Seeker VS Know-it-all ✔ | ˢᶜᵒʳᵒˢᵉ ¹

„Jedna nula pro tebe, Rose."

Rose Weasleyová byla sedmnáctiletá studentka. Už sedmým rokem navštěvovala Školu čar a kouzel v Bradavicích a už sedmým rokem jí pil krev otravný zmijozelský chytač Scorpius Malfoy.

A vypadalo to, že si umínil, že Rose tenhle rok už konečně dostane na rande.

Nebelvírka se ho tudíž nemohla pořádně zbavit. Kde byla ona, tam byl i on a divila se, že za ní nešel i na záchod nebo do sprchy.

,,Ahoj, Rose!" Oslovená protočila očima a nabručeně se posadila k nebelvírskému stolu vedle Lily Potterové, která už snídala a očividně měla dobrou náladu.

,,Ty teda vypadáš, Rose!" zvolala Lily a nacpala si poslední kus topinky do úst. ,,Hapomhela hchi, cho hnhameha hphanek?" Rose se na ni nechápavě podívala a vyčkala, dokud Lily topinku nedojí.

,,Zopakuj to, prosím, nerozuměla jsem ti ani slovo," požádala ji Rose a začala si mazat marmeládu na toast.

,,Ptala jsem se," spolkla Lily poslední sousto, ,,jestli jsi zapomněla, co znamená spánek. Ale myslela jsem, že budeš tak inteligentní a i přes mé mluvení s plnou pusou tu větu přelouskáš."

,,Prostě jsem dodělávala pár úkolů, co je na tom?" odsekla Rose. Uvnitř sebe ale s Lily souhlasila, opravdu toho dnes moc nenaspala. A navíc jí hned po ránu musel náladu zkazit Malfoy.

,,Už půjdu, mám přeměňování a nechci, aby mě McGonagallová zabila," protočila očima Lily, věnovala své kamarádce úsměv a vstala od stolu. Rose zpanikařila a začala rychle dojídat snídani. Pro Merlina, to už je tolik?! Pokud si nepospíší, tak přijde pozdě na hodinu lektvarů!

Sotva poslední sousta zapila dýňovou šťávou, odhodlaná hned vyběhnout z Velké síně, k nebelvírskému stolu si to nakráčela s širokým úsměvem na rtech Dominique Weasleyová, Rosina sestřenice.

,,Rooose!" protáhla Dominique a posadila se vedle své sestřenky, která už se chystala k odchodu. ,,Kam ten spěch?"

,,Máme lektvary, Dom!" zvolala Rose a přehodila si brašnu přes rameno. ,,Pokud přijdeme pozdě, Křiklan nám sebere body!"

,,No a?" zamumlala znuděně blondýnka a začala v klidu snídat. ,,Hodina začíná za pět minut."

Rose hlasitě zasténala, vyběhla z Velké síně a nechala svou sestřenici být. Před učebnu lektvarů dole ve sklepení dorazila tak akorát; ještě měla dvě minuty čas. Jenže ty dvě minuty znamenaly to, že jí bude dvě dlouhé minuty náladu kazit Malfoy.

,,Ahoj, Rose, máš se dneska?" Měla pravdu, hned co přišla, zamířil s úsměvem k ní. Albus se opíral o zeď a něco si četl v učebnici.

,,Albusi, my píšeme test?!" zděsila se Rose a začala se urychleně přehrabovat v brašně ve snaze najít učebnici lektvarů.

,,Ne, asi ne. Ale víš, jaký jsem nemehlo na lektvary," pokrčil rameny Abe.

,,Nechceš dnes zajít do Prasinek?" snažil se stále Scorpius.

Rose mu věnovala nerudný pohled. ,,Malfoyi, s tebou jít do Prasinek? To si radši pořídím jako domácího mazlíčka tlustočerva."

