Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 22 Nová doba

V minulém díle *„Heichou běžte, zdržím ho" řekl jsem v celku hlasitě na Heichou. Heichou se rozběhl pryč a pak na konci ulice se objevili další. Heichou se vrátil zpět za mnou „Vzdejte se jinak se vám něco stane.." řekl nejspíš jejich šéf, když jsem se na jejich šéfa podíval...Berthold?!!... vystřelilo mi v mysli.*

Chtěl jsem něco udělat ale za mnou se Heichou třásl..Sakra! Sakra sakra! Co teď?!... snažil jsem se něco vymyslet. Když jsem vytáhl z kapsy služební pistoli tak jeden z Bertholdových kumpánů na Heichou namířil pistoli „Být tebou mladej tak ji zahodím jinak tvůj kámoš přijde o palici" Pustil jsem ji na zem. Pak se dva vydali k nám a něco měli v ruce. Ale pak jsem ucítil jen pichnutí v krku a víc jsem si už nepamatoval.

Probral jsem se v temné místnosti s rukama spoutanýma u Heichou, rozhlédl jsem se a nikdo tu naštěstí nebyl „Heichou, Heichou vstávejte" šeptl jsem na Heichou a on se už probral, jen co se na mě otočil zeptal se „Erene, až se odtud dostanem, tak bude už klid že?" Heichou byl s nervama vyřízený... Na jednu stranu se dostane zmrzačený od Mikasy a Armina a na druhou nás zase unesou a kdo ví co nám tu udělají... myslel jsem si a šeptl na Heichou „Ano neboj, bude klid" Něco mě napadlo... podíval jsem se jestli mám u sebe pager... měl jsem „Heichou, mám u sebe pager, pokud si pamatujete kód na místní policii tak to tam napište a odešlete nouzový signál" fakt hodně potichu jsem šeptal. Heichou natáhl prst a napsal ten kód do pageru a odeslal „Za chvilku budeme venku" šeptal jsem. U Heichou šlo vidět, že je unavený. Pager mi zavrněl, to dalo nám oběma jasnou odpověď, že policie dojede za chvilku.

Bylo tu hrozné ticho ale to přerušila chůze po schodech „Tak pane Jaeger, nebo spíš Erene?" ...to už ví i moje jméno?... myslel jsem si a otočil pohled na schody, které se ve tmě leskly. Po schodech šel Berthold... Kde je Riner?... ptal jsem se sám sebe. Došel k nám a měl okolo pasu dvě pistole a i tu mou.. „Pokud hodláš použít policejní pistoli tak..." přerušil mě „Tak co, zavřete mě?" Chtěl jsem zatnout pěst ale nemohl jsem.. ty ruce byli snad přikované. Zatnul jsem se a snažil se ze sebe dostat nějakou páru nebo titání sílu, která se mi zachovala. Nešlo to... Proč to teď nejde?!... Heichou měl sklopenou hlavu a nějak se do toho nezapojoval... Sakra, musím nás odsud dostat dřív než dojede policie... Začal jsem se rozhlížet po temné místnosti, byli tam dvoje dveře a jedno zamřížované okno... To bych potřeboval svou titání sílu v plné podobě ale ta se asi těžko donesla do této doby... myslel jsem „Co po nás vůbec chceš?" zeptal jsem se ho „No není to jasné? Dva nejvíce sehraní policajti a k tomu... zabili jste naše kamarády... přeci víte, podle vás to jsou feťáci nebo dealeři" Pomalu jsem si vzpomínal, byl to první výjezd „A co, to nás chceš zabít? Nic by si s tím nevyřešil, takže nás teď pustíš nebo ti ten ksicht namelu" řekl Heichou trošku zvláštním hlasem... Poznal jsem že se Heichou pokouší být silný i když mu to moc nešlo..

Berthold se přiblížil až k mému pohledu „Co chceš?" zeptal jsem se ho a pak mi jedna přistála po puse, byla to rána až mi vypadl zub z pusy.. Pak mi druhá přistála zase na břichu... Hlavně nesmí ublížit Heichou... jen co jsem si to myslel tak se Berthold přemístil k Heichou „Hej, na Heichou ani nesáhneš!" křikl jsem po něm a jen se snažil držet zdravý rozum... „To si myslíš jen ty" jen co to řekl tak Heichou přistály rovnou dvě facky.. Nějak jsem zatnul pěsti a zavřel oči, po chvilce, přemlouvání, ze mě začala unikat pára. Otevřel jsem oči a podíval se vražedně na Bertholda „Jestli se ještě jednou Heichou dotkneš tak ti zlámu ruce" dořekl jsem a začal se vzpírat. Páry unikalo čím dál více až se pouta přetrhla a konečně jsem měl s Heichou volné ruce a nejen to, z venku se začali ozývat sirény „Jak to?! Kdo?!" křičel Berthold. Jen jsem se pousmál. Z venku se pak ozvalo „Policie, nechte rukojmí vyjít ven a nic se vám nestane"

Netrvalo dlouho a za chvilku jsme byli venku a Bertholda si vzali s sebou „Nestalo se vám nic?" zeptala se jedna policistka. Heichou neodpovídal „Ne nestalo, akorát nějaké odřeniny ale ty se zahojí" odpověděl jsem a pak se otočila a odjela. Objal jsem Heichou „Neboj už bude klid i kdybych to měl sám zařídit" Heichou se ke mně přitiskl „Dobře"

Zašli jsme něco nakoupit a pak jsme odešli na hotel. Najedli jsme se a pak jsem vytáhl náplasti a dezinfekci co jsme koupili a začal Heichou ošetřovat rány na obličeji „Omlouvám se pokud to bude štípat" Dával jsem si pozor, vyčistil jsem Heichou rány a pak je zalepil „Bylo to v pohodě ale teď ošetřím ještě tobě" řekl Heichou a bral si dezinfekci do ruky „Nemusíš, to se zahojí za chvilku samo" když jsem to řekl tak se žádná pára neobjevila „No, tak nebudeme čekat na tvou regeneraci tak ukaž tváře" neměl jsem na výběr. Nechal jsem aby mi Heichou ošetřil rány na obličeji. Bylo tu teď ticho, Heichou mi zalepil ranky „Levi? Budeš v pohodě?" zeptal jsem se ho „Si myslíš, že se mi toto nestalo už hodněkrát? Něco takového mě nevytočí ani nevyvede z míry" Nějak jsem tomu nechtěl věřit „Dobře"

S Heichou jsme si dovolenou nakonec užili a když jsme se vrátili zpět tak Heichou šel rychlím a naštvaným krokem do Erwinove kanceláře „Poslyš, když nás příště budeš posílat někam na dovolenou tak si to rozmysli, nehodlám hned po doletu trčet v nějaký tmavý a špinavý místnosti!" šlo to slyšet skoro přes celou chodbu. Došel jsem do Erwinovi kanceláře, vzal tam Heichou a odnášel ho „Hej kam mě neseš spratku?! Ještě jsem tu nedomluvil, jako tvůj nadřízený ti nakazuji aby si mě pustil!" Tentokrát jsem neuposlechl a Heichou odnesl do jeho kanceláře a kancelář zamkl „Mám ti dát po.." umlčel jsem ho polibkem a Heichou už byl potichu.