Jak jsem ztratila svého soba ✔️

*poděkování*

Nebudu to nijak zvlášť prodlužovat. Na začátek se Vám přiznám, že ani jednu část jsem neměla předepsanou a tak jsem si opravdu musela poctivě každý večer sednout k počítači a psát. Další věcí, s kterou bych se Vám chtěla svěřit, a doufám, že mi ji uvěříte, je že jsem příběh neměla vymyšlený dopředu. Jakmile jsem si sedla k počítači, příběh se mi psal pod rukama sám, naprosto předem nepromyšlený.

Za co bych Vám ale chtěla poděkovat, je Vaše neskutečná přízeň po celý prosinec. Vaše hlasy a komentáře mě neskutečně těšily, a když jsem ještě v jedenáct večer neměla napsanou kapitolu a spát se mi chtělo víc než cokoli jiného, tak to byly ony, co mě popoháněly dopředu.

Nejraději bych Vás sem vypsala všechny a osobně Vám alespoň tímto poděkovat, za tu neskutečnou radost, kterou jste mě po celých dvacet čtyři dní zásobovali :) Už teď se na mě ale čeká se Štědrovečerní večeří, protože ano - opravdu to píši až teď :D

Mistletoe, Nicholas, Charles, Joshua, Jack i krátce Robin mi za tu dobu neskutečně přirostly k srdci a láme mi ho nechat tento příběh jít :( Každopádně doufám, že vás příběh ani konec nezklamal :)

Závěrem bych Vám tedy chtěla VŠEM ještě jednou za všechno poděkovat, protože ani slova nemůžou popsat, jak nečekaně velký ohlas příběh u Vás, čtenářů, příběh měl! Dnešní umístění #11 v povídce je tomu jen důkazem.

Přeji Vám krásné Vánoce a šťastný Nový rok!

smile_and_be_crazy