Jak jsem ztratila svého soba ✔️

*9* aneb lívance se sirupem*

"Co tě to popadlo, Chucku? Odkdy se ti pro všechny soby na světě zdá zrovna Rudolf nebezpečný?" vyletím na něj, jakmile dokončí hlášení. Ten se na mě jen zmateně podívá, ale já si proti jakýmkoli jeho výmluvám nasadím masku.

"Nedělej blbého! Já až moc dobře vím, že když hlásíte zvíře za nebezpečné, jakmile ho nějaký policajt uvidí, to první, co mu proběhne hlavou, bude ho zastřelit," vmetu mu do obličeje, "tohle ti připadá jako efektivní a účinná pomoc?"

Charles si jen podrážděně promne oči, mezitím co si Nicholas ze zadního sedadla nervózně odkašle, jelikož jsem se stala asi prvním člověkem, co si dovolil na jeho strýce se jakkoli rozčílit.

Nadále v autě panuje jen tíživé ticho sem tam proříznuté mlasknutím spícího Jacka, smrkáním nachlazeného Nicholase, a vsadila bych se, že slyšet šlo i mé nenávistné protáčení očí. Nemluvě o funění. Charles se v tom ale očividně s každou uplynulou sekundou vyžívá víc a víc, mezitím co já mám s každou uběhlou chvílí chuť ho praštit do čumáku. Pije horkou čokoládu, okusuje perníčky a sem tam se i pod santovským vousem uchechtne. Mám jsem chuť ho přepůlit vejpůl. Všechny tyto aktivity ale přeruší náhlé zachroptění vysílačky, z níž se ozve hluboký mužský hlas.

"Charlesi? Hlášení nějakého postaršího páru, prý ho tam před chvíli viděli. Roh páté a sedmé, jedeme tam."

Nicholasův strýc se ani neobtěžuje s odpovědí a jen prudce dupne na plyn, načež sebou auto rychle škubne a my se vydáme vstříc zasněženým nočním ulicím Juneau.

Ve mě ale pořád hlodají pochyby, a tak si neodpustím ještě jednu poznámku na Chuckovo triko: "Jestli bude mít Rudolf jen jeden zkřivený chloupek, zkřivím ho já tobě."

"Bože, Mistletoe! Kdy už to konečně pochopíš! Já nejsem tak blbej, abych se přes celé město honil za sobem místo toho, abych byl doma se svou rodinou a potom ho nechal jen tak zastřelit!" rozohní se snad poprvé, za celý večer, co ho provokuji.

Jeho hněv ale zmizí tak rychle, jako přijde, a místo toho ho nahradí rezignované zakroucení hlavou: "A já si myslel, že ty jsi na rozdíl od Nicholase ta chytrá."

Zezadu se ozve povýšené odfrknutí, které nemohlo být nikoho jiného, než na egu poraněného Nicholase. Než ale stihne cokoli namítat, Charles prudce dupne na brzy, až sebou všichni cukneme a kdybychom neměli pásy, určitě bychom z auta při neočekávanosti této situace i vyletěli.

Párkrát mrknu, abych zahnala vzniklé hvězdičky před očima, ale to, co mě doopravdy vyděsí, je zvířecí silueta rýsující se přes lehce zamlžené přední sklo auta.

"Rudolf?" vyhrnu ze sebe překvapeně.

"Jo, díky bohu. S řidičskými schopnostmi Chucka z něj totiž taky stejně dobře mohla být sobí placka."

"Hahaha. A teď pozor, děcka. Jde se chytat sob."