Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 21 Nová doba

V minulém díle *Po pár hodinách jsem se vypravil zpět do práce, případ jsem odevzdal a kapitán Erwin mě hned dal na místo toho kdo odešel „Děkuji moc" odešel jsem z Erwinove kanceláře a vrátil se do svoji, čekalo mě tam asi pět dalších případů...*

Už uběhl týden od doby co nám dal kapitán Erwin dovolenou, za tu dobu se Heichou napůl vrátil zpět do práce, pracoval tam alespoň na případech. Já už chodil na akce a pár jsem jich vedl, bylo to fakt složité.

„Erene!? Máš sbaleno?!" Zaječel na mě Heichou „Ano mám" odpověděl jsem „Tak je na čase už jet!" Heichou byl docela nervózní před odjezdem na dovolenou i když málem nadával za to, že se nebude moct pracovat a nebude se moct vrátit do práce. Došel jsem ke dveřím a zastavil „V klidu Levi, po této dovolené nás čeká akcí a případů že se nám to líbit nebude" Podíval jsem se mu do očí a snažil se uklidnit jeho nervy „To bych radši než se někde flákat" Vydechl jsem a radši nám vzal zavazadla. Heichou byl v tomto ohledu neuklidnitelný. Vyšli jsme z bytu a zamkli ho. Odešli jsme dolů kde nás čekal už taxi aby nás odvezl na letiště a my letěli na místo naši dovolené. Dali jsme kufry do auta a odjeli na letiště.

Dojeli jsme a vystoupili, poprvé co jsem v životě viděl letiště naživo. Bylo úžasné a velké, obdivoval jsem to tu „Líbí se ti na letišti?" Zeptal se mě Heichou „Ano, je to poprvé co tu jsem nebo co to vidím" Heichou se podíval trošku překvapeně „To jsem nevěděl, že si ještě nikdy neletěl někam nebo tak" Otočil jsem pohled na Heichou „No tak otec byl zaneprázdněn studiem minulého života takže se ani nikam nedalo jet" Vydechl jsem a podíval se jak vzlétalo jedno z letadel. Zavřel jsem oči a hned si představoval jaké by bylo letět ve vzduchu, stejně jak před roky „Rozplývat se můžeš potom, teď už pojď jinak nestihneme letadlo" Usmál jsem se „Už jdu" Vydal jsem se za Heichou, nesl jsem jak můj tak Heichou kufr, nesměl tahat ještě nic tak těžkého. Heichou se vydal napřed, odevzdat letenku. Mě zatím zaujalo něco ve vitríně. Zastavil jsem u toho a koukal na to jak na ducha. Na nějakém papíře bylo napsané /Zde můžete vidět stroj, který byl nalezen z roku 850. Jmenuje se to Tří Dimenzionální Manévrovací výstroj, ve zkratce 3D MG. Sloužila na přepravu a údajně na boj s některými zločinci a podle nalezených abnormálních lidských kostí určujeme, že to sloužilo i na boj s těmito „monstry" Na boku si můžete všimnout vytesaného jména co se zachovalo/

