Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 13 Nová doba

V minulém díle *Nevzpomínal jsem si. Chtěl jsem vstát ale přes bolest na hrudníku jsem se ani z postele vymotat nemohl. Najednou do pokoje vtrhla Mikasa „Erene! Kvůli komu se ti to stalo?!" Otočil jsem se na ni s unaveným pohledem*

„Mikaso ticho, nevíš že si v nemocnici? Mimo to, ještě tišej by si měla být protože tu spí desátník" Nechtěl jsem říkat Leviho jméno aby ho hned nepodezírala „ I tak, kvůli komu?! Říkali žes někoho ochraňoval!" Vydechl jsem „Takže to byl ten desátník, kteréhos chránil?! Řekni mi pravdu, jinak si to zjistím sama a tou dotyčnému rozmlátím pusu" Neodpovídal jsem „Tak je mi to jasné, ochraňoval si tohoto!" Hned jak to řekla, otočila se k Levimu a chystala se ho udeřit. Přemluvil jsem své tělo aby se začalo hýbat. Chytl jsem ji ruku a opíral se o postel „Vztáhneš na něj jen prst tak s mě nepřej" S třasem jsem stál na vlastních nohách „Proč ho znova ochraňuješ?! To ti na něm tolik záleží?!" Křičela a nedala si pokoj. Mě se trochu přetížilo, přístroj začal rychleji pípat. Okamžitě doletěla sestra „Pane Jaeger, nesmíte ještě vstávat!" V tu chvilku se probral Levi „Erene! Jsi v pořádku?" Ptal se mě když mě sestra pomáhala zpět do postele. Mikasa se opět otočila na Leviho „Vy můžete za to, že je Eren v tomto stavu! Měl by jste se vzdát postu desátníka!" Křičela snad přes celé oddělení. Levi sklopil hlavu „Mikaso odejdi a hned!" Podíval jsem se na ni vražedně „Ano slečno odejděte, toto je JIP, bez souhlasu lékaře sem nesmíte a po této scéně vám sem je zakázán vstup" Chytla sestra Mikasu a odváděla ji „Neboj se Erene, pomstím tě!!" řekla při odchodu a zavřeli se dveře. Vydechl jsem a opřel se o zvednutou část postele. Levi se stále díval jinam „Omlouvám se Heichou. Nevím jak je to možné že to dozvěděla a..." Přerušil mě „Má pravdu, jak mohu být na této pozici když ani neochráním nováčky? Mimo to, neměl si mě zachraňovat, měl si mě nechat to schytat" Nekoukal se na mě „A to jsem vás měl nechat zemřít?" Odmlčel jsem a Heichou se na mě podíval. Dodal jsem „Nechci vidět umírat své milované" I přes Leviho tvrdou povahu jsem v jeho oku zaznamenal malou slzu „Jsi přesně jak ten spratek, kterého jsem si tenkrát vzal" Musel jsem se usmát. Vstal jsem a s těžkostí se z postele dobelhal až k Leviho posteli. Nebyla daleko a přístroje až k jeho posteli sem dosáhli „Si blázen?! Chceš aby se ti zase přetížilo?!" Opřel jsem se o jeho postel, chytl ho za bradu a políbil ho „A už neříkejte, že by jste zemřel vy. Jinak bych vás musel uhodit jako tehdy a to zrovna nechci" řekl jsem po odpojení se od jeho rtů „Poslyš, stále si můj podřízený, tak si nedovoluj a neprovokuj" Musel jsem se zasmát „A vy nezapomínejte, že si vás hodlám opět vzít" Levi se zarazil „Cože?" Koukal na mě.