Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 25 Nová doba

V minulém díle *Po chvilce bylo po všem, dojela tam zásahovka a záchranka, naštěstí jsem se cítil už líp tak mě nemuseli nikam odvážet, zvedl jsem se a došel za Heichou, který mě hned vzal za košili „Jsi ty spratku normální?! Dělat lidský štít a ještě se nechat ustřílet?!!" ...Tak to vypadá, že Heichou je už v normálu... „Vítejte zpět, Heichou" usmál jsem se.*

Dojeli jsme na stanici, šli odevzdat potřebné papíry. Heichou si mě vzal bokem do své kanceláře „Ano Heichou co potřebuješ?" zeptal jsem se a trošku jsem byl unavený, titání regenerace mě trochu víc unavila „Díky" podíval se na mě trochu posmutnělým výrazem „Heichou" došel jsem blíže a objal ho, tentokrát mě neodstrčil „Akorát doufám, že se už nebudeme hádat. Bál jsem se že by to byl konec" přiznal jsem a Heichou mi hlavu zabořil do trička „Spratku, nad tímto neuvažuj" cítil jsem jak Heichou stékají slzy. Poprvé co jsem ho viděl v tomto stavu. Pohladil jsem ho po vlasech a dal mu do nich polibek.

Dojeli jsme tentokrát ke mně, přespávali jsme u sebe navzájem „Heichou? Neměli by jsme si najít společné bydlení?" zeptal jsem se a Heichou se na mě podíval „Se můžeš nastěhovat ke mně, je to tam velké dost a je to i blízko stanice tak alespoň nezaspíš jak vždycky" Když to Heichou navrhl, nějak jsem se nebránil „Nevadilo by to?" vyptával jsem se „Ne, alespoň se vyřeší to věčné přespávání u sebe, fakt je na čase abychom začali bydlet spolu" Heichou mi udělal radost „Dobře" pokývl jsem a šel nachystat večeři „Erene? Mohu nachystat tentokrát večeři já?" Heichou tváře trochu zčervenali „Jestli chceš" usmál jsem se „No.. vždycky si vařil ty no.. tak si říkám, že tentokrát bych mohl já" Neměl jsem nic proti, alespoň jsem se mohl podívat na nějaké případy a projít si je „Dobře" Heichou začal vařit a já si sedl ke stolu a vytáhl papíry „Jo a spratku, neoslovuj mě Heichou ale Levi, říkal jsem ti to už dřív" řekl Heichou se zdviženou vařečkou „Em, dobře" podrbal jsem se ve vlasech.

Heichou už dovařil a já uklidil veškeré papírování co tu bylo. Schoval to do tašky a přistál mi tu talíř s jídlem „To hezky voní" Heichou si sedl vedle mě a podal mi příbor „Děkuji a dobrou chuť" popřál jsem a začal jíst. Bylo to výborné a šlo to poznat i z mého výrazu „Chutná ti to?" zeptal se Heichou a mezitím jedl „Ano je to výborné" jedl jsem to rychle, fakt to bylo moc dobré „V klidu jez, je tam ještě na přidání" usmál se a já jsem se zasekl „L-Levi, si se usmál?" Heichou jen pokývl. Hned mě to zahřálo... poprvé co se usmál... byla to vzácnost. Dojedli jsme, uklidili a šli si dát společnou sprchu. Heichou se svlékl dřív než já, sundal jsem si kalhoty, trenky a nakonec triko z podkterého se odhalili střelné rány. Heichou když to viděl tak se zarazil a nevěděl jak reagovat „Nekoukej se na to, to za chvilku zmizne" Usmál jsem se a vlezli jsme společně do sprchy, na nás padali kapky horké vody. Heichou se na mě podíval a já na něj také, sehnul jsem se a začal Heichou líbat, bylo to poprvé co jsme byli takto ve sprše spolu alespoň v tomto životě. Líbal jsem ho a docela vášnivě, mé ruce bloudili po jeho těle a nejvíce v oblasti hrudníku.

Po sprše a vášnivé chvilce jsme si zalezli do postele a pustili si před spaním nějaký bojový film. U toho jsem usnul ale Heichou ne, dokonce ta nespavost se mu dotáhla až sem. Ráno jsme se vypravili a došli do práce, kde nás na dveřích kanceláře čekala pozvánka na svatbu Petry a Olua, byli jsme překvapení „Nevěděl jsem, že se budou brát, ty jo?" otočil jsem pohled na Heichou „Ne, také je to pro mě novinka" přiznal „Je to zítra, takže padej makat abychom tam stihli dojít" otočil se a odešel k sobě. Vydechl jsem a došel do kanceláře, kde jsem začal hned pracovat.

Práci jsem dokončil a Heichou také, během večera jsme si nachystali obleky s výšivkou policejního oddílu. Další den jsme dojeli na svatbu. Jeli jsme mým aute, policejní jsme nechali na stanici. Svatba probíhala klasicky teda až do hodu kyticí „Tak kdo chytne kytici toho čeká svatba!" řekla Petra nadšeně. Heichou se účastnil ale mě byl odepřen přístup. Petra hodila kyticí a chytl to Heichou. Všichni tleskali a já byl docela dost překvapený...To znamená, vzít si ho.. myslel jsem si a Heichou si prohlížel kytici.

Večer jsme byli s ostatními na svatebním večírku a my s Heichou jsme pít nemohli, další den jsme šli do práce ale co jsem si s Heichou mohl tak zatančit. Těšil jsem se na tanec s ním. Dali jsme si předevšemi polibek a pak Petra spustila „Na žádost Erena, tak bych chtěla věnovat menší prostor pro něj, tak Erene, řekni co máš na srdci" usmála se Petra a držela Olua za ruku. Vydechl jsem a spustil „Děkuji Petře, která mi umožnila mít trošku prostoru na jeji svatbě" otočil jsem se k Heichou „Tímto prostorem bych chtěl požádat" klekl jsem si a ukázal krabičku s prstenem „Levi, vzal by sis mě za muže?" požádal jsem a Heichou nevěděl jak reagovat, měl rudé tváře víc než kdy jindy. Všichni byli napnutí na odpověď „Co s tebou mám dělat, spratku" řekl a objal mě. Všichni začali tleskat.