Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 23 Nová doba

V minulém díle *Došel jsem do Erwinovi kanceláře, vzal tam Heichou a odnášel ho „Hej kam mě neseš spratku?! Ještě jsem tu nedomluvil, jako tvůj nadřízený ti nakazuji aby si mě pustil!" Tentokrát jsem neuposlechl a Heichou odnesl do jeho kanceláře a kancelář zamkl „Mám ti dát po.." umlčel jsem ho polibkem a Heichou už byl potichu.*

S Heichou jsme byli doma už týden a oba jsme dostávali už mnoho případů za ten týden. Nejtěžší jsme řešili společně. Jenže co jsem docela byl překvapen tak, že jsem dostal vlastní lidi do týmu. Byl to vážně obrovský pokrok za ty tři měsíce co jsem na stanici. Ale co se naštěstí neznění a ani nezměnilo tak společné práce s Heichou, to jsem Kapitána Erwina musel hodně překecávat. Co se blížilo tak první výjezd, průzkum pohřešovaného místa, kde by se mohl skrývat i útočník. Na ten výjezd pojedu já s Heichou a každý si můžeme vzít dvě výpomoci.

„Spratku pohni si a neočumuj furt svou 3D MG, vím jsi rád, že ji máš zpět ale pojď je na čase si probrat detaily výjezdu" zavolal Heichou, otočil jsem se a odešel z přísně hlídané místnosti. Zamkl jsem ji a vydal se po schodech nahoru kde na mě čekal Heichou „Omlouvám se, jen stále nemohu uvěřit, že se to vážně tak bylo" Podíval jsem se Heichou do očí „Chápu, je to těžké na uvěření hlavně.. že jsme tehdá žili" odpověděl mi a zároveň se ke mně Heichou otočil zády a vydal se do své kanceláře. Před Heichou kanceláří čekal Oluo s Petrou a ještě dva lidi z mého týmu. Vešli jsme do Heichou kanceláře a sedli si tam před jeho stůl „Tak poslouchejte" začal Heichou „Jedeme na výjezd do, poněkud zvláštního, místa. Není jasné kdo všechno tam bude, jestli se tam budou nebo nebudou nacházet nějaké pasti a tak, v tom případě. Já s Erenem půjdeme do předu a vy nám budete krýt záda a dělat nám zálohu, pokud jednoho z nás zajmou, nejprve ale budeme muset pořádně prozkoumat okolí, takže mějte své pagery připravené, budeme takto spolu komunikovat" Vysvětlil Heichou, všichni jsme si udělali poznámky. Heichou dal rozchod. Také jsem odešel, měl jsem docela dost práce. Došel jsem do své kanceláře a sedl si tam ke stolu. Pracoval jsem až do večera až jsem z toho usnul na stole. Zdál se mi sen.

Byli jsme před bránou a připraveni na výjezd z hradeb. Já s Heichou jsme byli vedle sebe. Kapitán Erwin zakřičel „Všichni!! Snažte se, tentokrát zase budeme o něco blíže!!" Hned po tom jsme vyjeli za brány můru. Bylo to úžasné. Jeli jsme v klidu kolem nějakého jezera, ihned se mi na něj upřel pohled, na tu jiskřivou hladinu. Heichou se na mě podíval a jen se typicky ušklebil „Dávej si radši pozor na cestu spratku" řekl Heichou. Hned jsem začal dávat pozor na cestu a díval se dopředu „Omlouvám se, jen jsem se zahleděl na hladinu vody" Usmál jsem se a dodal „Až bude po akci, vadilo by kdybychom se tam na chvilku zastavili?" zeptal jsem se a otočil se na Heichou, v tu se okolo objevilo hromada titánů a hromada krveprolití „HEICHOU!!" Zaječela jedna z týmu, před mýma očima začali trhat Heichou tělo na kousíčky „YAMEROOO!!!" zaječel jsem a přeměnil se v titána a rozběhl se na ně ale to mi bylo na nic platné. Po de mnou se objevila propast, do které jsem začal padat „HEICHOU!!" Zaječel jsem.

„Heichou, Heichou!!" křičel jsem a pak ucítil jak se mnou někdo třese „Spratku prober se!" už jsem se probral a uviděl, ještě rozmazaně, Heichou „V pohodě? Křičels ze spaní skoro na celé oddělení, co se ti proboha zdálo?" zeptal se a já jen sklopil hlavu „Ne nic, jen to byl hnusný sen ne realita" Usmál jsem se a pak Heichou prst setřel mokrou kapku z mé tváře „Určitě to bylo realistické, slzíš" namítl.. Měl pravdu, bylo... myslel jsem si „Nejspíš by si měl jít domů, jsem na odchodu, nechtěl by si přespat v noci u mě? Alespoň budeme moct pořádně probrat strategii na zítřejší akci" Navrhl Heichou „Dobře, rád půjdu" usmál jsem se ale teď už bez náznaku smutku.

S Heichou jsme odjeli k němu domů, už jsem tu za tento týden byl jednou. Má tu vždycky krásně čisto ale není se čemu divit, uklízení je snad jeho záliba. Dali jsme si společnou sprchu, najedli se a lehli si do postele, o práci jsme ani nemluvili. Objal jsem Heichou a on spokojeně usnul. I když jsem se tomu v celku divil. Po chvilce jsem usnul také.

Ráno jsme se oba probrali a chvilku po snídani jsme už jeli i zpět na stanici, kde čekali už lidi co s náma pojedou na akci. Heichou odnesl nějaké papíry Kapitánu Erwinovi. Vrátil se a hned jsme nasedli do dvou aut, tentokrát v jednom jel Heichou s Petrou a Oluem a ve druhém jsem jel já se svým týmem, bylo to zvláštní „Takže poslouchejte, snad si všichni pamatujete na to co jsme včera probírali" ozvalo se ve vysílačce, nějak mi hlas Heichou neseděl „Levi, vše je v pořádku?" zeptal jsem se a nic, neodpovídal.

Dojeli jsme na místo. Vystoupili jsme a dva z mého týmu nám kryli záda a Petra s Oluem nám dělali zálohu. S Heichou jsme se vydávali kupředu. Podíval jsem se na Heichou ruku a všiml si, že se třese. Nějak jsem to nevnímal, ne nějak zvlášť. Došli jsme už k nějaké chatce, ve které byli až zvlášť otevřené dveře. Udělal jsem pár kroků dopředu ale když jsem se otočil na Heichou, stál „Heichou děje se něco?" šeptl jsem a bez odpovědi „Heichou?" Trochu jsem přidal na hlase a pak se Heichou dal k sobě „Jsem v pořádku, to nic" odpověděl a my pokračovali dál.

Nakonec jsme museli nechat akci na záloze, Heichou měl několik těchto afektů, došli jsme do auta ale tentokrát jsem si s Heichou musel vážně promluvit „Tak mi už konečně řekneš co se děje nebo to budeš stále tajit?" zeptal jsem se.