Seeker VS Know-it-all ✔ | ˢᶜᵒʳᵒˢᵉ ¹

„Jsi to ty, Protivo?"

O pár dní později v noci Scorpius nemohl usnout. Neustále odbíhal v myšlenkách k Rose a uvažoval nad tím, co teď asi dělá. A pak ho náhle něco napadlo.

Vstal z postele, oblékl si košili a kalhoty, obul si boty a půjčil si od chrápajícího Albuse neviditelný plášť, který mu půjčil James. Přehodil si ho přes sebe a potichu vyšel ven z pokoje.

Jelikož Rose byla primuska, měla v určité dny hlídky na chodbách. Scorpius si říkal, že neexistuje nic lepšího, než když někoho přepadnete v noci na chodbách. A ještě větší legrace to je, když máte neviditelný plášť.

Tiše procházel každé patro a hledal Rose. V duchu byl trochu zklamaný, že ještě neviděl paní Norrisovou, kterou by mohl nakopnout, ale zklamání náhle vystřídalo vzrušení.

Teda... jako, chápete.

Zpoza chodby vyšla Rose, která si hůlkou svítila na cestu. Scorpius se zaradoval a tiše otevřel dveře od prázdné učebny. Věděl, že Rose se učebnu rozhodne omrknout, a proto zaplul celý natěšený dovnitř. Čekal jen malou chvilinku, když do učebny nahlédla zrzka a čokoládovýma očima se dívala po všech koutech.

,,Je tu někdo?" zvolala do ticha a lehce nakrčila čelo. Blonďák úmyslně převrátil židli, aby ji donutil vejít do učebny úplně.

,,Jsi to ty, Protivo?" zamračila se nebelvírka a konečně zašla dovnitř. Rázným krokem došla k židli a hůlkou si svítila všude kolem. Scorpius zatím velice tiše došel ke dveřím. ,,Okamžitě vylez, nebo půjdu pro paní ředitelku!"

,,Tak dobře," ozval se konečně Scorp, ale ještě před tím, než ze sebe stáhnul neviditelný plášť, pečlivě zavřel dveře.

Rose se rychle otočila a ve tváři se jí mihlo překvapení, když zmijozela spatřila. Vzápětí se ale zatvářila vážně. ,,Scorpiusi, máš být v posteli! Myslela jsem, že je tu Protiva!"

,,Nevím, jestli se Protiva dokáže udělat neviditelným," zatvářil se nevinně Scorpius a s neviditelným pláštěm v ruce došel až ke své milované zrzce. ,,Ahoj."

,,Ahoj," protočila Rose očima. ,,Odešel jsi z pokoje jen proto, abys mě pozdravil?"

,,Ale Rosie, nehraj si na naštvanou, nejde ti to," zašeptal s úsměvem Scorpius a jemně ji vzal za bradu. ,,Ale pokud si na to nehraješ a jsi na mě vážně naštvaná, tak moc dobře vím, jak si tě usmířit."

,,Vážně?" pozvedla Rose obočí. ,,Tak to chci tedy vidět."

,,Neuvidíš, ucítíš," opravil ji, a pak se uchechtl. ,,No, teda... zavři oči." Sotva je zavřela, ihned své rty přitiskl na ty její. Neviditelný plášť pustil a ten se svezl na podlahu. To ale bylo blonďákovi jedno; za pas si k sobě Rose přitáhl ještě blíž.

,,Máš pravdu, skutečně nejsem naštvaná," pousmála se Rose, když se od sebe odtáhli a zadívali se jeden druhému do očí. ,,Ale abys mě přišel pozdravit a políbit... kvůli tomu jsi za mnou přece v noci chodit nemusel."

,,Tak já můžu udělat víc věcí," zamrkal laškovně a ona ho bouchla do ramene. ,,Dělal jsem si legraci. Ještě jsem ti ani neřekl, že ti to létání šlo moc dobře."

I v té tmě viděl, že se začervenala. ,,Tys mě viděl?"

,,Jo," přikývl a usmál se na ni. ,,A ten svetr ti moc slušel."

,,Zapomněla jsem ho vrátit," vydechla Rose, ale Scorpius jí přiložil prst na rty.

,,Tiše, nebo sem Protiva vážně přijde," zasmál se. ,,To nevadí, vážně. Nech si ho, budu jen rád."

,,Tak dobře," zašeptala zrzka a usmála se. Stoupla si na špičky a lehce ho políbila. ,,Ale teď už fakt musím jít. Dobrou noc, Scorpe."

•••

Poslední tři kapitoly před námi! Až tenhle příběh skončí, zveřejním takovou náhradu, tak doufám, že někdo z vás bude číst:') a samozřejmě ještě myslím na to překvapení...:D
-Milka♥