Zaostřil jsem na to jméno co tam bylo napsané, šlo to blbě přečíst ale pak jsem si toho všiml jasněji „T-ta...." Nedovedl jsem teď nic říct... Byla to má výstroj... Heichou za mnou po chvilce došel „Tak tu si, hledal jsem tě snad všude, na co tu..." Zasekl se když viděl co je tu vystavené „To je naše 3D Manévrovací!" řekl nahlas Heichou, nemohl jsem nic říct. Jen se mi zjevovali vzpomínky z doby co jsem ji používal... „Tak toto tu nenecháme, ve jménu policie to zabavuji" řekl Heichou, chytl jsem ho za ruku „Nech to tak Levi, stejně už je nefunkční, sice je kompletní ale už nepojede" musel jsem říct těžkým hlasem a touhou ji mít zase zpět „To teda ne, čekej tu" Heichou ruka se vytrhla a mířila k tomu co to tu měl na starost. Vše vyjednal „Erene pojď se mnou" Vzal jsem kufry a šel tam kam Heichou a mezitím jsem se podíval na svou 3D MG... fakt byla moje, poznával jsem ji „Zavede nás tam kde je uložená i další a poslední 3D MG" když mi to Heichou řekl, nemohl jsem tomu uvěřit, nemohl jsem uvěřit, že je to pravda... že se nějaké zachovali... Došli jsme k přísně střeženému místu „Tady pane Desátníku" Otevřel nám to a doopravdy tam byla jedna další „Kam vám je převezeme? A omlouváme se, že jsme vám nedali prvně vědět" šlo vidět, že Heichou přemýšlí „Už jsem napsal svým podřízeným, dojedou pro to a uskladní do našeho trezoru, dlouho jsme toto hledali, chceme to zkoumat odkud to je, nestačí, že to jen prozkoumali historici ale i my" Heichou došel trošku do toho trezoru a pak se prudce zastavil... Koukal na to stejně jak já na svou „Nachystejte obě dvě na převoz, za chvilku tu budou mý podřízení"

Chvilku jsme tam seděli hned u toho trezoru „Levi to je?" Pak se ozvalo silné třísknutí do zdi „Ano je to má" Zatínal pěsti „Nedivím se, že je našli na skoro stejném místě, na stejném místě jsme i umřeli, vedle sebe..." Nějak se mi to těžko poslouchalo ale o chvilku později tam došla Petra a Oluo s ostatními „Kde to je?" Ukázal jsem dozadu „Dobře, Heichou nebojte se, odvezeme to a schováme, možná řekneme profesorce Hanji aby to překontrolovala a trochu očistila" Heichou jen pokývl. Petra s Oluem a ostatními to odvezli na stanici. Heichou nahlas vydechl „No a my můžeme letět, určitě už hlásili naše jména" Musel jsem se uklidnit, trochu mi to rozházelo pocity a nervy „Dobře" vzal jsem opět kufry a s Heichou šel do letadla.

Po asi pěti hodinách jsme byli tam kde jsme potřebovali „Toto letiště je sice menší ale je hezké" Během toho letu jsem se stihl nějak uklidnit. Na letišti nás čekal odvoz do hotelu „Erene už nad tím nemysli, je to už u nás na stanici" snažil se mě Heichou nějak povzbudit „To sice jo ale..." Heichou už nic neříkal. Odvoz nás dovezl do hotelu kde jsme se nahlásili a šli si dát kufry na pokoj. Bylo tu hezky. Poprvé co někde jsem, a poprvé co jsem s Heichou někde sám. Alespoň si můžeme vynahradit to co jsme nestihli tehdy. Heichou si lehl do postele „Nějak jsem unavenej, ale něco se bude muset zajít koupit" šlo vidět jak přemýšlí nahlas „Půjdeme spolu?" zeptal jsem se a Heichou si sedl „Klidně zajdu sám, nějak si pamatuji co máš rád k jídlu" Pomalu se zvedl „Půjdu s tebou" usmál jsem se a vzal si z batohu peněženku a dal si ji do kapsy „Dobře, jdem?" Zeptal se Heichou, pokývl jsem a my vyšli z pokoje a z hotelu, rozhlédli jsme se a vydali se směrem k nejbližšímu obchodu, šli jsme temnou uličkou a pak Heichou zpozornil, ukázal mi rukou že nás někdo sleduje. Byl jsem ve střehu. Uslyšel jsem kroky a stoupl si za Heichou a zbrzdil toho kdo se na nás řítil.. „Heichou běžte, zdržím ho" řekl jsem v celku hlasitě na Heichou. Heichou se rozběhl pryč a pak na konci ulice se objevili další. Heichou se vrátil zpět za mnou „Vzdejte se jinak se vám něco stane.." řekl nejspíš jejich šéf, když jsem se na jejich šéfa podíval...Berthold?!!... vystřelilo mi v mysli.