Jak jsem ztratila svého soba ✔️

*20* aneb elfí vesnička*

"No to si ze mě děláš srandu," vyhrknu ze sebe a rozčileně stáhnu obočí k sobě, "jak jsi ho tu mohl celou tu dobu nechat?" zvýším hlas tak že až téměř křičím. Joshua a Nicholas se za mnou vystrašeně přikrčí, ale s až do morku kostí klidným Charlesem to nehne ani o milimetr, akorát jen nezaujatě pokrčí rameny. 

"Když spal, tak jsem ho přeci nemohl vzbudit," začne se uraženě bránit a teatrálně rozhodí rukama do vzduchu, "navíc, když teta Dorotha říká, že poslední dobou tak špatně spí," zdůvodní svůj postoj.

"Takže se mi tu opravdu snažíš nakukat, že mezitím, co ty jsi někde v tajtrlíkově chytal zloděje, Jack tu celou tu dobu spokojeně spal v autě?" nevěřícně na něj vykulím oči. To už se Charles nad svým chováním trochu zamyslí, ale i tak odmítne přiznat svou chybu.

"A stalo se mu něco? Nestalo. Tak nebuď nervní, Mistletoe," prohodí ležérně a mně se do obličeje nahrne vlna ruda.

"To říká policajt? Vážně, Chucku? Vážně?" právem zpochybním jeho autoritu a pohledem letmo zaletím k poklidně spícímu Jackovi na zadním sedadle auta, jak si hlavou opírá o promrzlé boční okénko.

"A ty jsi mě taky mohl podpořit," prohodím směrem ke za mými zády stále se schovávající se mu  stále za mými zády uraženě si založím ruce na prsou.

Pomalu se ke mně nakloní a co nejtišeji mi do ucha zašeptá větu, za kterou bych ho nejraději přerazila vejpůl: "Víš, ehm... Já se ho tak nějak trochu bojím."

Němě na něj zůstanu civět, až ze sebe dokážu vymáčknout jedinou větu a to, že většího sraba jsem ještě v životě nepotkala. Nicholas jen smířeně pokrčí rameny, ale jeho pozornost je v tu chvíli již plně upřena na právě probírající spor mezi Charlesem a Joshuou.

"A co chceš jako dělat ty, chytráku?"

"No já nevím, každopádně i ten prd je lepší než ty žvásty, co vypouštíš z pusy."

"Tomu říkáš nějaký lepší nápad?

"Jo."

"Co jsem komu jen udělal, že zrovna já se musím bavit zrovna s tebou," povzdechne si vyčerpaně Joshua a na znamení své naprosté rezignace se praští dlaní do čela.

"Nápodobně, Joshuo," utrousí rozladěně Chuck a začne si hrát se svými tmavě kaštanovými vlasy.

Vytočeně se obrátím na Nicholase: "My máme takové štěstí, že tvůj strýček přijel zrovna teď . Jako na zavolání," prohlásím, ale v ten okamžik ještě netuším, jak moc jsem se doopravdy trefila.

Nich se začne nervózně škrábat na zátylku, a mně to v ten okamžik dojde: "Že ty jsi ho..."

"Sakra! No tak promiň, Mistletoe. Já už ale opravdu nevěděl, komu zase zavolat," přeruší mě vyplašeně a nasadí výraz smutného štěňátka. 

"A potom že já jsem tady ta, kdo má pitomé nápady," utrousím jedovatě, bez toho aniž bych se Nicholasovi tentokrát omlouvala, jelikož tentokrát si to za svůj přínos situaci plně zasloužil.

Dřív než se ale já opět pustím do Nicholase a Charles do Joshui, ozve se hlasité prásknutí dveří a přímo před námi se objeví rozcuchaná hlava čerstvě probuzeného Jacka.

"Pro páníčka, proč tak křičíte?" zeptá se ještě celý rozespalý a celý ztuhlý se začne protahovat.

Místo toho, abychom mu ale jeden po druhém vysvětlili naší aktuální situaci, začneme se navzájem přeřvávat. Jackovi ale jako by to vyhovovalo, jelikož se s každou sekundou soustředil víc a víc, což mi způsobovalo těžké pochyby o tom, co z něj za chvíli vypadne.

Jakmile skončíme a proběhne chvilka naprostého ticha, Jack se dle očekávání ozve se svým nápadem: "Nechci to zakřiknout, ale možná znám ještě jedno místo, kde by Rudolf mohl být."

"A Třpytka," dodá vyplašeně Joshua, načež Jack jen chápavě přikývne.

"Tak kde? Pro všechno cukroví na světě mluv, Jacku!"

"V elfí vesničce."

"Kde že?"

"To existuje?"

"Já myslím, že to dítě ještě spí," poznamená sarkasticky Charles.

"A proč by tam vůbec chodil?" 

"Otázky potom, jedeme," zavelí Jack.

"Proč si pro všechno na světě jen nechávám poroučet od dětí?" zasténá Chuck.

"Protože i ony jsou chytřejší něž ty, Charlesi," odsekne Joshua.

"Já jsem si říkal, co mi chybělo ke štěstí. A ony to byly tvoje kecy."

"Mám tě rád, Charlesi."

"Já tebe taky, Joshuo."