Seeker VS Know-it-all ✔ | ˢᶜᵒʳᵒˢᵉ ¹

„Slečna Weasleyová bude s panem Malfoyem."

Rose byla zpočátku zaskočená, když ji Scorpius políbil, pak se ale uvolnila a zapomněla na okolní svět. Jenže realita se vrátila stejně rychle, jako odešla. Prudce se od něj odtáhla a trošičku vyděšeně vykulila oči.

,,Scorpiusi, to... to jsi neměl," vydechla. ,,Ne, tohle se nemělo stát."

,,Ale Rose," zatvářil se ublíženě, ,,já myslel... myslel jsem, že mě máš ráda."

,,Tak to sis myslel špatně," vylétla z ní slova dřív, než je stačila zastavit. Proč se tak bála přiznat si své city? Když spatřila, jak přes jeho tvář přelétl stín bolesti, sevřelo se jí srdce.

,,Takže jsi se mnou šla na ples jen z lítosti?" zašeptal a aniž by čekal na odpověď, otočil se. ,,Promiň, Rose. Promiň, že jsem ti zkazil večer a promiň, že jsem si dělal tak falešné naděje." S těmito slovy se otočil a zamířil dolů do sklepení.

Rose by se v tu chvíli za ním nejraději rozeběhla, ale nohy jako by jí zkameněly. Posmutněle se dívala na jeho záda, dokud nezmizel. A pak si konečně přiznala, že k němu zřejmě něco cítí.

•••

,,Hej, hej, Rose!" volal na ni Albus a běžel za ní. Měli zrovna bylinkářství, a tak přes školní pozemky mířili ke skleníkům. Rose se zastavila, rozhlédla se na jednu stranu, pak na druhou, nakonec za sebe a potom i za Albuse. On ji s pozvednutým obočím nechápavě sledoval a snažil se přijít na to, co dělá. ,,Ehm, Rose?"

,,Kde máš Scorpiuse? Nebo Aileen?" zúžila oči a přeměřovala si ho podezřívavým pohledem. Nervózně se zasmál.

,,Scorpius už je asi na hodině, a Aileen má obranu s Mrzimorem. Navíc, chtěl jsem s tebou mluvit o něm," zdůraznil poslední slovo. Rose se celá napjala a zhluboka se nadechla. Se Scorpiusem se celý víkend neviděla, ale teď, když nastalo zase pondělí, jí bylo jasné, že ho bude potkávat na hodinách. Sice se záměrně oba dva vyhýbali tomu druhému, na hodinách to ale zrovna dvakrát nepůjde.

,,O něm? Proč?" snažila se potlačovat nervozitu a pomalým krokem se rozešla dolů.

,,No, co se na tom večírku stalo? Byli jste v pohodě a potom najednou bum, Scorpius se chová divně, ty se chováš divně, tak jsem si říkal, jestli se něco nestalo," vysvětloval jí překotně. ,,Aileen říkala, že si s tebou o tom promluví, pokud budeš chtít -"

,,Jo, něco se stalo!" vyprskla Rose a v další vteřině si v duchu zanadávala. Proč to jen přiznávala? Teď se bude určitě ptát dál a ona mu to bude muset vysvětlit. A po tom opravdu netoužila.

,,A co?" Měla pravdu, jasně že to chtěl vědět.

,,Albusi, nepleť se do toho," zasyčela jako had, ,,tohle je mezi mnou a jím."

,,Ale on se trápí, můj nejlepší kamarád!" vykřikl. ,,A to jen kvůli tobě!"

Zastavila se, zaražená jeho přímými slovy. Měl pravdu. Odmítala si to připouštět, ale teď, když to konečně někdo řekl nahlas, si to teprve pořádně uvědomila. A ještě víc ji štvalo, když si uvědomila, že jí na Scorpiusovi záleží.

Rychle se rozešla ke skleníkům, jako by chtěla před Albusem utéct a vyhnout se tak dalšímu nepříjemnému zpovídání.

,,Dobré ráno, studenti!" uvítal je profesor Longbottom a nasazoval si rukavice. ,,Dnes budeme odebírat hnis z Dýmějové hlízy. Řekne mi někdo něco o Dýmějové hlíze nebo využití hnisu?" Roseina ruka vyletěla do vzduchu. Neville se musel usmát, pokaždé mu připomínala Hermionu.

,,Ano, slečno Weasleyová?" vyvolal ji.

,,Jednou za rok produkuje hnis, který se tvoří v hlízových puchýřích. Nezředěný hnis velmi prudce reaguje s holou pokožkou, ale zředěný hnis má různé léčivé účinky," odpověděla mu a Neville přikývl na souhlas.

,,Správně. Deset bodů pro Nebelvír. Jak už slečna Weasleyová řekla, nezředěný hnis velmi prudce reaguje s holou pokožkou, budeme dnes potřebovat rukavice." Všichni studenti si vytáhli rukavice a oblékli si je. ,,Budete pracovat ve dvojicích. Slečna Weasleyová - ano, ty Dominique - bude s panem Potterem. Slečna Champmanová bude s panem Fredericksem. Slečna Weasleyová bude s panem Malfoyem -"

Rose ztuhla a konečně se na Scorpiuse podívala. Ten měl pohled sklopený a jen mlčky přisunul své věci k ní.

,,Tak se pusťte do práce," pobídl všechny Neville, když byli ve dvojicích. Rose a Scorpius pracovali až do konce hodiny mlčky. Měli už čtyři lahvičky s hnisem, když se Scorpius konečně pár minut před koncem zoufale ozval.

,,Rose, opravdu mě to mrzí, ale já na tebe nemůžu zapomenout, nedokážu se ti vyhýbat a nedokážu se tvářit, že se nic nestalo," zašeptal nešťastně a zazátkoval pátou lahvičku. Rose nevěděla, co na to říct. ,,Prostě... to nejde."

,,Neměl jsi to dělat," šeptla Rose, ,,víš moc dobře, že ne."

,,Musel jsem to udělat. Po těch sedmi letech čekání."

,,Ale naši otcové se nesnášeli. Kdyby se táta dozvěděl, že... že spolu něco máme, nejspíš by mě vydědil. A tvůj táta tebe taky, protože patřím do rodiny krvezrádců a nemám už čistý původ."

,,Jenže mně je to jedno, Rose," jemně se dotkl její ruky, ,,je mi jedno, jestli s tím táta nebude souhlasit. To byl jejich život, ne náš."

Pohlédla na něj a věnovala mu úsměv. Možná by si toho řekli víc, jenže profesor Longbottom je požádal, aby mu donesli lahvičky s hnisem, a tím jejich rozhovor skončil.

,,Tak zatím, Scorpiusi," usmála se na něj upřímně. Jeho slova si vzala k srdci a musela uznat, že má pravdu, když říkal, že oni nežijí život svých rodičů. Tohle je jejich život.

•••

Komplikuju jim to, hehe^^ děkuji za tak krásné komentáře u minulé kapitoly, pokud k téhle kapče taky napíšete svůj názor, budu jen ráda^^
-Milka💞