Teacher JBFF√

"Naser si."

"Ale nemůžeš popřít, že je nádhernej." Vyhrkla na mě Jess o pauze na oběd. "Neříkám, že není, ale chová se jako idiot." Zamračila jsem se na Bieberova záda. "A co ti udělal? Nic. Tak co máš za problém?" Zeptala se se smíchem. "Já nevím...prostě mi na něm něco nesedí." Přiznala jsem. Už první den jsem z něj měla špatnej pocit. Možná za to můžou ty pohledy co na mě hazí. Děsí mě. Pokroutila jsem hlavou. Podívala jsem se na něj ve stejnou chvíli jako on na mě. Neuhybala jsem pohledem. Možná se kvůli své nemoci srdce zdám jako chudinka, ale nejsem. Jsem dost silná. Odtrhla jsem od něj pohled až ve chvíli kdy na mě nějaký prvák vysypal oběd. Dneska byla k obědi rajská. "Ty kokote co děláš?" Zařvala jsem po něm. Vysloužila jsem si pohled celé jídelny včetně našeho nového třídního Biebera. "Samatho budeš dnes hodinu a půl poškole." Ozval se Bieber a já si hlavu položila na stůl. Ach bože budu sama s Bieberem v jedný třídě. Jestli ho nezabiju tak to bude úspěch.

Seděla jsem ve třídě a odpykávala si svůj trest. Nohy jsem si hodila na lavici přede mnou a houpala se na židli. Koukala jsem do mobilu a Bieber ještě nepřišel. Mám tu sedět tak tu sedím. Asi po deseti minutách přišel s tím, že budu pomáhat školníkovi. Chtěla jsem něco namítnout, ale nenechal mě ani promluvit. Odemkla jsem mobil a najela na Ryanovo okýnko chatu.

Já: Vyzvedneš mě až skončím?

Ryan: Myslel jsem, že půjdeš pěšky.

Já: Bieber chce abych pomáhala školníkovi a nevím jak na tom bude zdravotně až skončíme

Ryan: Dobře budu čekat

Já: Děkuju

Už mi neodepsal tak jsem mobil uklidila do kapsy a s úsměvem pozdravila školníka. Raději budu s ním než s Bieberem. Pomohla jsem mu tahat těžkě věci, ale srdce jsem ani koc necítila. Asi po hodině jsem začala pociťovat mírnou bolest. Položila jsem krabici na zem a předehnula se. Začala jsem pravidelně dýchat aby jsem zase na bolest nemyslela. "Samantho neflákej se nebo tady budeš i zejtra." Vztyčila jsem na ně prostředníček když jsem nevnímal. "Pane Bieber nechce te si skočit třeba pro kafe? Dohlédnu na ní." Bieber přikývl a odešel. "Posaď se a hlídej jestli nejde." S úsměvem jsem mu poděkovala a posadila se. Bolest začala postupně odeznívat v tu chvíli se, ale chodbou ozval jeho pronikavý hlas. "Somersová okamžitě začni něco dělat!" Zařval po mě. "Naser si." Už jsem ho měla plný zuby. "Co jsi mi to řekla?" Zrudl vzteky. "Slyšel jste." Zvedla jsem se a rychlím krokem se vydala ven ze školy. Potěšilo mě, že Ryan už je tady. "Nemáš náhodou ještě půl hodiny?" Zeptal se mě. "Jo, ale poslala jsem ho do prdele. Nehodlám se ocitnout v nemocnici a čekat na transplantaci srdce jen kvůli tomu, že chce abych tahala bedny!" Vyprskla jsem a svírala pěsti. Ano je možnost transpalntace, ale ma srdce je stašnejch lidí. Jsem až na 439 místě a to je strašně moc. Pokud bych se ocitla v nemocnici nic jiného by nezbývalo. Čekala bych na transplantaci a chodila každej den k doktorům. Prostě si chci zatím užívat. Nepiju, nekouřím, dodržuju zdravou stravu a navíc ještě žeru léky.

Ryan mě vyhodil u nás doma a já mu poděkovala pusou na tvář. Je to jako můj druhý bratr. No jsme skoro jako dvojčata. Nehli jsme se od sebe na krok. Otevřela jsem dveře a všechny pozdravila. No všechny ne, protože taťka zase nebyl doma a mamka plakala v kuchyni. Vím přesně kde taťka je. U brunety jménem Meredith. Viděla jsem se jednou jak se líbaj. Oni mě neviděli. Taťka neví, že něco tuším a já bych to nejraději nevěděla taky.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy