Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 24 Nová doba

V minulém díle * Nakonec jsme museli nechat akci na záloze, Heichou měl několik těchto afektů, došli jsme do auta ale tentokrát jsem si s Heichou musel vážně promluvit „Tak mi už konečně řekneš co se děje nebo to budeš stále tajit?" zeptal jsem se.*

Dojeli jsme na stanici a došli do moji kanceláře. Heichou ani nic neřekl když jsem se zeptal a pak spustil „Co ti je do toho, je to moje věc" Odseknul. Fakt mě překvapovalo jak se Heichou choval „Heichou, není to náhodou tím, že máš blok?" jen tak mě to napadlo „Blok a z čeho?" „Z akcí, po tom všem co se stalo bych se ani nedivil" Heichou se na mě podíval vražedně „Co si to dovoluješ spratku?!" ...Zkusím to... Vydal jsem se přímo proti Heichou, udělal vývrtku a ocitl se za ním, ruku jsem dal okolo jeho krku a všiml si, že Heichou má zavřené křečovitě oči „Ano, takže máš blok a toto to akorát dokazuje" vypustil jsem a pak Heichou objal „Neboj pomohu ti se ho zbavit" jen co jsem to řekl tak mě Heichou vrazil až jsem si málem dal druhou o stůl „Toto už nedělej!!!" zaječel skoro na celé patro. Otočil se a odešel... Zvedl jsem se a sedl si za stůl, vzal telefon a zavolal kapitánu Erwinovi a řekl mu co se děje

Eren: „Kapitáne, mohu vás poprosit?"

Erwin: „Ano? O co?"

Eren: „Odvolejte Leviho ze všech akcí, potřebuje se nejprve zbavit bloku"

Eren: „Ano není problém, přepíšu rozvrh"

„Děkuji" zavěsil jsem a přemýšlel „Heichou mě nejspíš seřve a zabije ale nehodlám aby se mu na akcích něco stalo" Mluvil jsem nahlas a pak se ozval telefon „Ano, Jaeger u telefonu"

„Tu je Erwin, Erene, problém, potřebuji Leviho na jednu akci ale když tak jeď také abys na Leviho dohlédl, možná mu díky tomu pomůžeš od toho bloku"

„Dobře, děkuji, nashledanou"

Zavěsil jsem znova a opřel se o opěradlo židle. Přemýšlel jsem čím by se dalo zrušit Heichou blok. Zapnul jsem si notebook a našel si to tam. Bylo tam pár rad ale za všechny by m asi Heichou zabil. „Haa" vydechl jsem a podíval se na strop. Zavřel jsem oči a pomalu usnul.

Zdál se mi sen jak jsme se s Heichou proháněli s našemi 3D MG a zabíjeli jednoho titána za druhým „Skvělá práce Erene!" zavolal Heichou „Děkuji vám" usmál jsem se a snažil se co nejvíce mohl. Pak se z poza domu vyřítil titán a Heichou rychle zareagoval. Setl ho do zátylku a letěl ke mně „Heichou jste úžasný" zavolal jsem na něj a nijak jsem se nedočkal reakce „To není vše, sleduj a uč se spratku" řekl mi Heichou a letěl rychleji a za sebou nechával jen vzdušnou čáru od plynu. Bylo úžasné ho sledovat při akci... Toto je Heichou kterého znám... myslel jsem si.

Probral jsem se na stole a s otiskem písma z papírů na tváři. Setřel jsem si to a protáhl se, podíval jsem se na hodiny a bylo docela pozdě, skoro dvě ráno. Zvedl jsem se a odcházel z kanceláře, nějak pořádně jsem se nevyspal, skoro většinou spávám na stole v kanceláři a teď si myslím, že se kancelář stane i mým domovem, domů jsem nemohl. Neměl jsem tu auto a domů je to v celku daleko na to abych šel pěšky. Došel jsem do nejhlídanějšího trezoru a ukázal povolení pro vstup. Vešel jsem tam a za mnou se hned zavřeli mohutné dveře. Zastavil jsem u prosklené vitríny a díval se tam na mou a Heichou 3D MG...V tehdejší době se Heichou nebál riskovat ani když mu Mikasa s Arminem ublížili a nebo titáni ho zranili... Tlačítkem co bylo vedle na zdi jsem otevřel dvířka od vitríny a vešel dovnitř. Přejel jsem rukou po zásobníku na čepele a vzal si do ruky rukojeť, dlouho co jsem ji nedržel. V hlavě se mi promítnuli vzpomínky na to jaký Heichou byl. Odešel jsem z tama a nechal ochranku to zavřít.

