Nositelka [DOKONČENO]

Všechno se hroutí

*zpátky pohled Taisy*
Jsem naštvaná. Víc než naštvaná! Zoufalá a rozčílená.
Ztěžka jsem dýchala, když jsem vstupovala do svého pokoje. Proč na mě všichni zanevřeli? A co to Dee říkal o tom, že jsem ho zradila? Nic jsem mu neudělala. Byla jsem... rozzuřená, když ho Abdon přenesl zpátky do reality.
Už po několikáté za poslední dobu pláču, i když ne tak usedavě, bolí to víc než kdy jindy. Tadeas byl jediný člověk, kterému jsem tady věřila. Jediný. Každá záležitost ohledně jeho mě zasáhla, ale jeho nedůvěra ze všech nejvíce. Proč bych mu lhala? Proč bych ho měla zradit? On mi nevěří. Nevěří mi. Ale jak na takovéhle myšlenky přišel? Někdo mu to musel říct. Ta proradná zmije Abdon. Tohle už i na mě bylo moc. Jak si to jen mohl dovolit? A co mám teď dělat já? Ze základny odejít nemohu, protože bych zešílela jako ta bývalá nositelka vzduchu. Připojit se k nositelům nemohu taky, minimálně k Abdonovi a Dianě ne, jelikož jejich skutky byly nanejvýš špinavé a to jediné, co se jich týkalo v mých plánech byla vzpoura. Abych se jim ale vzepřela, potřebovala jsem zkušenosti a taky podporu. Na mojí straně však teď stál snad jen Dee, pokud vůbec, jestliže Abdonovi věří víc než mně. Patrickovi sice důvěřuji víc než nositelům vzduchu - koneckonců byl to právě on, kdo mi o Tadeasově vyhnání řekl - ale zda jsem s ním mohla při povstání počítat, tím jsem si nebyla tak jistá. Stellu jsem zatím moc nepoznala a její názor pro mě také nebyl docela jasný. O Lauře jsem si myslela své, byla stejně špinavá jako Abdon, až na to, že by taky ráda vládla. A vsadím se, že toho nového nositele země jistě též zláká na nesprávnou stranu. Což znamená, že jsem si nebyla jistá ničím a nikým. Výborné podmínky na vzpouru.
Jedním jsem si však jistá byla. Abdon říkal, že smrtelník se nikdy - a to velice zdůraznil - přes zkoušku nedostane. A to znamená jen jediné. Dee není obyčejný smrtelník.

Šla jsem spát s těžkou hlavou. Diana dala všem zákaz vycházení ze svých pokojů, protože musela s Abdonem něco projednat. Laura se ani dnes neobjevila, nebo jsem o ní přinejmenším neměla žádné zprávy. Z hádky s Deem jsem měla špatné svědomí. Třeba bych Abdonovi uvěřila i já být ním. Jenže bych mu to nikdy nevyčítala. To on na mě hned vystartoval se zradou a já... mně už nezbyl nikdo pro útěchu. Celý svět se přede mnou hroutil jako kartonová krabice a já tomu musela nečinně přihlížet.