Típla jsem hovor a s mobilem hodila o zeď. Sedla jsem si na postel a rozbrečela se. Je mi tak hrozně líto, že jsem musela jít na ten potrat, ale já nemohla jinak. Vždyť já jsem ohrožená i v normálním životě natož kdybych rodila. Prostě vím, že by to moje srdce nezvládlo a já bych opustila svoje malé miminko. Svého otce by nikdy nepoznal jelikož bych nemohla napsat kdo to je. Buď by ho vyhodili nebo zavřeli. Spíš zavřeli tím že jsem ještě "dítě". Nemohla bych Justina napsat do rodného listu jako jeho nebo jejího otce. Nešlo by to. Rodiče by se ze mě snažili vymlátit jméno. Možná bych se domluvila s Ryanem, že by mi nějak pomohl, ale co dál. Jednou bych jim musela říct pravdu. A to bych nedokázala moc dobře. Povzdechla jsem si a konečně vylezla ze své vyhřáté postele, do které bych se okamžitě chtěla vrátit. Jenže nemůžu. Musím do školy. Nemůžu už zameškávat. Zameškala jsem už hodně a nechci být neklasifikována. To fakt nevím jak bych mohla pak dělat maturitu.
Vylezla jsem ze sprchy a prohrábla si rukou své mokré vlasy. Tak jo musím se dneska trochu zkulturnit jelikož rodiče pořádají rodinný oběd, na který jdu hned po škole. Jo bude to spíš brzká večeře, ale co no. Moje škola nejde posunout. Popadla jsem make-up a začala si ho patlat na obličej. Nemám ráda make-up, ale dnes je to prostě důležité. Nechci v restauraci vypadat jako obluda. Šaty si na sebe ještě neberu. Ty si beru s sebou do školy a pak se tam v šatně nebo někde převléknu. Dala jsem si ještě stíny a řasenku. Vše jsem ještě dopnila leskem na rty a celý obličej si zapudrovala. Mezitím mi stačilo skoro uschnout vlasy. Zbytek jsem si vyfénovala a vlasy si stáhla do vysokého culíku. Usmála jsem se na sebe a vydala se do pokoje. Oblékla jsem s tmavě šedého svetříku, černé sukně a kožené bundičky.

Vyšla jsem z pokoje se šatami v ruce. V kuchyni jsem se ani nezastavovala a hned nastupovala do Jessiina auta. "Čau kočko." Mrkla na mě a já se zasmála. Na zadní sedačce šedé Ryan, se kterým jsem se také pozdravila. "Dneska máte ten oběd co?" Přikývla jsem s tím že jsem ještě netušila toho by mohla babička pozvat. Pokaždé někoho pozve takže pak už to není moc rodinný oběd. Vždycky je to nějaký starý páprda, který mi kouká na moje dlouhé nohy jelikož nosím krátké šaty. Ale dnes ne. Dnes jsem si vzala poměrně dlouhé šaty.
Když jsem před školou vystoupila z auta uviděla jsem toho kluka ze včera jak jsem do něj vrazila v obchodu. Když mě zahlédl usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a ještě mu zamávala. Je tu nový? Bude chodit s námi do třídy? "Kdo to je?" Zeptala se mě Jess a naklonila hlavu na stranu. "Jaxon. Potkala jsem ho včera v obchodu." Pokrčila jsem rameny. "A líbí se ti?" Zahýbala obočím. "Není špatnej, ale není to můj typ." Jess se zasmála. "Jasně chceš říct, že není tvůj typ jelikož není Bieber." Vražedně jsem se na ní podívala. "Promiň promiň." Zvedla ruce v gestu, že se vzdává. S pokroucením hlavou jsem se vydala do školy. Nenávidím školu.
Když konečně skončila škola a všichni byli pryč vydala jsem se do šatny. Z tašky jsem si vyndala šaty a silonky. Už tady nikdo kromě školníka není a ten ze svého kabinetu vylézá jen když slyší na chodbě rámus, proto jsem se nebála se tady začít převlékat. Svlékla jsem si sukni a začala si natahovat silonky. Ach bože jak já tenhle kus oblečení nenávidím. Silonky jsem fakt nejhorší věc co mohl kdo vynalézt. Po jednom nošení se roztrhnout, trvá skoro dvacet minut si je nasadit a ještě ti můžou nesedět v pasu nebo rozkraku a jsi v háji. Když jsem si silonky po námaze natáhla, uhladila jsem je a pustila se na šaty, které byli lehce nažloutlé až béžové. Skoro po celém střihu měli kamínky. Tyto šaty jsem dostala od svého bratra k narozeninám. Tyhle šaty jsou snad nejkrásnější jaké jsem kdy měla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přesně v půl čtvrté mě rodiče vyzvedli před školou. Sdělili mi ještě, že Chaz beze babičku. Nezávidím mu, že nebude moct pít. I když on si to občas zaslouží. Dojeli jsem před restauraci a já už teď věděla že to bude nuda.
