Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 25.5 Nová doba [End]

V minulém díle * Klekl jsem si a ukázal krabičku s prstenem „Levi, vzal by sis mě za muže?" požádal jsem a Heichou nevěděl jak reagovat, měl rudé tváře víc než kdy jindy. Všichni byli napnutí na odpověď „Co s tebou mám dělat, spratku" řekl a objal mě. Všichni začali tleskat.*

Dal jsem Heichou polibek a pak se spustila ta pravá oslava. S Heichou jsem tančil a vedle nás tančila Petra s Oluem „Gratulujeme vám k zásnubám" šeptla Petra a Heichou se zarazil a neodpovídal „Děkujeme" šeptl jsem nazpět.

Byla potom svatební afterpárty. Heichou tam pil jedno šampaňské za druhým „Levi? Zítra jdeme oba dva do práce, neměl by si se krotit?" zeptal jsem se ho a Heichou se na mě podíval „Ber to jako takovou společnou rozlučku se svobodou" uculil se. Vydechl jsem a objal ho zezadu. Trošku opitá Petra se na nás docela zvláštně dívala.

Asi o dvě hodiny později jsem s Heichou odešel a šel se s ním projít do parku, kde nikdo už nebyl, bylo už skoro tři ráno „Tak nakonec si dodržel to co si řekl když jsme byli v nemocnici" nadhodil Heichou „Říkal jsem ti to sis myslel, že to nedodržím?" Otočil jsem se pohledem k Heichou a podíval se mu do očí. Všiml jsem si, že se červená „Si přeci jen spratek" Podíval se na zem a já Heichou lehce objal. Po chvilce se ozval můj pager, podíval jsem se na něj a byl tam únos, souřadnice byli hned blízko „Levi, je to blízko" „Co se děje?" zeptal se „Únos a je to asi pět set metrů odtud" Heichou si vytáhl služební zbraň z kalhot „Jdeme tam, než dojede noční hlídka tak to může být pozdě" S Heichou jsme se na to místo rozběhli. Momentálně jsme vypadali jak tajní agenti. Běželi jsme ze druhé strany bloku. Ozvala se střelba, zrychlili jsme běh.

Doběhli jsme na místo činu a viděli tam jak jeden táhne dívku a drží ji u hlavy pistoli. Všichni co byli kolem se drželi stranou i když tam byl ještě druhý co mířil do davu. S Heichou jsme se dorozumívali pomocí policejní řeči. Vyběhli jsme z úkrytu a běželi přímo na ty pachatele. Ani si nestihli všimnout co se děje a byli skolení k zemi. S Heichou jsme měli hezky synchronizované pohyby. O něco později dojela policie a přebrala si je „Em, děkuji vám moc za záchranu" řekla dívka a my jsme jen pokývli a záchranáři si ji vzali do péče. Vydali jsme se domů a rovnou si lehli do postele.

Další den ráno nám volal kapitán Erwin „Ano, co se děje?" řekl jsem napůl rozespalým hlasem „Pro dnešek máte volno a na další dny také, Petra mi řekla, že plánujete svatbu tak si to naplánujte v klidu a bez starostí. Takže do služby nastupte až budete po svatbě" potom to položil. Dal jsem telefon na stolek a přitulil se k Heichou, který byl vzhůru „Zase volno?" divil se „Ano ale do týdne se vezmeme a budeme zase v práci."

Už uběhli tři dny a svatba byla naplánovaná na další den. Heichou byl docela nervní skrz práci, že se mu to tam hromadí „V klidu Levi, vždyť pozítří jdeme zas do práce" Snažil jsem se ho uklidnit. Byl už večer „Ano a do práce bude chodit kdo? Titáni?" zeptal se ironicky, vydechl jsem a mávl nad tím rukou. Dodělal jsem jídlo a dal to na stůl. Heichou začal už jíst. Společně jsme se osprchovali a už rovnou leželi i v posteli. Heichou zase nemohl spát. Zkoušel jsem s ním být co nejdéle vzhůru ale nešlo to, zaspal jsem.

