Boj pro Heichou

Boj pro Heichou 10 Nová doba

V minulém díle * „Tak toto nepředávej mě ale Veliteli Erwinu Smithovi" zamával rukou „Ale teď tu už není tak mu to předám" podal jsem mu vyplněnou žádost a životopis. Vstal jsem ze židle a pomalu šel ke dveřím „Počkej!" zavolal na mě Levi „Nepotkali jsme se někdy někde?"*

Zarazil jsem se a otočil se na něj zpět, zapřemýšlel jsem „To asi možná pokud jsme tady byli na exkurzi nebo tak ale jinak ne" usmál jsem se... Co tak najednou?... Usmál jsem se a všiml si na Leviho zaraženého pohledu co měl na tváři „Tak já jdu, mějte se a zítra si dojdu pro vyrozumění" Chytl jsem kliku a otevřel dveře a vyšel z jeho kanceláře a po cestě ze stanice jsem přemýšlel.... Kde jsme se mohli potkat?... . Vypustil jsem to z hlavy a šel se radši ubytovat... Aby mě Mikasa otravovala u mě doma tak na to nemám nervy... . Vydechl jsem a vešel na ubytovnu „Dobrý, přál bych si ubytovat se na tři noci jednolůžko" když jsem to řekl recepční odběhla pro klíček „Tady máte pane, budete platit teď nebo až při odchodu?" Zamyslel jsem se „Až při odchodu" Recepční pokývla a já si šel na pokoj 205, odemkl jsem a vešel, rozsvítil jsem a ani si nedal sprchu, jen jsem si sundal boty, kabát a tričko a lehl si. Samozřejmě jsem zamkl pokoj, zavřel jsem oči a asi po minutě jsem usnul. Zdál se mi zase ten sen o Legii, jak si tam říkali. Objevil se tam i Levi v bílých kalhotách, bílé košili, se šátkem u krku, popruhy, hnědou bundu a zeleným pláštěm co měli stejné znaky. Rychle jsem se probral „Levi Heichou!" vyslovil jsem jeho jméno a hned se mi vybavili veškeré vzpomínky. Podíval jsem se na hodiny co byli na stěně, byli tři hodiny ráno... Nesmí zjistit že se mi vybavili vzpomínky, takže je to pravda o minulém životě... .Vydechl jsem... Takže jsme manželé z minulého života.... Sklopil jsem hlavu a šel si dát sprchu, po sprše jsem si lehl zpět do postele a hned usnul, zdál se mi opět ten sen. Ale tentokrát jsem nechal aby se mi zdál, chtěl jsem aby se mi zdál abych měl zpět více vzpomínek... Takže přeci jen co otec zkoumal o minulém životě je pravda... Ráno jsem se probral a oblékl se a chystal se na stanici ale ozvalo se klepání, otevřel jsem a tam byl Levi, zarazil jsem se „Tak nejprve jak jste mě tu našel a co potřebujete?" Málem jsem k tomu dodal oslovení Heichou „Viděl jsem tě z okna, jak sem jdeš a taky.... Tady máš vizitku a vše potřebné, budeš v mém oddílu, a ne že budeš meškat, za dvě hodiny máme výjezd" Byl jsem překvapen když mi to řekl... Sakra, mám ho chuť popadnout a políbit ho, ovládej se....Opakoval jsem si ty slova „Uvidíme se" řekl a odešel, rychle jsem se nachystal, vzal klíče od skříňky, převlékl se do uniformy, měla stejný znak jako znak Legie. Dlouho jsem se vypravoval „Kruci, za patnáct minut tam mám být!" vyrazil jsem rychle a běžel až na stanici, proběhl jsem kolem hlídače do areálu „Zpomal!!" zaječel hlídač „Nemohu, meškám do práce!!!" zavolal jsem nazpět. Zastavil jsem až před šatnou oddílu kde jsem byl. Vešel jsem do šatny si tam dát nějaké nepotřebné věci ale musel jsem se zarazit hned po té co jsem vešel, byli tam členové bývalého oddílu Legie kterou vedl Levi Heichou, byli tam Petra, Oluo, Gunther, Eld. Hleděl jsem na ně jak na duchy „Copak se děje Erene? Vše v pořádku?" Znala mé jméno protože jsme se včera potkali „Ne nic se neděje, vše je v pořádku" Odpověděl jsem a dodal „Jen odedneška budu s vámi v oddíle, dal jsem si včera životopis sem na stanici a Levi mě přiřadil sem, těším se na spolupráci se všema" usmál jsem se a oni také „To jsme rádi, jen si zrychli, za chvilku vyjíždíme" Odešli ze šatny a já tam byl sám, dal jsem si do skříňky některé věci a vzal si tam pager, co tam byl nachystán. Ale pak se v šatně objevil Heichou... Do háje... „Vím o tobě Erene, zdáli se mi o tobě i sny i na to co bývalo" Řekl trošku klidným hlasem. Otočil jsem se a koukl se mu do obličeje a hned šel k němu a objal ho „Heichou!" přitiskl jsem ho k sobě „Erene neříkej že?!" řekl překvapeně „Ano, vybavilo se mi vše jen co jsem usnul v hotelu" Zatáhl jsem ho do šatny a zavřel „E-Erene?" Koukl na mě a já ho hned musel políbit „Promiňte Heichou, že jsem vás nezachránil tehdá" můj hlas byl skleslý.