Seeker VS Know-it-all ✔ | ˢᶜᵒʳᵒˢᵉ ¹

„Tvoje první Zlatonka."

Lily s Dominique poslední dny nedělaly nic jiného, než že za Rose chodily jako pejsci a stále si z ní utahovaly. Scorpiuse, kdykoliv zrzku uviděl, zasáhly výčitky svědomí.

Rose se tím chvilkami trápila a chvilkami naopak ne. Existovala pozitiva i negativa. Holky alespoň už věděly, jak to se Scorpiusem má, ale na druhou stranu si z ní dělaly legraci. Bála se, že se to za chvilku dozví celá škola, že se to donese k jejímu otci, k otci Scorpiuse, a i k otci Draca, protože ten se přeci dozví všechno. Nebyla na nic z toho připravená, a navíc spolu ani nechodili.

,,Máš dneska trénink?" slyšela nedaleko Albusův hlas a zastavila se. Předstírala, že v brašně hledá knihu.

,,S týmem ne," odpověděl mu druhý hlas, Scorpiusův, ,,ale půjdu si zatrénovat sám. Zmijozel má dobrou šanci na Pohár, tak se budu snažit, co to půjde."

,,Aha, tak já se zeptám Aileen, jestli nechce něco podniknout," vzdychl si Abe. ,,Co Rose?"

,,Nic," zamumlal Scorpius. ,,Strašně mě to mrzí, můžu za to já, že si z ní tvoje sestra a sestřenice pořád utahují."

,,To bude v pohodě," uklidňoval ho Albus a oba pak spolu zamířili do Velké síně na oběd. V její hlavě se mezitím začal rýsovat šílený plán...

•••

Jelikož Lily byla náhradní střelkyně v nebelvírském famfrpálovém týmu, měla v Bradavicích své vlastní koště. Když jí Rose řekla, že by si ho Abe rád půjčil, aby si mohl s Aileen zalétat na něčem pořádném, bez řečí souhlasila. Možná to bylo kvůli tomu, že se chystala do Prasinek s jedním pohledným chlapcem z Havraspáru, a tak jí to bylo upřímně jedno.

Když Rose dorazila na prázdné famfrpálové hřiště, nervózně Lilyino koště sledovala. Neměla ponětí, co by měla udělat, a tak na koště opatrně nasedla a odrazila se nohama od země.

,,Mám já tohle zapotřebí?" kňučela, když se křečovitě držela a vznášela se jen pár stop nad zemí. Doufala, že se tu Scorpius objeví co nejdřív. Vlastně ani nevěděla, proč se dobrovolně rozhodla sednout na koště. Tehdy jí to tak nevadilo, když ji Scorpius držel a létal s ní kolem dokola.

,,Tak jo, Rose, uvolni se, bude to v pohodě," začala k sobě promlouvat a pomaličku narovnala záda. Maličko povolila stisk a zkusila vzlétnout ještě o trochu výš. Najednou ale uslyšela tichoučké pleskání maličkých křidélek a když se ohlédla, spatřila malý zlatý míček. Zlatonka? pomyslela si zmateně. Co ta tady dělá?

Aniž by si to uvědomila, pustila se jednou rukou koštěte a hmátla po zlatém míčku. Jenže jakmile ho v té rychlosti ucítila v ruce, došlo jí, co právě udělala. Zděšeně vykřikla a s celým koštětem se přetočila vzhůru nohama.

,,Rosie!"

Famfrpálové hřiště bylo převrácené, a ona se pevněji chytla koštěte, když visela hlavou dolů a spatřila blonďáka letícího k ní.

,,A-Ahoj," dostala ze sebe a cítila, jak se jí hrne krev do hlavy. Scorpius se tvářil vyděšeně a překvapeně zároveň.

,,Rosie, co jsi to prováděla?" vydechl a sletěl pod ní, aby ji mohl lépe chytit do náruče.

,,Chytala jsem Zlatonku," zašeptala a nejraději by se samou hanbou zavrtala do jeho zmijozelského svetru.

,,Já vím," poznamenal pobaveně a obtočil kolem jejího pasu svou ruku, ,,uletěla mi, ale netušil jsem, že ji tak dobře chytíš."

Rose maličko rozevřela svou dlaň a zářivě se usmála, když zlatý míček ještě stále svírala. Ten se třepotal a snažil se dostat ven. ,,Tvoje první Zlatonka. Neuvažovala jsi o tom, že začneš hrát famfrpál?"

,,Ne," zasmála se Rose a byla ráda, když měla zase pevnou půdu pod nohama. Stydlivě se zahleděla do Scorpiusových šedivých očí. ,,Jen jsem ti chtěla říct, aby sis to nevyčítal. Já... já se nezlobím, opravdu."

,,To je dobře," věnoval jí úlevný úsměv, a pak se zahleděl na oblohu. ,,Chci si ještě zatrénovat, pokud ti to nebude vadit -"

,,Samozřejmě, že mi to bude vadit," skočila mu rychle do řeči, ,,takhle Nebelvír nevyhraje!"

,,Konečně taky jednou vyhraje Zmijozel," podotkl pobaveně Scorpius a zkoumal její tvář. ,,Rose?"

,,Ano?" pousmála se na něj.

,,Dáš mi pusu?" vypadlo z něj dřív, než se stihl zarazit. Zatvářila se překvapeně. ,,Aby mi šlo líp trénovat."

,,To tak!" uchechtla se. ,,Ještě bys nás porazil!"

,,Tak já teda odletím," ušklíbl se a chystal se odrazit od země, když k němu Rose rychle přišla - jako by se bála, že si to rozmyslí - a vtiskla mu malou pusu na tvář.

,,Hodně štěstí tedy," zašeptala a zašklebila se.