Krev Omegy

Rozpuk myšlenek

Nebyla to ani tak horká jako studená voda, co mi dopadala na má záda. Ten pocit, to jiskření v jeho očích... Potřebovala jsem to ze sebe smýt. A hodně rychle.

Provedl mě předem po celém apartmá, které teď mělo být dočasně moje. Vířivka se saunou uzavřené v rohu místnosti. Veliká kuchyně, která podle jeho slov bude neustále plná a komfortní pro každou návštěvu. Gauč potažený bílou kůži, nejspíš z černého čarovného trhu, o kterém jsem slyšela, že se neustále přemisťuje a vláda nadpřirozena usiluje o jeho eliminaci.
Obrovské domácí kino s reproduktory rozmístěnými po celém apartmánu. Knihovna ktera místo knih v sobě skrývala DVD a CD všemožných žánrů.
Přenádherná postel, s výstavěnými nebesy a krajkovým povlečením, vedla do koupelny kde jsem se právě nacházela s vedle umyvadla byly další dveře do šatny. Tam jsem se zatím nekoukla ale tušila jsem že tam James bude mít dostatek podprsenek.

Byly tu v podzemí dohromady tři patra s kanalizací která sloužila i jako úniková cesta s několika pastmi, kdyby se náhodou vězni z cely pokusili uprchnout. Tam byli naši dva vězňové a co jsem koukala byla tam i uzamčená místnost, nejspíš Jamesova "spižírna".
Nad celami bylo pět pokojů, přičemž to byly dva apartmány propojené rámovým obložením z alabastru, a které podle jeho slov jsou ještě v přestavbě. Bylo mi jasný že kecal. Určitě si sem vodil šlapky a nebo upíři dámy.

Mojí hlavou najednou projela žárlivost. Okamžitě jsem vodu snížila do bodu naprostého zmrznutí.

Tohle musí skončit!

Jednou takhle rupla, poprvý projevila aspoň nějaký zájem vůči někomu.

Další pokoje měli navigační nebo sledovací obrazovky nebo zde byla staletá knihovna. Nikdy jsem tam nekoukala jako menší, takže jsem nemohla přehledem vyjmenovat, kde co měl.

V posledním patře společně s továrními prostory byl bar. Ano bar. James byl dlouholetým majitelem striptýzového klubu a baru "U krvavé dásně".
Název naznačoval že se jednalo o upírský bar. James byl sice samotářské povahy ale tady ve Vancouveru bylo dost možností a obyvatel nadpřirozenecké komunity kdo si rád užívá. Přece jen ta nesmrtelnost je nudná.
Pod podlahou byly sklady a cely.
V celách byly ehm... lidé. Spíš bych to teda označila za šlapky a vyděděnce. Ano... když lidé jsou na drogách nebo jsou spojení na peníze, udělají cokoliv. Šlapky se nechají znásilnit silnými muži, kteří jim přijdou hezčí než lidští hajzlové. Ale zdrogovanci ti na výběr nemají.
Jak jsem říkala, James není toho názoru že by se měl každý vykolejenec zhypnotizovávat. Čistí ulice od hnusu a šlapkám platí. Ani někdy nepřežijí protože jim zákazník buď vy*uká díru do zadku nebo jim vysaje krev ale komu budou chybět?

Ano nikomu, stejně jako ty... Holka ty se Jamese nebojíš? Jeho zákazníků? Co když tě prodá?!

Tentokrát jsem vypnula vodu úplně.

Co si to o něm vůbec myslíš?!!! Kdo nám pomohl na nohy když bylo potřeba? Kdo nám zajistil úkryt a materiály na začátek začátku? ON! Tak dost s těma kecama. Jedinýho čeho bych se bála by měl být ten jeho pohled, kterým nás svléká pohledem. Tak bacha na to co si myslíš?!

Ty máš pro něj slabost! Jak si mohla Fay! Tohle dělají jen lidé. Jen lidé se podávají svým citům. Tohle je už přes....-

Dost! Já se nedám vlčice! A vůbec, to já jsem tady šéf. Jsme tu jen kvůli těm chlapcům. Pak zase odjedeme daleko odsud.

Konečně jsem si dupla a připadala jsem si uvolněná. Vlčice už pochopila kdo je pán.