Nositelka [DOKONČENO]

Dohoda padá?

Rozrazím dveře do centra základny.
"Dohoda padá!" vyštěknu na Abdona stojícího opodál.
"Kdo ti to řekl?"
"Přišla jsem na to sama," odpovím poněkud nejistě.
"No, každopádně nevidím důvod, proč bychom měli dohodu rušit," protáhne samolibě.
"Porušil jste ji!"
"Porušil? Nic jsem neporušil. Tomu smrtelníkovi jsem paměť nevymazal."
Poklesne mi brada.
"Ty... ty špíno!" Vrhnu se na něj a začnu do něj bušit. Škrábu ho na obličeji, následky jsou mi jedno, jen aby to bolelo.
Ten... ten, pro kterého dostatečná urážka nejde vymyslet, ho jen tak vyhnal ze základny, Dee si všechno pamatuje a ani se se mnou nemohl rozloučit. To vše jen aby obešel tu pitomou dohodu.
Abdon mě chytne za zápěstí a mně nezbývá než přestat.
"Taiso, okamžitě toho nech."
Zhluboka dýchám. Plivnu mu do obličeje a vyškubnu zápěstí z jeho sevření. Jsou červené od jeho pevného stisku.
S veškerou důstojností se vydám k východu.
"Jdu pryč. Vzdávám se postu nositelky," oznámím mu s klidem.
"Nikam nejdeš!"
"Tss. A k tomu mě chceš donutit jak?" přestávám mu vykat. Ten zmetek si to nezaslouží.
"Chceš snad skončit jako ona?" vylítne z něj najednou. Zaseknu se v pohybu.
"Ona?"
Vykulí na mě oči a nevědomky si sáhne na ústa.
"Kdo je ona? Myslíš tím snad tu ženu, kterou jsi přivázal na řetězy do toho sklepa? Myslíš tu, která tam křičí, tu, která předpověděla, že mě zradíš?" stupňuji hlas, téměř křičím, když domluvím. Toho muže tak neávidím. Vypadá to, že zametl spoustu tajemství pod koberec. Všechno mi do sebe začne zapadat.
"A není to ta žena, která před lety odmítla post nositelky?!"
Abdon se opře o zeď. Ne ležérně, ale spíš proto, že vypadá, že už by to neustál.
"Jak... jak?" koktá překvapeně.
"Viděla jsem jí," syknu.
"Tak to ti radím, abys neodcházela. Ona je jediná z celé historie, kdo odmítnul."
To jsem si mohla myslet.
"Co se s ní stalo?"
"Nemohl jsem jí dovolit odchod, musel jsem ji zastavit. Kdyby k tomu měla alespoň nějaký důvod. Ale takhle se z ní vyvrhel stal úplně zbytečně! Měla velkou budoucnost. Měla panovat. A místo toho se jí prý nelíbí náš systém!"
Vydechnu. Situace je tedy mnohem vážnější, než jsem si myslela. Nemýlila jsem se, Abdon tady všechno ututlává a jediný člověk, který mu kdy vzdoroval, je ta žena. A teď už i já.
Rozrušeně si odfrknu. Co mám dělat? Chci ho ještě vidět. Naposledy.