Až do konce

"Proč?!

O pár dní po škole

Tech pár dní se nic moc nestalo, možná pár věcí jo Alya se na mě naštvala ale už to je v pořádku ale teď k přítomnosti. Zazvonilo a já mohla jít domů, zapla jsme svůj mobil nasadila do něho své sluchátka a šla pomalým krokem domů. Nic kromě hudby jsme neslyšela jen jsme cítila jak na mě dopadají malé sněhové vločky bylo to krásné, i když byla zima užívala jsme si to, už jsme si myslela že se nic nemůže stát ale ne. Už jen stačilo přejít ulici a byla jsme doma ale uviděla jsme jednu osobu kterou moc a moc dobře znám Adrian šel po cestě a ničeho si nevšímal když v ze zatáčky vyjelo auto on si ho nevšiml neměla jsme na výběr musela jsme to udělat. Odstrčila jsme ho na stranu, cítila jsm,e chvíli bolest ale pak už jen tmu.

Adrian

Měl jsem volno a neměl spíš co dělat proto jsme se šel projít a při tom koukal do mobilu tak co jiného když se nudím. Šel jsem asi po ulici nevím to jistě protože přes sluchátka  nic neslyšel. Když v tom jsme ucítil jak do mě někdo strčil vypadl my mobil z ruky a já spadl na zadek "Co to ?" koukl jsem se co se děje a viděl Marinette jak leží pod autem "Marinette ?!" chtěl jsem zavolat sanitku ale můj mobil byl rozbitý a ten řidič zbaběle utekl pryč. Nezbívala jiná možnost "Plaggu drápky" popadl jsme jí do náruče a nesl směrem do nemocnice.

V nemocnici 

 Marinette

Všudem kolem mě byla tma, byla jsme tam sama úplně sama jediné co jsme slyšela byli hlasy které pořád opakovali to stejné "Ty by si se kuli němu i zabila a on by tě nechal přejet ""Nechceš s tým přestat skonči je to tam lepší ""Ne ! To neí pravda má mě rád"" Ale nemá už si našel jinou""Nenašel !""Ale jo jen koukej" to co jsme viděla bylo strašné "T-to není pravda ""Ale je""proč ?!" brečela jsme ale hlasy najednou utichly a já uslyšela jeden hlas který my byl povědomí " Máš ho tak ráda že kdyby se proti němu rozjelo auto odstrčila by jsi ho na stranu" ....