Ráno jsem se probral a na posteli mě čekala snídaně se vzkazem:

„Erene, ráno zvonila Petra s ostatními a do svatby se neuvidíme. Až na obřadu. Tady máš snídani a asi jak se vzbudíš tak na tebe bude vyzvánět Gunther a možná s Erwinem."

Vydechl jsem a nasnídal se. Odnesl jsem použité nádobí a umyl ho a netrvalo dlouho a ozvalo se zvonění na dveře. Prohrábl jsem si vlasy a došel ke dveřím, byl tam skutečně Gunther a Kapitán Erwin „Zdravím Erene" Jen jsem pokývl. „Co ještě nejsi oblečený v obleku?" Zeptal se Gunther „Před chvilkou jsem vstával" Jednoduše jsem odpověděl „Tak tu máš oblek a jdi se obléct nebo dojedeme pozdě a Levi Heichou tě asi zmasakruje" Vzal jsem oblek a šel se obléct. Vtáhl jsem ho z obalu, ve kterém byl. Kalhoty a sako jsem dal na postel a oblékl si košili a pak kalhoty. Uvázal jsem si modrou kravatu a nakonec dal sako. Na levé straně byl znak, byl to znak Legie. Pousmál jsem se a zasalutoval si sám pro sebe. Vyšel jsem z pokoje a Gunther se uculil „Ukaž" Došel kapitán Erwin a upravil mi vlasy „Tak teď se Levimu budeš líbit"

Vyšli jsme z domu a rovnou se rozjeli na svatbu...Tak nakonec si užijeme život déle... myslel jsem si a díval se z okna. Vybavovali se mi vzpomínky na naši první svatbu, ještě za dob titánů. Po nějaké chvilce jsme dojeli na místo. Bylo to na zvláštním místě někde u pole a kopce „Erene, pokud si vybavíš jak to tu vypadalo když ještě titáni žili tak si vzpomeneš" řekl Kapitán Erwin. Rozhlédl jsem se a hned si vzpomněl. Udělalo mi to radost. Bylo to na samém místě jak jsme se brali poprvé.

Vydali jsme se k místu ale pak jsem zastavil „Kapitáne Erwine, vy si pamatujete na minulost?" Otočil se na mě a jen pokývl „Ano pamatuji" jednoduše odpověděl. Vydali jsme se k oltáři kde stál už Levi a také v obleku. Usmál jsem se a došel tam „Vypadáš úžasně" šeptl jsem a Heichou se trochu červenal „Drž pusu spratku"

Došel oddávající a spustil „Dnes jsme se tu sešli abychom oddali Desátníka Levi Rivaille a policistu Erena Jaegera" dal pauzu a všichni se na nás nadšeně a napjatě dívali „Desátníku Levi Rivaille, přísaháte, že budete po Erenově boku v dobrém i zlém, v nemoci nebo chudobě?" Podíval se na Heichou „Ano" Odpověděl a podíval se s trochou rudým pohledem na mě „Policisto Erene Jaeger, přísaháte, že budete po Leviho boku v dobrém i zlém, v nemoci nebo chudobě?" Podíval jsem se na Heichou „Ano" Odpověděl jsem a usmál se... Vypadalo to skoro stejně jako naše první svatba... myslel jsem si „Můžete se políbit" Přiblížil jsem se k Heichou a on mě chytl za kravatu a sám mě políbil. Bylo to překvapení, snad poprvé mě políbil on sám. Všichni začali tleskat a ke konci obřadu jsme podepsali papíry.

-Po svatbě-

Událo se toho docela hodně. S Heichou jsme se dohodli nakonec, že si pořídíme menší domek v blízkosti stanice. Po svatbě jsme nastoupili i do práce, všichni nám v práci přáli a dokonce se našli i další co i vzpomněli na minulost. Což mě těšilo. Většinu času jsme trávili na stanici ale když jsme dělali přes časy tak nás kapitán Erwin hnal. Dokonce mě znovu i povýšil.

„Erene pohni!" Zavolal Heichou a za nějakou chvilku jsme jeli na výjezd „Už jdu!" zavolal jsem a doběhl.

A žili šťastně až do konce!