Jak jsem ztratila svého soba ✔️

*4* aneb cukroví je důležité*

"Takže si to shrneme," zhluboka se nadechnu a začnu na prstech své ruky počítat, "máme tady tři omyly s jelenem, dva halucinogenní hlupáky z Kalifornie, jedno malé dítě, které ho zahlédlo v pohádce..."

Nicholas se začne dávit soustem vánočního perníčku, ale i tak mi skočí do řeči, aby mohl pokračovat: "Taky nezapomeň na tu ubohou starou paní, které se prý pásl na zahradě a potom si uvědomila, že to je jen její pejsek v převleku."

"Na tu bych nezapomněla," poznamenám uraženě.

"Dále ti doopravdy volali úchylové," zachichotá se Nicholas a já ho zpražím do duše propalujícím pohledem.

"Nekoukej se tak na mě!" začne se bránit, "mohla jsi mít jednu večeři v restauraci, lístky na filmovou premiéru, nebo třeba i projížďku po zamrzlých jezerech. A to všechno zadarmo!" věnuje mi vyčítavý nechápavý pohled.

"Takže za prvé, já do restaurací s lidmi nechodím," oznámím mu, ale poté se zamyslím, "vlastně s tebou někdy ano."

Nicholas protočí očima a uznale se usměje: "Díky, Mistletoe, to potěší."

"Nemáš zač, ale dále. Na filmy chodí jen oplzlí puberťáci a ta nabídka na projížďku byla od tebe!" nechápavě rozhodím rukama.

"A bereš?" prohodí laškovně Nich.

Znechuceně se na něj podívám: "Fuj. Budu dělat, že jsem tě neslyšela."

Otráveně se svalím na gauč, Nicholas vedle mě. Naše naděje se s každým novým telefonátem rozplývaly a náš plán se sypal na tisíce malých perníkových drobečků.

"Co budeme dělat?"

"Jak myslíš, co budeme dělat?"

"No, pokud ho nikdo neuviděl. Co budeme dělat pak?"

"Mám skvělý plán, Mistle. Vezmeme si sněžnice a půjdeme se projet. Malý výlet," usměje se zasněně Nicholas. Pobouřeně mu zaryji loket do břicha, vytrhnu mu perníček z ruky a slastně se do něj zakousnu.

"Ten byl můj!" protestuje.

"Pššššššt!" utiším ho, "to máš za ty blbé kecy."

Můj mobilní telefon začne opět vyzvánět a já ho otráveně hodím na Nicholasovo nacpané panděro.

"Ať taky dostaneš nějaké to pozvání do restaurace," objasním mu to.

Nicholas to ochotně zvedne. Hovor netrvá ani dobrých deset vteřin, ale jeho výraz. V jeho výrazu byla jiskra.

"Oni ho viděli," prohodí nadšeně, jakmile zavěsí.

"Kdo ho viděl? Nicholasi! Chceš mi říct, že z Rudolfa už není jen zmrzlá socha?" vypísknu v naprosté euforii.

"Viděli ho ve městě, takže z něj rampouch zatím určitě není," prohodí zamyšleně Nicholas, "ale musíme rychle, ať neuteče. Mám adresu."

Vykulím na něj oči. "Čím bys jako chtěl jet? Město je pod dvěma metry sněhu, na to bychom potřebovali tak rolbu."

Nicholasovi zajiskří oči.

"Ne."

"Ale no tak, to zvládneš."

"Nicholasi, nevím, kde ti v tomhle počasí v tomto podnebném pásu mohl spadnout kokos na hlavu. Jsi šílený."

"Je to tvůj sob," pokrčí rezignovaně rameny.

"Náš sob," opravím ho.

"Takže co?"

"Fajn, budu tu zatracenou rolbu řídit."

"Hodná holka."