,,A nechceš si jako domácího mazlíčka pořídit spíš mě? Se mnou je větší zábava než s tlustočervem."

,,Ne, Malfoyi, všichni na téhle planetě jsou zábavnější než ty." Scorpiusovi její ne moc zrovna milé věty dobrou náladu nezkazily. Nikdy. Nedělal si z toho těžkou hlavu, on už totiž těžkou hlavu měl. Převážně v ní byly myšlenky na Rose.

,,I žížaly?"

,,I žížaly."

,,A tráva?"

,,Tráva taky."

,,Tvůj otec?"

,,No dovol, můj otec je zábavný!"

Albus už konečně zvedl oči od knihy. ,,Vážně? Vždyť jsi vždy říkala, jak je to jeho kouzlo s nosem trapné."

Než mu stihla Rose odpovědět, dveře učebny se konečně otevřely a to ona brala jako vysvobození. Jenže pak se stalo ještě něco horšího: Scorpius se posadil vedle ní.

,,Ahoj," zazubil se a z tašky vytáhl učebnici. Rose na něj němě zírala. To snad nemyslí vážně...!

,,Dobré ráno, třído," pozdravil je profesor Křiklan, ,,dnes si namícháme uklidňující lektvar, jelikož je dnes pondělí, začneme s něčím lehčím. I toto zadání se ale může objevit u OVCE."

Nebelvírka se spokojeně usmála a porovnala si kotlík. Vždy musela mít všechno perfektní.

,,Tak prosím, postup máte na straně devatenáct. Pusťte se do práce, na konci hodiny mi odevzdáte vzorky vašich prací," tleskl dvakrát Křiklan a posadil se za katedru.

Rose si doběhla pro potřebné přísady a pak začala soustředěně připravovat uklidňující lektvar. Byla do práce tak moc zabraná, že zapomněla na Scorpiuse, který seděl vedle ní.

Málem nahlas vyjekla, když ji vyrušil při práci. ,,Proč se mnou nechceš do Prasinek?"

,,Zatraceně, Malfoyi, musíš se pořád ptát na něco tak stupidního?!" sykla Rose. ,,Málem jsem kvůli tobě ten lektvar úplně zkazila!"

,,A nechceš si třeba zahrát famfrpál?" pokračoval Scorpius, který se očividně nehodlal jen tak vzdát.

,,Kolikrát ti to mám opakovat?! Já - s tebou - nikam - nepůjdu!" odsekávala mu a hlasitě zaklapla učebnici.

,,Tak se můžeme jít projít k jezeru! Nebo do knihovny!" vyhrkl Scorpius a málem převrhl svůj kotlík.

,,Být tebou se uklidním. Nebo na tebe ten lektvar vyliji a kotlík ti vrazím na hlavu," mračila se na něj Rose. Scorpiusova tvář se projasnila.

,,Vážně?"

,,Ano, vážně! Potřeboval by ses zklidnit, a tenhle lektvar by ti s tím pomohl!"

,,Rose, nebuď tak nepříjemná," domlouval jí Albus sedící vedle Scorpiuse. ,,Teď bys taky potřebovala kapku toho lektvaru." Když však spatřil její vraždící pohled, raději zmlknul.

,,Někdy by se mohlo stát, že v tom kotlíku nebude uklidňovací lektvar," pokračovala Rose a nalila trochu svého lektvaru do lahvičky, na kterou nalepila štítek se svým jménem, ,,ale Doušek živé smrti!"

Scorpius na ni pouze zíral a nevnímal, že jeho lektvar začíná nějak podivně bublat. ,,Někdy z tebe jde strach," přiznal. ,,Jedna nula pro tebe, Rose."

•••

Vítám vás u nového příběhu na ship Scorose, který absolutně miluji, a také vám přeji krásného Valentýna!:D
Upřímně doufám, že se vám zalíbí, budu moc ráda za komentáře:)
Za cover děkuji adelemh 💘
-Milka💕