Teacher JBFF√

Kecy

Ani si nedokážete představit jak jsem si oddechl když se v tom telefonu ozval její hlas. Tak moc jsem se o ní bál a ona se přitom zranila kvůli mě. Kdybych ji tehdy večer napsal, že chci aby přišla nemuselo se to vůbec stát a já se nemusel strachovat o její zdraví. Celou dobu jsem se bál, že je to něco se srdcem. Že ji třeba selhalo a ona je někde v nemocnici a umírá, nebo že prostě jen tak omdlela a srdce ji přestalo bít. Prostě jsem měl nehorázej strach, který si ani nedokážete představit. Moje srdce začalo bít tisíckrát rychleji když jsem uslyšel její hlas. Pak jsem byl nasranej když řekla že ji NĚKDO ublížil. Ale ten někdo jsem byl JÁ. Nejraději bych si za to nafackoval, ale to by moc nepomohlo. Pokroutil jsem nad tím hlavou.
Když jsem došel domů ze školy tak jsem si všiml Jaxona jak brečí. On nikdy nebrečí. "Co se stalo Jaxi?" Zeptal jsem se ho. "Máma. Ona... " Nedokázal říct jednu srozumitelnou větu. "Umřela?" Zeptal jsem se se strachem. "Ne to ne, ale... Našli ji nádor na mozku." Moje brada spadla na zem. Moje máma má nádor. "Je už hodně velkej a je moc pozdě." Řekl. Mě to ale bylo jedno. Už jsem ji nepovažoval za svojí mámu. Přestala jí být v den kdy mě otec vyhodil z domu a ona se o mě ani jednou nepostarala. "Od... Odvezeš mě prosím do nemocnice?" Moc se mi tam nechtělo, ale přikývl jsem. Jaxon se zvedl a šli jsme spolu k mému autu.

Zastavil jsem před nemocnicí a nechal Jaxona ať jde do nemocnice. Já seděl v autě, ale v tom mi došlo, že tady leží i Sam a já ji můžu navštívit. Vystoupil jsem z auta a vešel dovnitř. Na recepci jsem se dozvěděl kde leží a vydal se tam. Vešel jsem do pokoje a když mě uviděla rozzářily se jí oči. Usmál jsem se na ní a přešel k ní. Okamžitě jsem ji políbil a do polibku se usmál. "Jsem tak rád, že ti nic není." Vydechl jsem do jejích rtů. "Nečekala jsem, že přijdeš." Usmála se na mě. "Původně jsem to neměl v plánu, ale když mi oznámil že moje matka má nádor a on chce jet sem. Jsem se rozhodl, že se za tebou stavím." Jí se zalily oči slzami. "To mě mrzí Justine." Zašeptala.
"Nemusí. Vykašlala se na mě a je mi ukradená." Ona ale zakroutila hlavou.
"Jo dobře provedla ti pár nepěknejch věcí, ale pořád je to tvoje máma Justine. Pokud za ní nepůjdeš a ona umře, budeš si to vyčítat." Nechápavě jsem svraštil obočí.
"Umřela mi babička, a já lituju toho, že jsem za ní ani jednou nepřišla." Jo jenže ona není já.
"To ale není to samé." Vyjel jsem po ní.
"Je Justine! Umírá žena, která ti dala život, a kterou by jsi měl milovat." Já ale jen zakroutil hlavou a odešel z pokoje. Nehodlám poslouchat kecy o tom, že bych za ní měl jít a odpustit jí. Kecy. Všechno jsou jen kecy.

Mojí matce nikdy neodpustím to jak se ke mě zachovala.

Tak dneska jsem se překonala a napsala vám ubobou story alespoň jednu kapču, tak doufám, že to trochu oceníte a nebudete mě kamenovat za to, že jsou tak krátké.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy