Teacher JBFF√

"Proč jste jim to neřekla?"

Nechápu. Já ho prostě nechápu. Vždyť jeho matka umírá anon se chová takhle? Ať už si udělali cokoliv tak by ji měl odpustit. Já bych svému tátovi odpustila kdyby umíral. Vždyť umírá žena, která mu dala život, která ho milovala a určitě pořád miluje. Sakra to snad není možné. Půjdu za ní. Sice mě nezná, ale snad se mnou bude mluvit. Zvedla jsem se z postele, oblékla si přes sebe župan a vydala se ven z pokoje. Jen doufám, že mě nikdo nevrátí do pokoje. Vyšla jsem z oddělení a vyjela o dvě patra víš na oddělení onkologie. Vstoupila jsem dovnitř a hned na chodbě potkala Jaxona.
"Sam?" Zeptal se.
"Justin mi řekl co se stalo. Mrzí mě to." Objala jsem ho.
"Chceš s ní mluvit?" Zeptal se mě a ani se nezlobil když jsem řekla že ano. Řekl mi v jakém leží pokoji a já se tam vydala. Ještě mi ale řekl, že se nejmenuje Bieber, ale Malette.

Vstoupila jsem do pokoje a podívala se na ženu, která je matkou kluka, kterého miluju. Ona se na mě podívala a lehce se na mě usmála. "Dobrý den. Můžu?" Když přikývla tak jsem vešla dovnitř a sedla si k její posteli. "Jsi přítelkyně mého syna?" Přikývla jsem i když nejsem Justinova přítelkyně. "Jaxon nebo Justin?" Vypadalo to jako by ani nečekala, že řeknu Justina.
"Justin." Ona se usmála. "Tak konečně si našel přítelkyni. Zakuckala se a já ji hned pomohla se posadit. Překvapilo mě že vykašlala krev.
"Nemáte nádor jen na mozku že?" Ona jen zavrtěla hlavou. "Ne, mám je skoro všude. V mozku, na plicích, ve střevech dokonce i na slinivce. Už pro mě není naděje." Překvapuje mě, že i s takovou diagnózou se dokáže usmívat. Já bych se asi zhroutila.
"Proč jste jim to neřekla?" Ona si povzdechla. "Nechtěla jsem je tolik děsit. Už takhle brzo umřu." Přikývla jsem. Chápu to - asi.
"Já -"
"Vím proč jsi přišla. Chceš se zeptal co se stalo mezi mnou a Justinem že?" Přerušila mě a já jen přikývla.
"Když se jeho otec dozvěděl, že poprvé vyletěl od zkoušek, šílel. Nedokázal pochopit jak jeho syn může neudělat zkoušky. Vyhodil ho z domu, Justin neměl kam jít a já se mu ani jednou nezavolala. Moc toho lituju, ale on mi prostě nevěří. Vždy jsem mu na účet posílala nějaké peníze, ale vždy se mi vratili zpět. On o mojí pomoc nestál." Přikývla jsem. Dobře udělala sice špatnou věc, ale to není nic za co by ji měl Justin nenávidět. Spousta matek udělá někdy nějakou chybu, ale tohle není tak hrozné jako některé případy jako třeba, že svoje dítě nechaj doma samotný a jdou se opít do hospody nebo když svoje dítě zabijou.
Takhle žena se o něj starala a byla na něj hodná. Ani neví jaké má štěstí. Co by některé děti daly za takovou matku? Spousta dětí co jsou v dětských domovech by chtěla vůbec nějakou matku a on si neváží svojí matky, kterou má.

Když jsem se s Pattie rozloučila tak jsem se vrátila do svého nemocničního pokoje sestřička nebyla moc nadšená. Prý jsem jí měla alespoň říct, že odcházím aby o mě neměla strach. Omluvila jsem se jí a zalezla do svého pokoje. Před tìm jsem se ale ještě dozvěděla, že mě zítra po obědě propustí pokud bude zpráva. Pokud nebude tak půjdu domů okolo třetí hodiny. Byla jsem moc ráda. Už se těším domů i když mi tahle sestřička ani nevadila. Byla na mě hodná a milá. A navíc ostatní sestřičky nebyli. Hned jak jsem zalezla do postele jsem stále myslela na Justina. Jo dobře je naštvanej na svojí mámu, ale nemusel být tak hnusnej na mě. Já mu přece nic neudělala.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy