Dávka (by SallyPejr)

5

„Prosím?" řekne John do telefonu, když se mu na displeji objeví neznámé číslo, ovšem odpovědi se nedočká. „Halo, je tam někdo?" zeptá se John a trochu se zamračí. Co to má být, nějaký blbý vtip?

„Hele, jestli nemáte nic lepšího na práci, než otravovat, tak si vyberte někoho jinýho, jasný?" řekne John naštvaně a chce hovor ukončit, ale konečně se mu někdo ozve.

„Počkej!" řekne volající spěšně. V telefonu zazní nejisté odkašlání.

„Já jsem je- Err- Máš teď čas?"

„Sherlocku?" hlesne John nevěřícně a sedne si na kraj postele. „Seš to ty, že jo?"

„Samozřejmě, kdo jiný?"

John skoro slyší, jak Sherlock protočil oči.

„Nejseš jediný člověk, kdo mi volá." upozorní ho John.

„Jo, jistě." hlesne Sherlock skoro neslyšně.

Na chvíli se oba odmlčí. Neví, co říct, tak čekají, až začne ten druhý.

„Teprve teď mi dovolili volat. Mají tu dost přísný režim." plácne Sherlock to první, co mu příjde na jazyk.

„Tvoji rodiče museli mít radost, že tě slyší." usoudí John.

„To jde jen těžko posoudit, jim jsem nevolal, ale nejspíš by radost měli." prohodí Sherlock.

„A proč jsi jim nezavolal?" diví se John.

„Mám povolený jen jeden hovor." odpoví Sherlock prostě.

„Většina lidí by zavolala rodině." řekne John, který na moment neví, jak na to zareagovat.

„To je špatně, že ti volám?" Zarazí se Sherlock. V jeho hlase jasně zní zmatek a obavy.

„Nikdo tady nic neříkal o tom, komu můžeme a komu nesmíme volat, myslel jsem, že je to jedno. Jestli ti to vadí, tak-"

„Sherlocku, klid, uklidni se, prosím tě." skočí mu John do řeči. „Nikomu nevadí, že jsi napřed zavolal mně, leda tak Mycroftovi. A já jsem rád, že mi voláš." dodá mírněji.

„Já- Na chvíli jsem skoro začal bezdůvodně panikařit." hlesne Sherlock nevěřícně. „Už jsem tady moc dlouho."

„A ještě chvíli tam bohužel budeš muset zůstat." upozorní ho John.

„Jo, já vím." povzdechne si Sherlock. „99% lidí tady jsou otravní idioti."

„A co ten zbytek?" ptá se John zvědavě.

„Ti jsou zavření na samotce, takže těžko říct." usoudí Sherlock s klidem, čímž Johna rozesměje. Podle skoro neslyšného uchechtnutí z druhé strany telefonu John pozná, že je i Sherlock pobavený.

John s úsměvem ve tváři vyhodí nohy na postel a s telefonem u ucha si lehne.

Na chvíli se zase oba odmlčí, ale není to nepříjemné ticho.

„Po škole jde historka, že prý tě zavřeli za vraždu, ale nevím, kdo je oběť." plácne John.

„Jasná blbost." povzdechne si Sherlock útrpně. „Když už bych se dal na dráhu zločinu a někoho bych zabil, rozhodně to udělám tak, aby na mě nepřišli."

„No, sebevědomí ti určitě nechybí." prohodí John pobaveně.

„Bývá to tady i horší." řekne Sherlock vážně. „Máš štěstí, mám teď trochu světlejší chvilku."

„Je to tak špatný?" zeptá se John ustaraně.

„Nemáš představu." hlesne Sherlock. „Nemůžu se dočkat, až odsud vypadnu."

„Bude to lepší, uvidíš." řekne John chlácholivě.

„Jsou tu i věci, co to dokáží trošku vylepšit." usoudí Sherlock trochu váhavě.

„Například?"

„Telefonáty." odpoví Sherlock tiše. Na moment se oba odmlčí.

„A podvádění u psychiatra taky dokáže pobavit." dodá Sherlock. „Měl's vidět jeho obličej, když jsem vyplnil test tak, aby mi vyšla schizofrenie."

„Nechápu, že tě ještě neposlal do háje." řekne John pobaveně.

„To nemůže." řekne Sherlock s klidem. „Sezení u něj jsou poviné a navíc se mou chce soutěžit. Je to pěkná ironie, že tady závislé na drogách a alkoholu léčí gambler."

„To snad nemyslíš vážně." vydechne John nevěřícně.

„Nemám důvod si to vym-" Sherlock se zarazí a v pozadí jde slyšet další hlas. „Musím končit, došel mi čas." řekne docela sklesle.

„Už?" diví se John a otráveně si povzdechne. „To je škoda."

„Jo, to je." hlesne Sherlock tiše.

„Zavoláš zas? Teda až budeš moct, a jestli budeš chtít." dodá John spěšně.

„Zavolám."

John skoro může slyšet drobný úsměv, který Sherlockovi pohrává ve tváři.

„Když budu sekat latinu, tak mi tady dovolí i návštěvy." začne Sherlock nejistě. „Tak jsem se chtěl zeptat-"

„Příjdu rád." skočí mu John do řeči.

„Dobře." řekne Sherlock s úlevou. „Už musím jít. Ahoj."

„Ahoj." vrátí mu John pozdrav, ale už mluví do obsazovacího tónu, Sherlock zavěsil.

John si položí telefon na břicho a zahledí se do stropu. Nikdy by ho nenapadlo, že mu Sherlock bude volat z léčebny, nebo že ho bude chtít jako návštěvu. Vzhledem k té hádce, se kterou se loučili, si John myslel, že už o Sherlockovi nikdy ani neuslyší. Očividně se spletl, ale vůbec mu to nevadí.