Došel jsem k Levimu domů, měl jsem od něj klíče. Otevřel jsem si dveře a byla tu tma, jen v ložnici se mírně svítilo. Došel jsem tam a viděl Heichou schouleného v klubku a zakrytého v peřině „Došel si jo?" ozvalo se „Ano došel, protože tě tu nemohu nechat samotného když vím v jakém stavu si" sedl jsem si na postel a díval se na Heichou „Heichou, vzpomeňte si. Kdysi si se nezlekl ani toho co ti Mikasa a Armin udělali nebo jak tě zranili titáni, jsi nejsilnější voják tak zahoď ten blok" Heichou se prudce zvedl a chytl až křečovitě mé tričko do ruky „Do háje spratku, už nejsem voják to za prvé a za druhé! Boj proti titánům byl jednoduší než proti lidem! I proti tomu Zekemu!!" křičel na mě a skoro i škrtil „To co bylo minulostí neznamená, že bude teď!!!" sklopil hlavu a rychle dýchal. Šlo vidět, že měl slzy v očích. Vydechl jsem a silně ho objal „No tak Heichou" ale po chvilce mě odstrčil „Víš ty co, bude nejspíš jednoduší když půjdeš, než se něco ještě stane, uvidíme se zítra na výjezdu" když mi toto řekl tak to vypadalo jako rozchod. Vstal jsem a než jsem odešel tak jsem se podíval na Heichou. Vrátil jsem se na stanici a rovnou do své kanceláře, kde jsem se natáhl na gauči a za tu noc jsem ani neusnul.

Nad ránem jsem se probral, povedlo se mi na chvilku usnout. Zazvonil mi pager, že je čas už jít. Zvedl jsem se a pobral si vše co bylo třeba a došel do garáže, kde byl Heichou, Petra a Oluo. Jeli s náma a v záloze jsme měli posily. Nasedli jsme my čtyři do auta, ve předu jsem seděl já s Heichou a vzadu seděl Oluo a Petra.

Dojeli jsme na místo činu, kde se nejspíš nacházeli ještě pachatelé. Pomalu jsme se plížili se zbraní v ruce. Neustále jsem sledoval Heichou a on šel v klidu i když jsem viděl, že se mu třesou ruce... To nedopadne dobře... myslel jsem si a dával pozor i radši za něj. Petra si toho nejspíš také všimla toho co se děje. Z keřů vyběhli pachatelé a začali po nás střílet, Heichou pohyb se náhle zastavil, stoupl jsem si před něj a kousl se do ruky, z mého těla se uvolnila pára, která odrazila kulky mířící na Heichou „Heichou no tak!!" zavolala Petra. Objevilo se jich tu více, Oluo už stihl zavolat posily. Stříleli dále „Heichou no tak nebojte se toho, představujte si, že to jsou titáni, no tak býval jste nejsilnější voják a to teď chcete ten post ztratit?!" snažil jsem se o to aby se nějak vzpamatoval. Pára mi už došla a dvě kulky mě zasáhli do boku „Ghn" vydechl jsem a před náma se objevili dva střelci, Objal jsem Heichou aby má záda vytvořila štít a nějakým způsobem mi do zad zajelo pěkných pár ran. Má titánní regenerace nestíhala hojit a vytláčet kulky. Mlžilo se mi před očima, došla další várka střel ale tu už jsem nezvládl. Sletěl jsem na Heichou plnou vahou „Ere-ne" řekl Heichou a sundal mě ze sebe. Po chvilce jsem slyšel už jen střely a hlasité křičení. Bylo to od Heichou, vzal jsem si druhou ruku a kousl se do ni. Titánní regenerace opět začala pracovat. Kulky se z mého těla vytlačili ale na rukou a tváři se mi objevili popáleniny a rýhy u očí. Pomalu jsem se zvedal ale vrátil jsem se zpět na zem.

Po chvilce bylo po všem, dojela tam zásahovka a záchranka, naštěstí jsem se cítil už líp tak mě nemuseli nikam odvážet, zvedl jsem se a došel za Heichou, který mě hned vzal za košili „Jsi ty spratku normální?! Dělat lidský štít a ještě se nechat ustřílet?!!" ...Tak to vypadá, že Heichou je už v normálu... „Vítejte zpět, Heichou" usmál jsem se.