Wraith of the Past

3. část - ,,I wanna help you."

Snažila jsem se užívat si poslední slunečné dny. Byl začátek listopadu, což znamenalo, že teplotní čísla v Californii se snižovala. Tohle byla pravděpodobně letos poslední možnost, kdy mi počasí dovolilo jít do školy v tílku a šortkách.

Vyhřívala jsem se na lavičce a čekala na Ariu, která mi před několika pár minutami volala v nesnázích, protože nemohla nastartovat motor a musela běžet pěšky. Naskytoval se mi skvělý výhled na Violet, která stála před školou a vedle ní přešlapovala Rebecca Cooperová. Sestra neustále něco mluvila a společně upíraly zrak mým směrem.

Zaklonila jsem hlavu a zavřela alespoň na chvíli ztěžklá víčka. Rozpomínala jsem se, kdy naposledy jsem se bez jakýchkoliv problémů vyspala, ale marně.

,,Nazdar, Eleonoro, chci s tebou hodit řeč."

Leknutím jsem sebou cukla a téměř vyskočila. Nade mnou se tyčila vzpřímená postava Rebeccy se založenýma rukama v pase. Nepřirozeně (zřejmě už ze zvyku) prohýbala záda, aby vyniklo její nové poprsí.

,,Tak mluv," pokrčila jsem prostě rameny. Rozhodla jsem se nechodit zbytečně kolem horké kaše a přejít rovnou k věci.

,,Fajn, tak teď mě dobře poslouchej," namířila na mě prst a svraštila obočí. ,,Nevím, na co si hraješ, ale být tebou, tak si moc nevyskakuju, jasný? Jsi úplná nula, která je na konci potravního řetězce a tak to taky zůstane. Roy je kluk, kterej má všechno - je oblíbenej, má kolem sebe lidi, kteří něco znamenají a je to můj dobrý, hodně dobrý kamarád. Takže nenechám, aby mu nějaká blbka jako ty, zničila život. Myslíš si, že s tím svým nevinným ksichtíkem a věčně zavřenou držkou dostaneš Roye na kolena, ale to se pěkně pleteš. Dám ti dvě rady: Za prvý - vezmi si příklad ze svý ségry, je sice mladší, ale zato má mnohem více rozumu než ty. A za druhý - drž se od Roye dál a vůbec nějakej oběd neber vážně, nejsi holka pro něj a-"

,,Rebecco, to stačí," ozvalo se těsně za mnou. Nemusela jsem se ani otáčet, poznala jsem ho podle typicky charismatického hlasu - takového, jaký oblíbení kluci mají. Byla jsem natolik zaneprázdněná posloucháním Rebeccy, že jsem ho ani neslyšela přicházet.

Blondýnka na místě zkameněla. Upírala vykulené oči na prostor za lavičkou s pootevřenými ústy. ,,Royi, přece se nebudeš zahazovat s takovou nickou. Není jako ty, nemůžeš si dělat ostudu!"

,,Sklapni!" zavrčel s podtónem příkazu. ,,Jediná ostuda jsi ty, Becco. A teď vypadni."

,,Budeš litovat! Jednou za mnou přilezeš, Royi!" ječela zoufale a hystericky. V jejich očích se zračily slzy připravené vyplout na povrch. Na podpatku se otočila a utekla ke škole, kde stále stála moje sestra a zřejmě na ni čekala.

Roy obešel lavičku a sedl si vedle mě. ,,Ahoj, Ellie, jsi v pořádku?"

,,Ahoj. Jo, asi jo," odkašlala jsem si. ,,Už jsem si zvykla na její společnost ve třídě, tohle nic nebylo."

,,Neměla by se k tobě takhle chovat. Nemá na to žádné právo. Později s ní ještě zkusím promluvit a přivést ji k rozumu."

Vděčně jsem se pousmála. ,,Byl bys hodný. Děkuji."

Roy se nadechoval ke slovu, když si všiml běžící Arie po postranním chodníčku. Jakmile zaznamenala Royovu přítomnost, zarazila se, ale nezastavila.

,,Eh, zdravím," přerývavě oddechovala. ,,El, fakt se omlouvám, snažila jsem se s tím krámem udělat všechno možný, ale bez úspěchu."

,,V pohodě, mezitím jsem si stihla vyslechnout přívětivou Rebeccu Cooperovou."