyzvednout" Odříkal jsem mu to všechno a pak si šel vzít kravatu... moc mi uvázat nešla. Vždycky jsem ji měl uvázanou ale včera jak jsem se vrátil z práce a místo toho abych ji sundal tak aby se nerozvázala tak se stal pravý opak „Ukaž Erene, uvážu ti ji" Levi na mě zamával rukou. Odkývl jsem a sedl si k němu, podal mu kravatu a on mi ji uvázal „Tak, a ještě něco než odejdeš do práce" chytl mě za kravatu a přiblížil se ke mně. Překvapivě mě políbil „Ať se ti daří. A kdyby se něco dělo nebo sis nevěděl rady tak mi zavolej" Odsouhlasil jsem „Dobře, snídani máš nachystanou, chceš ji ještě donést, ať nemusíš vstávat?" zeptal jsem se Leviho „V pohodě, v celku už chůzi zvládám tak si dojdu" ušklebil se na mě „Dobře, tak já už půjdu, budu doma kolem páté hodiny" usmál jsem se a odešel. Nasedl jsem do auta a odjel do práce.

Jak chtěl kapitán Erwin tak jsem se dostavil do jeho kanceláře „Jsem rád že si došel, posaď se" sedl jsem si a zeptal se „Tak o co jde?" těch případů jsem poslední týden měl až až, tak jsem byl trošku už mrzutý.. žádná akce. „Takže, tady ti předávám papíry od toho případu, je to vážně složitější případ takže si ho pořádně prostuduj a napiš rozsudek, podle tohoto případu tě buď povýším nebo nechám na stejné pozici, protože jak víš tak nám odešel někdo z týmu a potřebujeme někoho kdo jeho místo bude schopen nahradit" Byl jsem překvapený, že do mě vkládá tolik naděje i když jsem tu sotva dva měsíce.. „A další, tady je další papír už i pro tebe a Leviho, za týden jeďte na dovolenou, budete ji potřebovat, hlavně Levi" Vzal jsem si všechny papíry a pomalu odcházel „Děkuji, určitě to zvládnu" odpověděl jsem při odchodu. Došel jsem do svoji kanceláře a zamkl se tam. Ty papíry ohledně dovolené jsem si dal do tašky a ty papíry ohledně případu jsem s začínal prostudovávat.

Zapnul jsem si počítač a vytáhl si podrobnou kartu toho podezřelého. Byl to vážně zapeklitý případ. Už jsem chtěl zvedat telefon a volat Petře nebo Oluovi ale nakonec jsem to nechal takto... musím se s tím nějak poprat...

Už uběhla celá moje pracovní doba a zapisoval jsem si všechny potřebné poznatky z toho případu. Byl jsem v práci až do večera až jsem usnul na stole. Probral jsem se a když jsem se podíval na hodiny, bylo tři hodiny ráno. Promnul jsem si oči a pak se ozvalo klepání. Vstal jsem a odemkl, stál tam Eld „Erene, co tu děláš? Nemáš mít náhodou teď volno? Nebo byl si na ranní?" Vyptával se „Ano, byl ale usnul jsem, dostal jsem případ, tak jsem se ho snažil nějak vyřešit, mám docela dost poznatků ale asi to dořeším až se vyspím" odpověděl jsem „Radši jeď domů, vypadáš hrozně, aby se tě nelekl Heichou" usmál se a odešel. Sbalil jsem si vše co bylo potřeba a odjel domů. Vešel jsem tam a na stole byl vzkaz „Až dojedeš domů tak jídlo máš v lednici, stačí ho jen ohřát" Rozsvítil jsem si tu malé světlo a vytáhl jídlo a dal ho do mikrovlnky. Snědl jsem a šel se osprchovat. Hned jsem jsem se osprchoval jsem došel do ložnice a viděl tam spát Leviho. Lehl jsem si vedle něj a pak po chvilce se Levi ke mně přitulil a zašeptal „Vítej doma" řekl rozespalým hlasem. Usmál jsem se a za chvilku usnul taky.

Další den ráno jsem vstal kolem deváté ráno.. Jak Eld říkal, vypadal jsem hrozně. Levi se probral chvilku po mě „Dobré ráno" šeptl. „Dobré" usmál jsem se a podíval se na něj „Práce se prodloužila?" Zeptal se mě, pokývl jsem „Vzal jsem si ten případ a dělal na něj dlouho do večera, mám napsaných docela dost poznatků ale zatím jsem nedošel do závěru, pak musím napsat ještě rozsudek" Levi se posadil „Pomohu ti s tím, kde to máš?" zeptal se, natáhl jsem se do tašky a vytáhl případ a poznatky. Levi si to rychle pročetl „Toto je fakt složité ale napsal si ty poznatky dobře, podívej se na tuto část, tam máš už řešení" podíval jsem se na to pořádně „Fakt že jo" zbystřil jsem, vytáhl si papír a tužku a zapsal si konečné řešení „Jaký zvolíš rozsudek?" Zeptal se mě, zamyslel jsem se a pak odpověděl „Určitě bych zvolil patnáct let odnětí svobody a pak dva roky prospěšných prací" Levi se jen ušklebil „Dobře, správně" usmál jsem se „Děkuji moc za pomoc, dneska to odevzdám kapitánu Erwinu" Pak jsem si na něco ještě vzpomněl „Jo a ještě něco, oba dva jsme za týden dostali dovolenou, takže se budeme moct někam vypravit" Levi byl v šoku „A do práce bude chodit kdo?!" zvýšil hlas. „V klidu Heichou, pak už do práce nastoupíte" Objal jsem ho a pokusil se ho nějak uklidnit.

Po pár hodinách jsem se vypravil zpět do práce, případ jsem odevzdal a kapitán Erwin mě hned dal na místo toho kdo odešel „Děkuji moc" odešel jsem z Erwinove kanceláře a vrátil se do svoji, čekalo mě tam asi pět dalších případů...