Dávka (by SallyPejr)

7

Tentokrát už Sherlock na Johna čeká. Sedí sám u jednoho stolu a kouří jednu cigaretu za druhou. Zrovna si chce roztřesenými prsty zapálit další, když se u něj objeví jeho pravidelný návštěvník.

„Ahoj." pozdraví ho John vesele, ale stačí mu jeden pořádný pohled na Sherlocka, aby věděl, že je něco špatně. „Co se stalo?" zeptá se Watson ustaraně a sedne si vedle něj.

„Nic." zahučí Sherlock rozčíleně. Mezi rty drží cigaretu a snaží se ji zapálit, ale když se mu ani na pátý pokus nepodaří ze zapalovače dostat plamen, vztekle s ním mrskne o stěnu budovy.

„Kurva." zanadává Sherlock sklesle a vezme obličej do dlaní. Spadlé cigarety nebo vyplašených a pohoršených pohledů lidí okolo si nevšímá.

John si jen povzdechne a gestem zarazí ošetřovatele, který už mířil jejich směrem.

„Pojď se projít." navrhne John a postaví se.

„Já-" začne Sherlock, ale pak si všimne několika postraních pohledů a podmračeného dozoru. „Jistě."

Chvíli jdou mlčky, než se John opět zeptá.

„Co se stalo?"

Sherlock si jen povzdechne a zastaví se u vzrostlého habru, o který se zády opře.

„Sebastian Wilkies, ten můj idiotský spolubydlící, on- je mrtvý." řekne Sherlock tiše s pohledem upřeným na zem.

„Pane bože. Jak se to stalo?" zeptá se John ohromeně.

„Předávkoval se." odpoví mu Sherlock. A pak po chvilce dodá.

„Byly to moje drogy."

„Cože?!" vyhrkne John nevěřícně. „Jak to myslíš 'tvoje'? A kde bys k nim vůbec přišel?"

„Když víš, koho uplatit, seženeš tady prakticky cokoliv." řekne Sherlock tiše a rukama si obejme břicho.

„Já myslel, že s tím chceš skončit." hlesne John po chvíli.

„Chci." přikývne Sherlock hlavou.

„Tak proč si schováváš drogy?" rozhodí John nechápavě rukama.

„Pro případ, že-" Sherlock se odmlčí a nejistě si skousne ret.

„Že co?" ptá se John dál a upřeně Sherlocka pozoruje.

Holmes uhne pohledem a zadívá se na budovu, kde tráví poslední týdny.

„Víš, proč se sem chodí léčit?" zeptá se Johna tiše, ale je to řečnická otázka. „Některé sem poslal soud, jiní tady jsou z recese. Ti ostatní, co nastoupili dobrovolně, tady nejsou kvůli sobě. Neléčí se pro sebe, ale pro někoho. Kvůli rodičům, partnerům, dětem. Dokud je ostatní podrží, tak to zvládnou a vydrží. Možná i doživotně."

John mlčky pozoruje Sherlocka, který se odmlčel a zase hledí na trávník pod svýma nohama.

„Já- Já se nechtěl léčit, neměl jsem důvod, ale- Nakonec jsem si důvod našel. Nechtěl jsem- Nechtěl jsem, aby sis dával za vinu to, co se mi děje a vím, že bez ohledu na to, že s tím nemáš nic společného, tak by sis to za vinu dával, i když nechápu proč." pustí se Sherlock opět do hovoru. „Jenže já umím lidi jenom odpuzovat, ne si je udržet, takže dříve nebo později odeženu i tebe a pak už nebudu mít důvod se sebou něco dělat- Tak až to nastane, tak jsem měl nachystanou- Ale vzal si to Wilkies."

„Seš totální idiot." řekne John tiše. Postaví se těsně před Sherlocka, ale ten se na něj i tak odmítá podívat.

„Tak za prvý, už žádné drogy, jasný? Nikdy." řekne John rozkazovačně a chytne Sherlocka za tváře, aby ho donutil se na něj podívat. „A za druhý, mě se zas tak snadno nezbavíš. Můžeš mě mít zaškatulkovanýho jako úplnýho pitomce a můžeš být jak chceš protivný, ale já s tebou zůstanu, jasný?"

Sherlock na něj chvíli třeští oči překvapením. A vzápětí ho obejme kolem pasu a s obličejem zabořeným do Johnova ramene ho k sobě přitiskne. John na chvíli ztrne, ale pak se uvolní a s úsměvem, který Sherlock nemůže vidět, mu objetí vrátí.

„Omlouvám se." šeptne Sherlock po chvíli.

„A za co?"

„Že jsem totální idiot."

„Neboj, to se časem spraví." řekne John s úsměvem.

Automaticky otočí hlavu do strany a políbí Sherlocka do vlasů. Než se stačí vylekat, že zašel moc daleko, Sherlock ho obejme ještě pevněji.