Jak jsem ztratila svého soba ✔️

*6* aneb návštěva vánočního skřítka*

"Nicholasi, tohle je..." začnu opatrně, ale jméno onoho člověka stojícího přímo přede mnou se mi zadrhne na jazyku a já se musím přemoci, aby se mi ironie tohoto okamžiku nezasekla v krku. Ona osoba se naštěstí dopředstaví sama.

"Jsem Jack a je mi velkou ctí tě potkat, Nicholasi" zářivě se usměje a napřáhne k Nichovi ruku.

Ten si Jacka jen podezřívavě změří pohledem, až příliš nápadně se ke mně nakloní a zašeptá mi do ucha: "Mistletoe, kdo je tenhle kluk?"

"No není rozkošný?" rozverně dloubnu loktem do Jacka, který se roztomile rozesměje.

"Ne, není. Vypadá jako nějaká moje špatná kopie pár let pozpátku," založí si Nicholas naštvaně ruce na hrudi, "a vůbec, viď takové dítě ještě ani nemůže mít rozum, natož aby si uvědomilo, že někde uvidělo soba."

Jackovy ledové oči si Nicholase nebezpečně změří, ale s ním to ani nehne. Z profilu se ale jejich podobnost popřít nedá. Vypadají jako sourozenci. Oba mrazivě modré oči, rozcuchaná blonďatá čupřina, zkrabacené temné obočí, rozhodný postoj.

"Nechte toho!" napomenu je, až to s nimi cukne, "vidím z vás dvojmo."

Ani jeden z nich však můj vtip nepochopí. Na ráz se do mě zabodnou oba páry vraždících očí, až mě zamrazí na zátylku.

"Nic jsem neřekla, bručouni," prokulím očima a přitáhnu si Jacka za rukáv k sobě.

"Teď kápneš božskou, prcku. Kde jsi viděl Rudolfa?" zeptám se ho naprosto vážně, ale Jack se mi jen vysměje.

"Neřeknu," vyplázne na mě drze jazyk a pokusí se mi vykroutit ze sevření. Má reakce je ale naprosto opačná a místo toho si ho ještě víc podchytím.

"Jak to myslíš, že nic neřekneš? Vysyp to," procedím mezi zuby, má trpělivost postupně vyprchávaje.

"Prostě vám nic neřeknu," odsekne a na známku odporu od nás odvrátí svůj pohled.

Ostře syknu na Nicholase: "Co sis do kopru myslel, když ti volalo takhle malé dítě? Teď jsme se sem štrachali úplně zbytečně a chudák Rudolf je Bůh ví kde."

Nicholas se ke mně opatrně přiblíží, jako by si myslel, že ho chci kousnout: "Pusť mě k němu."

Nedůvěřivě si ho změřím, ale Jacka na povel pustím a nechám ho na pospas Nicholasovi.

Ten se k Jackovi přátelsky nakloní a povýšeně se usměje: "Tak co chceš?"

Jack odvrátí svůj pohled od Nicholase a vychytrale se na mě usměje: "Takhle se to dělá, kočko."

Málem se začnu dávit, div nevyletím z kůže. Z mého hrdla ale žádné zvuky nevyjdou. Jen na toho původně nevinného desetiletého kluka němě zírám. Nicholas se opět chytí otěží.

"Mluv a nezdržuj, jinak nic nebude."

Jackovi se vítězně zajiskří v očích. "Vezmete mě s sebou."

"V žádném případě!" vyhrkneme naráz s Nicholasem.

"Tak v tom případě žádný sob nebude," rezignovaně pokrčí rameny.

Rýpnu do Nicholase loktem: "Co uděláme? Přece ho nemůžeme vzít sebou! Je to prakticky ještě batole."

Nicholas se zamračí a já až příliš rychle poznám, na co myslí.

Otráveně prokulím očima: "Ale no tak, to přeci nemůžeš myslet vážně!"

"Bohužel, Mistletoe, myslím, že nemáme na výběr."

A měl pravdu.

"Fajn, jdeš s námi, škvrně," pronesu poraženecky a raději se vyhnu Jackovu povýšenému pohledu, "ale mám podmínku. Nejdřív ti to musí schválit rodiče, protože na triko si tě nevezmu."

"Když jim řeknu, že jdu s tetou Mistletoe, myslím, že žádný problém nebude," usměje se nevinně, ale mně se zvedne žaludek.

"Ach Bože. To už i ta kočka byla lepší."

"A to kočky nesnášíš."

"Svatá pravda. Co jsem komu jen udělala?"

"Na tohle ti nebudu odpovídat, kočko."

"Pojď, Jacku, radši už půjdeme. Co nejdál od koček a Nicholase."